Ve středu 16. září pronesla Ursula von der Leyen ve štrasburském europarlamentu svůj každoroční proslov o stavu Evropské unie. Přijel se podívat i premiér Kanady Mark Carney, který při této příležitosti pro svou zemi obdržel titul „přidruženého“ člena EU – diplomatický tah, který měl ukázat světu, že státy sdílející liberálně demokratické hodnoty a respekt pro mezinárodní řád, budou držet při sobě.
Jediný důvod, proč se Trumpovi zatím nepovedlo válku ukončit, jsou prý Zelenskyj se svými kamarády v dronovém byznysu a neschopní evropští lídři.
Zatímco se Ursula a Mark na plénu stavěli proti Donaldu Trumpovi a jeho výbušné politice, na chodbách parlamentu tlačila svou vlastní agendu ultrapravice. V zákoutí zasedací místnosti zorganizovali příslušníci AfD událost s aktivistkou proti Zelenského vládě a v samém centru parlamentu frakce, do níž patří i členové české ODS, pořádali protipotratovou výstavu.
Ze Zelenského mluvčí jeho kritičkou
Ve středeční podvečer jsem se ocitla na přednášce konané v postranní zasedací místnosti budovy europarlamentu, kde sídlí poslanci ultrapravicové frakce Evropa suverénních národů (ESN), jejíž nejznámější členové jsou poslanci z německé AfD, ale také třeba Ivan David za české SPD. Vedle mě seděla Taisiia Kryvoshei (na instagramu @ukrainianineu), Ukrajinka žijící od střední školy v Česku a asistentka českého europoslance. Na sobě měla magnetický mikrofon a před sebou poznámky, s nimiž chtěla konfrontovat přednášející dnešního večera.
Tou byla Julia Mendel, mluvčí Volodymyra Zelenského z let 2019 až 2021 a poslední dobou jeho vášnivá kritička. Má za sebou mimo jiné interview s Tuckerem Carlsonem, kde nazvala Zelenského „diktátorem“ s propagandou ve „stylu Goebbelse“.
Mendel se však přednášky fyzicky neúčastnila, protože ji 13. září Zelenskyj zařadil na ukrajinský sankční seznam, neprošla tak bezpečnostní kontrolou parlamentu. Místo toho před diváky čněl symbolicky prázdný řečnický pultík s jejím jménem a čtyři obrazovky znásobily její obličej přenášený z bruselského hotelového pokoje. Pravidla parlamentu zároveň zakázala tlumočníkům online hovor překládat – což europoslanci za AfD označili za porušení „práv“ diváků jako evropských občanů slyšet proslov i v němčině či francouzštině.
Europoslanec Hans Neuhoff představil Julii Mendel jako „nejdůležitější hlas míru za poslední roky“, kterému došlo, že pokračující ruská invaze na Ukrajinu je motivovaná jen zájmem ukrajinské vlády v pokračování války a udržení se u moci. Místnost napěchovanou asi 150 lidmi ujistil, že poslanci ESN zajistili, „že [Julia] je tu, přes snahy parlamentu tomu zabránit“.
Nejsem proruská aktivistka
Ve svém proslovu Mendel apelovala zejména na emoce. Pro práci tiskové mluvčí ji vybrali z více než 4000 kandidátů a řečnický um je jí zjevně vlastní. Běžní ukrajinští lidé trpí, opakovala stále dokola. Děti absolvují online výuku z úkrytu v metru, muži na frontě umírají a přes 65 procent Ukrajinců si podle ní dle nedávného průzkumu už válku nepřeje. „Z Ukrajiny se stalo peklo,“ uvedla, a válka podle ní není nic jiného než „obětování celého národa ve jménu velkého ideálu,“ že Západ konečně porazí Rusko.
Není proruská, zdůrazňovala. Stojí za ukrajinskými lidmi, ne za elitami, které si přejí pokračování války jen proto, že v ní mají své osobní zájmy. Ani ona, ani poslanci za ESN ruský původ války nezpochybňovali – bagatelizovali však jeho následnou roli a aktivně převáděli vinu na Ukrajince. Europoslanec S. F. Droese z AfD kupříkladu označil Rusy za „naše evropské bratry“.
Zelenskyj a jeho kumpáni jsou přitom podle nich hlavní viníci toho, že válka má tak dlouhé trvání. Mendel prý také v minulosti volala po vojenské pomoci pro Ukrajinu, teď ale nevidí žádné pozitivní dopady. „Ano, Rusko začalo válku, ale ukrajinští lobbisti v ní pokračovali,“ řekla.
„Mír nemůže být proruský,“ pokračovala Mendel. Válka dle ní není nic víc než společenská militarizace, která má za cíl prodat co nejvíce zbraní a přinést tak výdělek zbrojařům. A ačkoli se vyvarovala konkrétních návrhů na další postup ve vyjednávání (mimo volání po demokratických volbách a sesazení Zelenského na Ukrajině), stála si za tím, že „nikdy nebyly lepší podmínky pro mír, než právě teď“. Nejkonkrétnější představu o reálných dopadech svých argumentů naznačila tvrzením, že „Ukrajina nepotřebuje celé své území, aby porazila Putina“.
Strašení Evropy a podlézání USA
Mendel vykreslila Evropu jako slabou a bezpáteřní, zatímco vedení USA si podle ní počíná přesně tak, jak má. EU v jejích očích vede válku, která není o teritoriu, ale o ideálech a bere si jako rukojmí ukrajinské vojáky. „Jste připraveni, aby vaše děti šly do války?“ ptala se, „…nemyslím si.“ Evropané jsou podle ní moc komfortní, neuvědomují si, že dříve či později se válka přelije přes hranice Ukrajiny.
Zato v USA si situaci Ukrajiny uvědomují moc dobře. Podle Mendel není šance, že Ukrajina vůbec kdy válku vyhraje. Je zadlužená vůči vnějšímu světu, zatímco Rusko si na vedení války zatím nemuselo vůbec půjčovat. I to shrnul v článku před několika lety americký viceprezident J. D. Vance. Trump je navíc přesně takový vůdce, jakého teď svět potřebuje. „Jenom silný vůdce jako Trump může ukončit tuto válku,“ uvedla. Jediný důvod, proč se Trumpovi zatím nepovedlo válku ukončit, jsou prý Zelenskyj se svými kamarády v dronovém byznysu a neschopní evropští lídři.
Úpadek evropských hodnot
Po konci proslovu se v místnosti strhl bouřlivý potlesk doprovázený ovacemi ve stoje. Jedna europoslankyně Mendel vzkázala, že má sama několik dětí, a tak ji představa potomků ve válce hluboce zasáhla. Jiný europoslanec zavtipkoval na adresu Zelenského – jestli si prý ukrajinský prezident snad doopravdy myslí, že je politikem, když svou politickou roli od začátku ztvárňuje jen jako herec. Po poslancově vtípku celá místnost vybuchla smíchem.
Snad proto, že se odehrávala v Evropském parlamentu, neměla tato událost na rozdíl od českých protiukrajinských diskuzí protiunijní nádech. Tino Chrupalla, německý poslanec za AfD, naopak zdůraznil, že „ti, kdo chtějí podporovat mír, jsou opravdoví Evropané – jako naši zakladatelé.“ (V tomto kontextu použil slovo „founders“ jako reminiscenci odvolávání se MAGA na „founding fathers“ v USA). Na druhou stranu byla z AfD cítit frustrace ze slabosti EU a „úpadku“ toho, co považují za „evropské hodnoty“. Jak dodal Chrupalla, „momentální směřování bude konec Ukrajiny, Ruska i EU, která i tak visí na vlásku“.
Naše mise zůstala ovšem nenaplněná. Taisiia chtěla Julii konfrontovat s tím, že „když tak usiluje o zastavení války a nazývá se dcerou Ukrajiny, kdy tam naposled byla, čím jí reálně pomohla a proč třeba neapeluje na humanitární pomoc, protiraketové systémy a pomoc civilistům.“
Přestože se však Taisiia hlásila o slovo od samého začátku prostoru pro otázky, seznam na vyvolávání dotazujících byl zřejmě předem určený a slovo dostávali jen europoslanci v prvních řadách. Když chtěla otázku přesto položit, zjistila, že naše mikrofony jsou vypnuté. Tolik k tomu, kdo utlačuje čí svobodu projevu.
Z místnosti jsme po dvou hodinách odcházely vyjevené, frustrované a s pocitem mrazu přebíhajícího po zádech. Taisiia si opatrně sundala magnetický mikrofon z košile a vrátila ho zpátky do krabičky.
Práva se rodí při početí
Zatímco přednáška Julie Mendel proběhla v odlehlých chodbách parlamentu, v samém jádru budovy stála výstava „Just EUman – jak se rodí evropský občan“, kolem níž během čtyřdenních jednání musel projít snad každý, od novinářek po kuchaře.
Výstavu zorganizoval italský europoslanec Paolo Inselvini, člen konzervativní frakce ECR, k níž patří i čeští poslanci za ODS. Inselvini je zároveň prolife aktivista z vládní strany Giorgie Meloni a spolupracuje s italskou nevládní organizací Pro Vita & Famiglia, která bojuje proti potratům, LGBT lidem a eutanázii. Navíc si na výstavu zapůjčili video Baby Oliver americké organizace Live Action, která byla v minulosti zablokována na několika sociálních sítích za šíření konspiračních teorií a dezinformací.
Výstava se skládala ze čtrnácti panelů zobrazujících prenatální vývoj dítěte. Na první pohled neškodné infografiky slibují návštěvníkovi, že mu ukážou „verifikovaná data“ o těhotenství ze „standardních učebnic embryologie a peer-review ověřené vědecké literatury“. V dnešní politizované debatě o prenatálním vývoji je však okamžitě jasné, že nepůjde jen o neutrální fakta.
Panely hojně nadužívaly klasický argumentační faul apelu na autoritu. Kontroverzní sdělení zpravidla odkazovala na vědecké zdroje, kupříkladu když o embryu uvádí, že se při početí stává „aktivním hybatelem […] svého vlastního osudu“, citují British Medical Journal. Přitom reproduktivní biologové, kteří článek psali, hovoří o molekulární signalizaci embrya vůči povrchu endometria, nikoliv o morálním statusu člověka. Stejně tak výstava píše o tom, že embryo zažívá bolest už v 10. týdnu, přičemž většina vědců připisuje bolest 24.–30. týdnu těhotenství.
Výstava především apeluje na emoce návštěvníka. Embryo personifikuje, hovoří o tom, jak komunikuje se svou matkou a jak si ve třetím měsíci začne cucat „malinký prst“. Na posledním panelu výstavy je zrcadlo a text návštěvníky urguje, aby se zamysleli nad tím, že příběh embrya je i jejich příběhem. „Předtím, než byl každý z nás občan, volič, úředník či politik, každý z nás byl na devět měsíců přesně tím člověkem, kterého jste v této výstavě panel po panelu potkali,“ píše se v něm.
Na výstavě se promítá i film americké organizace Live Action, proslavené tím, že do klinik Planned Parenthood posílala své zástupce se skrytými kamerami, a pak se snažila kliniky zdiskreditovat. Video Baby Oliver už v USA sklidilo kritiku za nepřesnosti a zavádějící informace. Podle Planned Parenthood Florida video někdy uvádí nesprávné výpočty věku embrya, používá zavádějící počítačově generované záběry a prezentuje nesprávné informace, například, že je Baby Oliver „velmi aktivní“ ve 12. týdnu.
Nutno podotknout, že EU nemá pravomoc rozhodovat o reprodukčních právech v jednotlivých členských zemích. Například iniciativa „My Voice, My Choice“ v únoru 2026 uspěla u Komise s 1,1 milionem podpisů, ale namísto nového práva na potrat vedla jen k finanční podpoře přeshraničního přístupu k němu. Přesto manipulativní propaganda prolife aktivistů přímo v parlamentu působí poněkud mrazivým dojmem a vyvolává otázku, co bychom dělali, kdyby EU do svých rukou dostali ti, jejichž politiky nás až děsí ve snech.
Make Europe Great Again?
Obě události spojuje to, že nejsou kritické vůči Evropské unii jako takové. Julia Mendel naopak několikrát zdůraznila, že není proruská. A prolife výstava italského europoslance dokonce nesla název „EUman“.
Perspektiva, kterou obě události zdůrazňovaly, ukazuje však poněkud jiné zbarvení „evropských hodnot“, než jak je popisovala Ursula von der Leyen během svého „State of the Union“ proslovu. Pro ni být Evropankou znamená jednotně podporovat Ukrajinu nebo usilovat o rovnost žen a mužů. Pro europoslance z ESN nebo ECR naopak evropské hodnoty zřejmě představují snahu o „mír“ na Ukrajině nebo omezování dostupnosti interrupce. To odráží určitý posun evropské ultrapravice od nacionalismu jako mechanismu vyčleňování k civilizacionismu, regionalismu a idey „pevnosti Evropa“.
Ultrakonzervativní hlasy v parlamentu dokazují, že zatímco Ursula von der Leyen s Markem Carneym mohou v plenárním zasedání básnit o společném demokratickém bloku, přímo za dveřmi lze najít aktivní síly tlačící diskurz, který jako by vypadl z MAGA letáčku. A nejen na chodbě – těsně před státnickým proslovem kanadského premiéra, který měl vyzdvihnout, jak Kanada (na rozdíl od jiného bývalého přítele Evropy – USA) sdílí s EU její „demokratické hodnoty“, ze sálu se ze strany konzervativních frakcí do ticha ozval hlasitý pokřik: U-S-A, U-S-A.
Ve svém proslovu o stavu Unie se Von der Leyen zaměřovala zejména na vnější vztahy ve světě, jehož mezinárodní řád je každým dnem nestabilnější. Evropa hledá nové partnery, kteří jí mohou jít bok po boku proti Rusku, ale i Číně a nově i Spojeným státům Americkým. Aubry z frakce The Left v reakci na Von der Leyen v proslovu však upozornila na to, že EU své vnitřní problémy schovává za „rozdělenou Evropu“, jako by jim byla odevzdaná a nemohla dělat nic, čím by jim mohla čelit. Je tedy otázka, zda chce – anebo dokáže – čelit vzrůstajícím spodním proudům ultrapravice, které by mohly evropský projekt rozbourat zevnitř.
Autorka je spolumoderátorka podcastu Moshpit, stážistka v Evropském parlamentu a studentka univerzity v Cambridge.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás