„4:36 je jen začátek!“ ČT a ČRo jsou překážky pro hladké oligarchické vládnutí

Krátce po dramatické páteční noci ve sněmovně českým internetem proletěla informace o tom, že veřejnoprávní média jsou prioritou pouze pro 11 procent voličů a voliček Andreje Babiše. Mnohem důležitější jsou pro ně zdravotnictví, bezpečnost a bydlení. Tato informace je určitě důležitá z hlediska porozumění českým voličům a jejich náladám. Pro vysvětlení toho, co se děje při vládních snahách zrušit koncesionářské poplatky, je ale irelevantní. Osekání veřejnoprávních médií a jejich podřízení politické vůli vlády nejsou motivované uspokojováním voličů, ale uzurpováním moci. Následná komunikace premiéra Andreje Babiše, při které se tvářil, že se vlastně nic neděje a že jde o nejnormálnější věc na světě, v kombinaci s nočním jednáním rozhodně důvěru nevyvolávala. Důvěru nevyvolávala i kvůli minulosti vztahu Andreje Babiše a veřejnoprávních médií, respektive České televize. 

Pád Babišových spojenců v komunálních volbách poukázal na jeden nevyhnutelný fakt: ultrapravičáci jako SPD nemají vůbec žádný recept na problémy lidí.

Byl to právě boj o vliv na veřejnoprávní média, při kterém si ANO zvykalo na úzkou spolupráci s českou krajní pravicí – s Okamurovou SPD a taky s Institutem Václava Klause (IVK). V letech 2017–2021 zvolili poslanci ANO do různých mediálních rad lidi jako někdejšího mluvčího Václava Klause z časů prezidentství Ladislava Jakla, spolupracovnici IVK Hanu Lipovskou a novináře Lubomíra Xavera Veselého. Hnutí ANO nemělo v těch letech (a nemá je doteď) intelektuální kádry a lidé okolo IVK nabízeli dlouhodobou propracovanou kritiku českých veřejnoprávních médií i antiliberální a antilevicovou ideologii velmi podobnou té Orbánově. Dlouhodobým cílem mohla být buď privatizace (a tedy konec médií veřejné služby), nebo zestátnění a podřízení vládě jako v Maďarsku. Maďarský model tehdy hájila například Hana Lipovská, zvolená do Rady i hlasy poslanců a poslankyň ANO. 

V dobách svého prvního premiérování tedy Babiš odstřeloval Českou televizi především skrze volby radních nepřátelsky naladěných vůči ČT. Do rady ČT nechal zvolit i Pavla Matochu, kamaráda jiného oligarchy – Pavla Tykače. Matocha, který už kvůli podezření z korupce v radě není, byl dlouho jejím předsedou a v nedávné minulosti se například chlubil tím, kdo kvůli němu musel z ČT odejít a jak dokázal, že tam teď chodí lidé z „druhého břehu“, čímž myslel novináře Echa 24 nebo Jiřího Weigla, ředitele Institutu Václava Klause.    

Tentokrát si zrušení koncesionářských poplatků dala vláda přímo do svého programového prohlášení. A první skutečný krok k jejich zrušení učinila v pátečních odpoledních hodinách, kdy poslanci SPD naprosto nečekaně zařadili hlasování o zrušení poplatků na jednání sněmovny a protlačili noční, respektive ranní, hlasování. V sobotu ve 4:36 tak zákon prošel prvním čtením – není tedy ještě zdaleka schválený, na druhou stranu dost hlasů na schválení zákona koalice má i v případě senátního a prezidentského veta. 

Odpor

Pouhá informace o zařazení tohoto bodu na program schůze poslanecké sněmovny vyhecovala protivládně naladěnou část veřejnosti. Na Malostranském náměstí se do několika hodin sešly stovky lidí, z nichž část vytrvala dokonce až do hlasování ve 4:36. Samotný čas hlasování se stal jedním z hesel občanského aktivismu za zachování médií veřejné služby. Odbory České televize a Českého rozhlasu ohlásily stávku na 3. listopadu.  

Noční hlasování celá řada komentátorů a mluvčích na demonstracích chápala jako projev Babišovy slabosti po prohraných volbách do senátu. Nečekaná mobilizace za média pak měla dále prohloubit krizi jeho vlády a dostat ho do úzkých. V zásadě ale Babiš jede podle plánu. Ani noční hlasování se tak docela nevymyká ze stylu, který nasadila tato vládní koalice, která zcela běžně navrhuje (a schvaluje) zákony jen jako poslanecké návrhy, aby se vyhnula zdlouhavé meziresortní diskusi. Vláda také osekala služební zákon a snížila tak nezávislost úředníků, Oto Klempíř usilovně podkopává nezávislou kulturu, což se začne příští rok palčivě projevovat i v jejím financování. Oslabení nezávislosti České televize a Rozhlasu je dalším logickým krokem.

Že jde o snahu o oslabení veřejnoprávních médií, nemůže být pochyb. Změnou financování by obě instituce přišly o hodně peněz a musely by propouštět a omezovat výrobu. Financování by se dostalo více pod vliv vlády a v dalších krocích by mohly být televize i rozhlas částečně nebo úplně zestátněny. Už v minulosti hnutí ANO Andreje Babiše podporovalo při volbách do rad kandidáty otevřeně nepřátelské současné České televizi a v případě Pavla Matochy pak dokonce kandidáty otevřeně přátelské oligarchovi Pavlu Tykačovi. Vliv Pavla Tykače na Českou televizi právě skrze Matochu popisuje Zdislava Pokorná ve čtvrté epizodě podcastu Tykačův svět. V něm také jeden z respondentů popisuje zvýšené sebevědomí těchto aktérů po vítězství Donalda Trumpa ve Spojených státech. Jednotliví oligarchové jako Babiš, Křetínský nebo Tykač nemusí být přátelé, ale v zásadě mají společné zájmy. A do nich rozhodně nepatří veřejná média a obecně veřejné instituce a veřejná kontrola.   

„4:36 není konec, ale začátek“

Milion chvilek pohotově svolal demonstraci už na neděli. Staroměstské náměstí bylo skutečně přeplněné a demonstrace se rozlévala do všech okolních ulic a přes kvalitní techniku bylo na řadě míst a navíc v dešti špatně slyšet. Mikuláš Minář a další optimisticky mluvili o začátcích velkých akcí, další lidé i komentátoři a řečníci mluvili dokonce o začátku konce vlády Andreje Babiše. Mikuláš Minář jako vždy ohlásil demonstraci na Letné. Solidaritu s médii vyhlásili školy i umělci, v obou případech jde rovněž o dotčené obory. 

Prohra ANO v senátních volbách a fiasko v těch komunálních ve velkých městech ukázaly, že Babišovy schopnosti jsou limitované. Výzkumy veřejného mínění při volbách do sněmovny stále přisuzují Babišovu hnutí prvenství s velkým náskokem a Babišova moc kvůli ztrátě jednoho místa v senátu reálně neklesla. Útok na Českou televizi a rozhlas vyvolal reakce po celé zemi a demonstrace v dalších městech. 

Bohužel v Praze na demonstraci ani jednou nezaznělo, že Babišova vláda – krom kultury a médií – také bezprecedentně útočí na práva pracujících. „Nucený přechod ze zaměstnání na OSVČ se může dotknout celé řady profesí. Všude tam, kde je možné od zaměstnance požadovat nějakou dodanou práci, tedy v extrémním případě i v továrnách, kde se něco vyrábí a kde bývalý zaměstnanec, nyní kontraktor, bude dodávat kusy výrobků a bude placený za ně,“ plánuje Babišova vláda.

Demonstrace za zachování České televize mohou skutečně otřást Babišovou mocí, pokud se podaří je rozšířit i mimo klasické účastníky a účastnice akcí Milionu chvilek. Páteční noc byla takovouto akcí, kdy se lidé sešli spontánně a společně demonstrovali více než 12 hodin. Rychlost mobilizace víkendové akce ukázala obrovskou výbušnost tohoto tématu. Navíc pád Babišových spojenců v komunálních volbách poukázal na jeden nevyhnutelný fakt: ultrapravičáci jako SPD nemají vůbec žádný recept na problémy lidí, a když jsou teď ve vládě, tato pravda se bude čím dál více ukazovat. K tomu, aby se boj proti Babišovu oligarchickému uzmutí státu rozšířil, je ale potřeba mobilizovat proti oligarchii co nejvíce lidí. Na její vládě nemá zájem prakticky nikdo.