Velký stadion ve tvaru podkovy je plný lidí. Časomíra nad pódiem odpočítává vteřiny před zahájením festivalu. K ploše jsou obráceny stovky kovbojských klobouků, nad něž se zvedají obrazovky mobilních telefonů. Když na displeji zamrznou nuly, masivní ohňostroje vystřelí do nebes, na pódiu se objeví muž v černém koženém kabátě a začne koncert slavnostním kytarovým sólem. Největší rodeo festival kontinentu je zahájen, milion návštěvníků si během deseti dnů užije soutěže v jízdě na divokých býcích, vystoupení největších country hvězd a party za svítání.
Vychloubačnou image rapu přenesli na farmu: prý teď holky mají rády kovboje – dobytek jim vydělává obrovské částky a místo Ferrari mají odolný pick-up Toyota Hilux.
Tohle není Texas, ale brazilské město Barretos ve státě São Paulo. Festa do Peão neboli Festival kovbojů je oblíbenou akcí s dlouhou historií, letos v srpnu se konal její 71. ročník. Kromě špičkových jezdeckých a býčích soutěží nabízí tradiční jihoamerické barbecue zvané churrasco, soutěže krásy a obří vystoupení hvězd místního country. Akce se vymyká tomu, jaký většinou o Brazílii máme jako Evropané obrázek. V něm má pevné místo bujný karneval plný samby a barevného peří, krásné pláže a žabky Havaianas nebo charakteristický beat funku carioca. To je ale obraz Ria de Janeiro a pohlednice, kterou si turista přiveze ze své brazilské dovolené. Kdežto v samotné zemi se nyní těší velké oblibě agrární a farmářské slavnosti, na nichž se přehlídky nejmodernější zemědělské techniky a uzavírání obchodů prolínají s rodeem, večírky a koncerty brazilského country – sertaneja. Právě takové akce objíždí v rámci své kampaně pravicový kandidát na prezidenta Flávio Bolsonaro, který zde slibuje podporu agrárnímu průmyslu. A sklízí ovace.
Muzika farmářů
Brazilci rádi poslouchají vlastní hudbu. Když otevřeme playlist Top songs Brazil na Spotify, najdeme tam skoro výhradně místní umělce, Taylor Swift nebo BTS se krčí možná někde dole na nižších příčkách. Playlistu dominují kolaborace a písničky nahrané naživo, zastoupení jsou především mužští interpreti. Část z nich jsou různí MCs, producenti tanečního žánru funk carioca, zbytek tvoří jména jako Zé Neto e Cristiano, Felipe e Rodrigo, Henrique & Juliano a tak dále. Tyto dvojice jsou sertanejo umělci, kteří si jsou vizuálně velmi podobní a mají i podobně zabarvené hluboké hlasy. Sertanejo tvoří víc než dvě třetiny zmíněného playlistu, jsou ho plná brazilská rádia, televize mu věnují speciální týdenní pořady a neobejde se bez něj snad ani jedna městská slavnost.
Možná jste s ním už přišli do styku. V roce 2011 svět obletěla hopsavá písnička Ai Se Eu Te Pego (s vlezlým refrénem „Nossa, nossa, assim você me mata!“) zpěváka Michela Telóa, která je jednou z nejznámějších brazilských skladeb poslední dekády. Další skladbě Balada Gusttava Limy (známější jako „Tchê Tcherere Tchê Tchê“) ke světové slávě pomohl svým vítězným tanečkem brazilský fotbalista Neymar. Tyto skladby představují moderní podobu sertaneja, takzvané „sertanejo universitário“. Hrají se v kapele s akordeonem a plným arzenálem nástrojů, zpívá se v nich o bezstarostných večírcích, alkoholu, vztazích a sofrêncii – bolesti z nešťastné lásky.
Původ slova sertanejo (čte se „sertanéžo“) lze vystopovat ke slovu sertão, které označuje brazilské vnitrozemí a odlehlý venkov – právě odtud tato hudba zhruba před sto lety vzešla. Nejprve byla především akustickou venkovskou hudbou, jejímž hlavním nástrojem byla tradiční desetistrunná kytara viola caipira, kterou do Brazílie přivezli kolonizátoři. Mužské dvojhlasy doprovázené jednoduchými melodiemi opěvovaly krásu přírody, ale zpívali i o práci na poli, životě na venkově či stesku po domově, který našinci opouštěli, když byli nuceni se za prací stěhovat do měst.
