Zlomí Ceuta Sánchezovi vaz? Tlak na španělského premiéra roste

Jako pověstný kůl v plotě si musí připadat španělský premiér Pedro Sánchez v aktuálním politickém prostoru Evropské unie. Jeden z posledních levicových předsedů vlád už za svou kariéru přežil velké množství politických krizí. Letošní rok je ale zatím pro lídra socialistů nejtěžším od chvíle, kdy se v roce 2018 stal předsedou vlády.

Doposud se přitom zdálo, že největší komplikací roku 2026 pro něj budou korupční skandály jeho nejbližšího okolí, které zahrnují premiérovu ženu, bratra, bývalé vysoce postavené představitele socialistické strany a dokonce i bývalého socialistického premiéra Josého Luise Rodrígueze Zapatera. Stále trvající semknutost levicových sil, nepříliš velká důvěra v pravicové strany a absence alternativy v podobě středu každopádně nebudily dojem, že by ve Španělsku mělo dojít ke změně před volbami v létě 2027.

Nacionální tón, téma migrace a nerozhodnost levicové vlády se odráží i ve volebních průzkumech. Lidová strana a krajně pravicový Vox by vůbec poprvé mohly získat přes 50 % hlasů.

Jenže události z přelomu července a srpna vše změnily. Masivní nápor uprchlíků na španělskou exklávu Ceuta na severu Afriky plně odhalil stav evropské solidarity i vazby mnohých unijních politiků na politické rivaly sedmadvacítky. Itálie znovu zavedla kontroly vzdušných i námořních hranic se Španělskem. Francouzský prezident Emmanuel Macron nechal na hranici se svým jihozápadním sousedem posílit kontroly. A italská premiérka Giorgia Meloni, podporovaná Finskem, Dánskem a Českem, dokonce požadovala pozastavit členství Španělska v schengenském prostoru.

Vládní selhání

Více než měsíc poté, co odhadem 72 tisíc lidí překročilo hranici z Maroka na španělské území Ceuta, zůstává situace nepřehledná. Většinu uprchlíků se sice podařilo španělským úřadům vrátit zpět na území Maroka, během pokusu o překročení hranice ale zemřelo na 140 lidí a v Ceutě stále zůstává několik tisíc uprchlíků (včetně asi 1200 nezletilých bez doprovodu).

Reakce Sánchezova kabinetu byla pomalá a ne vždy úplně promyšlená. Správa decentralizované země, kde jsou pravomoci rozděleny mezi ústřední kabinet a regionální vlády, se ukázala jako více než obtížná a Madrid začal do oblastí posílat větší finanční pomoc až po zhoršení situace. Mezitím si místní obyvatelé stěžovali, že se obávají o svou bezpečnost a raději zůstávají doma. Mnoho migrantů, včetně žen a dětí, dlouho přežívalo pouze z charitativní pomoci nevládních organizací, Červeného kříže i místních obyvatel. Neziskové organizace upozorňovaly na nedostatek jídla, vody a přístřeší.

Vyhrocená situace pak vyústila hned v několik útoků. Skupina protiimigračních demonstrantů se pokusila vyhnat migranty z jedné z pláží a zapálila jim stany, než proti ní zasáhla španělská policie s použitím slzného plynu. Ke střetu mělo dojít také mezi skupinou migrantů a španělskou vojenskou policií. V oblasti se navíc množí zprávy o sexuálních útocích na migranty, z nichž značná část míří na děti.

Premiér Sánchez uvedl, že v nadcházejících týdnech bude přibližně 1200 nezletilých osob bez doprovodu přemístěno do azylových domů na Pyrenejském poloostrově. Téměř všechny ostatní uprchlíky pak podle něj čeká deportace, protože „většina lidí, kteří do Ceuty vstoupili, tak učinila z ekonomických důvodů“, a proto nemají podle vlády nárok na azyl.

Ukažme si na viníka

Sánchezův kabinet se vyhýbá označení viníka za krizi v Ceutě. Sám Sánchez na půdě parlamentu uvedl, že Španělsko nemá k dispozici žádné důkazy o tom, že by Maroko napomáhalo narušení hranice. Jeho projev následoval po zveřejnění uniklé policejní zprávy, která vznikla na příkaz španělského Nejvyššího soudu, v níž se tvrdí, že marocké bezpečnostní síly „plánovaly“ a „aktivně směrovaly“ migranty k hranici, která je obvykle přísně střežena.

 „Mohu vás ujistit, že žádná instituce – ani diplomaté, ani Evropská komise, ani žádný mezinárodní orgán – neposkytla španělské vládě žádný spolehlivý důkaz o tom, že by Maroko incident naplánovalo nebo provedlo. Vůbec žádný,“ řekl Sánchez v parlamentu. Španělský premiér sice později potvrdil, že marocké četnictvo „dovolilo lidem po dobu deseti hodin překročovat hranice“, ale zdržel se obvinění marockých úřadů z „plánování a provedení“ celé akce. „Pokud by existovaly důkazy proti Maroku, jednali bychom rázně,“ dodal Sánchez.

Lídr španělských socialistů už dříve celou věc připsal „mafiím obchodujícím s lidmi“, které zneužily rozhodnutí španělského Nejvyššího soudu. Událost pak označil za „pokus o narušení národní integrity“ a za jeho původ označil také dezinformace na sociálních sítích. „Po 30. a 31. červenci se na sociálních sítích šířily zvěsti a dezinformace spojené s Ruskem a Izraelem a s ultrapravicovou internacionálou, která neustále využívá migraci k útokům na Španělsko i Evropu a k jejímu rozdělení,“ uvedl premiér.

Kritika od opozice i koalice

Do španělského premiéra se mezitím pustili opoziční politici. Lídr konzervativní Lidové strany Alberto Núñez Feijóo uvedl, že migrační vlna „vznikla v Maroku, byla Marokem povolena a vláda o ní věděla, protože byla předem varována“. „Kdo nás napadl? Proč jako jediní bráníte Maroko?“ nešetřil tradičně kritikou předseda krajně pravicového hnutí Vox Santiago Abascal.

Sánchez mezitím dosti nečekaně a nezvykle kritizoval španělského krále Filipa VI. „Existuje více než dost důvodů a motivů, aby hlava státu navštívila Ceutu a Melillu,“ řekl Sánchez španělské rozhlasové stanici Cadena SER. „Hodně lidí si myslí, že vládnu už dlouho, ale jsem u moci teprve osm let,“ prohlásil Sánchez, který od doby, kdy se stal premiérem, navštívil Ceutu čtyřikrát. „Král vládne dvacet let. Kolikrát už byl v Ceutě a Melille? Ani jednou,“ dodal viditelně frustrovaný premiér.

Levicoví spojenci mezitím naléhají na Sáncheze, aby objasnil roli Maroka v krizi v Ceutě. „Žádáme o transparentnost,“ vysvětlil poslanec krajně levicového uskupení Podemos Ione Belarra, který vyzval k přerušení diplomatických a obchodních vztahů s Rabatem. „Obviňuji Maroko z vyslání 80 tisíc lidí k hranicím, aby svrhli španělskou vládu… Marocký král Mohamed VI. je vrah,“ nebral si servítky lídr Katalánské republikánské levice (ERC) Gabriel Rufián, který přitom patří k nejbližším Sánchezovým spojencům mimo socialistickou stranu. Stejný politik také opakovaně kritizuje sbližování Španělska s Marokem a přivírání očí nad Marokem anektovanou Západní Saharou. „V případě Sahary jste obětovali svou důvěryhodnost ve snaze o takzvanou bezchybnou diplomacii,“ vyčetl premiérovi Rufián.

Obě země se sbližují od roku 2021, kdy došlo k podobnému masovému překročení hranice (tehdy se jednalo asi o 10 tisíc osob). Madrid tehdy umožnil na svém území léčbu vůdci hnutí za nezávislost Západní Sahary, který onemocněl covidem-19.

Maroko i hnutí Fronta Polisario si nárokují Západní Saharu, která byla pod španělskou nadvládou až do roku 1975, kdy koloniální úřady předaly území Maroku a Mauritánii. Diplomatická krize skončila až v roce 2022, kdy Madrid ukončil svou dlouhodobou politiku neutrality a podpořil marocký plán pro Západní Saharu – krok, který naopak způsobil diplomatickou roztržku mezi Španělskem a Alžírskem.

Zase ten Trump

Jenže Madrid v poslední době své vztahy s Alžírskem znovu zlepšuje s ohledem na dodávky zemního plynu na Pyrenejský poloostrov. Naopak vztahy s Marokem, v posledních letech významným spojencem USA a Izraele, poškodila španělská zahraniční politika, která je k oběma státům velmi kritická. Sánchezovi tak přidělává vrásky i (doposud klidná) zahraniční politika, ve které musí vyvažovat mezi Marokem a Alžírskem, obhajovat se před unijními kolegy a čelit tlaku ze strany Trumpových Spojených států.

Právě Trump si Španělska a Sáncheze v posledních měsících všímá čím dál více. „Španělsko zbankrotuje,“ řekl minulý týden americký prezident v rozhovoru pro britský kanál GB News. „Mám se Španělskem své vlastní problémy, protože se nechovají moc dobře vůči NATO. Neplatí, co by měli… To, co se tam děje, je velmi smutné sledovat, tisíce lidí vtrhly do země. Nikdy jsem nic takového neviděl,“ uvedl Trump. Ten samozřejmě nikterak nezmiňuje podíl marocké vlády, tedy svého spojence, na celé kauze. „Je to hrozné,“ řekl Trump koncem července v pořadu Fox. „Vzpomeňte si na ten obrázek. Takhle budeme vypadat za tři roky, pokud vyhraje špatná strana,“ uvedl prezident před blížícími se midterms.

To vše se děje v době, kdy marocký král Mohamed VI. pojmenoval po americkém prezidentovi 1055 kilometrů dlouhou dálnici spojující Tiznit na jihu země s Dachlou na okupovaném území Západní Sahary. Trump označil rozhodnutí Rabatu za „velkou čest“.

Levice i Ceuta v nejistotě

Španělská vláda si mezitím 21. srpna předvolala marockého velvyslance kvůli „nepřijatelným prohlášením“ dvou ministrů ohledně dvou španělských exkláv Ceuty a Melilly. V srpnu totiž marocký ministr spravedlnosti Abdellatif Ouahbi veřejně zopakoval nároky Rabatu na svrchovanost nad těmito městy. Maroko má podle něj na území „historické i geografické právo“. K výraznějším krokům ale zatím Sánchezův kabinet nepřistoupil. Obě exklávy tak žijí v nejistotě, protože zatím se zdá, že Maroko má v severoafrickém regionu hlavní slovo.

 „Maroko nepotřebuje velvyslance ve Španělsku – vy jste jeho velvyslancem,“ reagoval na kroky vlády Abascal, jehož uskupení od srpna svolává protivládní a protimigrační demonstrace napříč Španělskem a volá po navrácení všech příchozích do Maroka. Aktuálně hlavní kandidát opozice na post premiéra Alberto Núñez Feijóo pak vyzval Sáncheze k rezignaci pro jeho „nekompetentnost a spoluvinu“. Šéf Lidové strany od přelomu července a srpna navštívil Ceutu už třikrát a obvinil Sánchezovu vládu ze lží a naopak pochválil policii a zpravodajské služby.

„Potřebujeme vládu, která nás neopustí a nebude nám lhát. Útok nebyl spontánním migračním pohybem. Zdá se to být zřejmé. Operace vznikla v Maroku, Maroko ji schválilo a vše nasvědčuje tomu, že ji i koordinovalo,“ nechal se slyšet Núñez Feijóo. „Vláda, počínaje panem Sánchezem, není v pozici, aby zaručila bezpečnost naší země,“ dodal lídr lidovců. Podle něj je teď před vládou jediné řešení: „Vyhlásit volby a dát hlas lidu.“ K lídrovi své strany se připojil i předseda regionální vlády v Ceutě Juan Jesús Vivas, který také obvinil vládu z neschopnosti. „Jsem přesvědčen, že za převratem stojí Maroko,“ prohlásil Vivas a dodal, že „Ceuta je španělská až do morku kostí“.

Nacionální tón, téma migrace a nerozhodnost levicové vlády se odráží i ve volebních průzkumech. Lidová strana (32,4 %) a krajně pravicový Vox (17,8 %) by vůbec poprvé mohly získat přes 50 % hlasů, zatímco levice ztrácí. Socialisté od července klesli o 0,4 bodu na 27,6 %, zatímco partneři Sumar a Podemos se pohybují na tristních 5,7 %, respektive 2,6 % podpory. Následující rok tak může rozhodnout nejen o budoucnosti španělské levice, ale dost možná o budoucnosti celé země včetně jejích exkláv.

Autor je spolupracovník redakce.