Zatímco se farmáři zabydlovali ve městech a vychovávali další generace, sertanejo přestávalo být vnímáno jako provinční hudba a tematicky i zvukově se přizpůsobovalo novému prostředí. Na začátku 80. let z něho umělci jako Chitãozinho & Xororó udělali pop: sertanejo se začalo objevovat v soundtraccích brazilských telenovel a dostávat se do prime time v televizi. Kolem roku 2020 novináři a posluchači začali mluvit o nové podobě žánru, kterou kvůli provázání s agrárním průmyslem a vychvalování venkovního životního stylu nazvali agronejo. Jeho zástupci se ovšem vztahují k zemědělství úplně jinak než jejich předchůdci před sto lety.
Z městské slečinky je kovbojka!
Zpěvačka Ana Castela přidala na Instagram video, kde sedí na krásném šedohnědém koni s černou hřívou. Nemá na sobě typický třpytivý kostým, ale prosté tréninkové oblečení: kovbojské boty, úzké džíny a modré tričko. Kamera zabírá oko zvířete, které za okamžik čeká prudká jízda. Castela nabírá rychlost, s mistrovskou jistotou vede koně vpřed a dlouhé tmavé vlasy jí vlají ve větru. Napětí okamžiku umocňuje track Thunderstruck od AC/DC. „Tolik talentů v jedné osobě!“ žasne někdo v komentářích. „Co kdyby letos kovbojka závodila v Barretão?“ napsala Castela v popisku a rozpoutala tak debatu o tom, zda se zúčastní jezdecké soutěže na Festa do Peão.
Oficiálně zpěvačka nakonec nesoutěžila, nejspíš jen lákala na své vystoupení v rámci festivalu, kterému vloni dělala ambasadorku. Festa do Peão si bez ní lze jen těžko představit – Ana Castela je novou brazilskou superstar a přední představitelkou žánru agronejo s 25 miliony sledujících na instagramu a 12 miliony měsíčních posluchačů na Spotify. Jezdit na koni se naučila na farmě svých rodičů v Sete Quedas ve státě Mato Grosso do Sul, kde vyrůstala. Během první covidové vlny se ve slaměném klobouku toulala po polích, zpívala romantické sertanejo o kovbojích a natáčela videa na TikTok, kde si jí všiml hudebník a producent Rodolfo Alessi. Ten ji oslovil a nabídnul jí píseň Boiadeira – Kovbojka.
„Gelové nehty má celé od hlíny, její make-up je teď prach. / Z městské slečinky se stala kovbojka!“ zpívá Ana Castela ve svém prvním hitu, který vyšel v roce 2021. Její ještě dětský obličej září širokým úsměvem orámovaným rovnátky. V klipu tančí poněkud skromně, ale s radostí, jak se sluší na sedmnáctiletou dívku z venkova. Vzhledem k jejímu věku trochu zaráží zmínka o preferenci piva před vínem, jinak jí ale věříme: je to „boiadera“, která v sedle nahání dobytek, pečuje o zvířata a život na farmě by nevyměnila za nic na světě. Mladá, usměvavá a pracovitá kovbojka se zalíbila publiku, přezdívka jí zůstala dodnes.
Alessi viděl v Castele velký komerční potenciál, stejně jako Raphael Soares z již zavedeného sertanejo dua Léo e Raphael. Společně proto založili label a agenturu AgroPlay, která měla řídit tento nový popový produkt a zasít zrnka dalších „agro“ umělců a influencerů. Léo e Raphael si již tuto strategii vyzkoušeli o několik let dříve. Úspěch písně Sai do Mato Veiaco z roku 2016 jim ukázal cestu k syrovějšímu venkovskému stylu a skladbami z roku 2019 Agro É Top („Agro je top“) a Os Menino da Pecuária („Chlapci od dobytka“) se zařadili mezi průkopníky žánru agronejo. Vychloubačnou image rapu přenesli na farmu: prý teď holky mají rády kovboje – dobytek jim vydělává obrovské částky a místo Ferrari mají odolný pick-up Toyota Hilux. Agro se nikdy nezastaví – „vždyť ‚D‘ v HDP znamená dobytek“.
Jedna sloka opakující se po celou skladbu, jednoduché taneční pohyby v každém videu a vysoká koncentrace slov jako „klobouk“, „farma“ a „rodeo“ je recept na úspěšnou hudební produkci, který používají Léo e Raphael i desítky dalších umělců nejen z labelu AgroPlay. Na zvuku přitom tolik nezáleží: agronejo může znít jako funk carioca, americké bro country nebo obyčejný pop rock. Důležitá je image a poselství: agro je super!
V zajetí sóji a masa
„Věděli jste, že šafrán obsahuje spoustu protizánětlivých látek, želatina se dělá z hovězí chrupavky a cukrová třtina je základem pro výrobu biologicky rozložitelných plastů?“ ptá se hlas v propagačním spotu na TV Globo, zatímco na obrazovce se střídají záběry krav, hnědého cukru a zelených kombajnů na sluncem zalitých polích. „Zemědělství ovlivňuje spoustu věcí, o kterých možná ani nevíte,“ poučuje dále hlas a na konci pronáší slavný slogan „Agro é tech, Agro é pop, Agro é tudo“ (Agro je technika, agro je pop, agro je všechno). Je to jeden z mnoha spotů kampaně, kterou největší brazilská televize spustila v roce 2016 a v různých podobách ji vysílá dodnes. Tak se Globo připojila k sílícímu konzervativnímu proudu, který sázel na úspěch agrárního sektoru, a zároveň vydělala na reklamách pick-upů, prémiového masa nebo banky poskytující úvěry farmářům. Spoty vysvětlují lidem, že vejce, jablka a bavlna jsou „agro“, ale kromě toho je „agro“ také technologie, spolupráce a rodinné farmy.
Brazilský agrobyznys, který tvoří spousta různých aktérů, díky TV Globo získává lidskou tvář a jednotný, atraktivní pojem. Malí a střední farmáři, kteří se na diváky usmívají z obrazovek, jsou ovšem jen jeho malou částí. Již v roce 2019 sektor rodinného zemědělství využíval méně než 25 procent brazilské zemědělské půdy a vyráběl přitom 70 procent potravin spotřebovaných v zemi. Víc než polovinu veškeré zemědělské půdy obhospodařuje pouze 1,5 procenta největších vlastníků.
Extrémní koncentrace vlastnictví půdy, latifundie, je dědictvím koloniálních dob a dodnes směruje brazilskou ekonomiku k pěstování monokultur a výrobě surovin pro export. Země již prošla cykly cukrové třtiny, zlata, kávy a kaučuku, kdy rozmach jednotlivých komodit střídaly ekonomické krize. Dnešní Brazílie je v zajetí sóji a hovězího masa: v posledních letech se země stala jejich největším světovým exportérem a předběhla tak Spojené státy. Sója je přitom hlavní potravou pro průmyslově chovaná zvířata a pro rostoucí poptávku obě komodity patří k hlavním hnacím motorům odlesňování. Od 70. let se tak oblast cerrado s mimořádnou biologickou rozmanitostí proměňuje v nekonečné oceány sóji a postupně mizí i „plíce světa“ – Amazonský prales.
Atraktivní obraz brazilského zemědělství, zakrývající odlesňování, zabírání půdy domorodých komunit a vytlačování drobných zemědělců, se začal tvořit už během vojenské diktatury v šedesátých letech. Politická síla pro jeho podporu se s přechodem k demokracii a modernizaci agrárního průmyslu jenom upevnila. Parlamentní fronta zemědělství a chovu hospodářských zvířat (FPA), v Brazílii také známá jako bancada ruralista, dnes sdružuje 374 z 594 členů obou komor parlamentu a pravidelně vystupuje jménem všech zemědělců, včetně malých producentů. Omezení v oblasti životního prostředí či regulace pesticidů prezentuje jako hrozby pro celý venkov, přestože slouží především zájmům velkých vlastníků půdy. S touto politickou lobby musí počítat jakákoliv strana, která je zrovna u moci.
Hudební monokultura
Pár týdnů před brazilskými prezidentskými volbami si podle průzkumů udržuje úřadující prezident Luiz Inácio Lula da Silva stále mírný náskok před svým hlavním soupeřem senátorem Fláviem Bolsonarem. Situace připomíná volby z roku 2022, v nichž Lula těsně porazil předchozího prezidenta, šéfa krajně pravicové Liberální strany Jaira Bolsonara. Jeho úřadování bylo spojeno s extrémním ničením brazilské přírody ve prospěch těžařů a velkého agrobyznysu.Lulova vláda se poté snažila zvrátit některé jeho kroky a znovu posílit ochranu životního prostředí, musela ale pořád hrát na poli vymezeném agrární lobby. Flávio Bolsonaro hrdě nese politický odkaz svého otce, který si odpykává trest za pokus o státní převrat. V otcově populistickém duchu prohlašuje: „Agro je chloubou Brazílie a zaslouží si péči a respekt. Bránit agro znamená bránit naši suverenitu, znamená to hájit pracovní místa, znamená to bránit naši vlast.“ Když k jeho řeči přidáme trochu elektrických kytar, dostaneme novou skladbu Léo e Raphael, kteří nenápadně vyhrožují: „Pokud se zastaví agro, zastaví se HDP. A ty přestaneš jíst.“
Někteří slavní zpěváci jako již zmínění Gusttavo Lima nebo Chitãozinho v minulosti otevřeně podpořili Jaira Bolsonara, ale většinou se umělci sertanejo snaží vyhýbat přímým politickým agitacím. Ana Castela patří mezi ně, i když si na Festa do Peão neodpustila společnou fotku s mladým poslancem Liberální strany, „křesťanem, zastáncem zbraní a tradičních rodinných hodnot“ Nikolassem Ferreirou. Po tom, co Ferreira fotku zveřejnil na svých sociálních sítích, lidé Castele znovu začali připomínat původ její slávy a bohatství. Podle investigativní platformy De Olho nos Ruralistas („Pozor na agrární lobby“) měla mezi lednem 2024 a začátkem letošního roku Castela uzavřené veřejné zakázky na vystoupení spojená s agrobyznysem v hodnotě 28 milionů realů (téměř 114 milionů českých korun). Extrémně vysoké honoráře, které jí byly přiděleny úřady v malých obcích, dokonce několikrát vedly k soudním vyšetřením. Její případ však není výjimkou: podle stejného výzkumu získalo přibližně sto umělců mezi lety 2024 a 2026 veřejné zakázky v hodnotě přesahující 5 miliard realů (20,3 miliardy českých korun). Zadavateli zakázek byli v naprosté většině radnice vedené pravicovými stranami a mezi největší příjemce patřili právě interpreti sertaneja.
Muzikanti se hrnou do zpívání o agru, protože agro má moc. Tato moc jim umožňuje vystupovat na nekonečných rodeích, agrárních veletrzích a venkovních slavnostech, za které dostávají velké honoráře z veřejných peněz. Umožňuje jim zaplňovat rádia, sociální sítě a streamingové platformy a vytlačovat z mediálního prostoru ostatní žánry podobně jako sójová monokultura vytlačuje z terénu ostatní rostliny. Je všudypřítomné a univerzální, jeho moderní podoba se zvukově hodí pro klubové večírky, romantické chvilky i do fitka. Spojuje v sobě ostentativní přitažlivost rapu s dlouholetou tradicí důležitou pro tuto zemi.
Původní zpěváci sertaneja zpívali o stesku po krajině, kterou opustili kvůli industrializaci, dnešní agronejo zase volá o návratu na venkov. Jenže na venkově už skoro žádní farmáři nejsou. Jsou tam jen obří kombajny, k horizontu sahající lány sóji a laguny s odpadními látkami z intenzivních chovů.
Autorka je hudební publicistka.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás