Nejbohatší desetina procenta světové populace rozšiřuje své investiční portfolio o společnosti zabývající se připraveností na pohromy, obnovy či rekonstrukce po katastrofách způsobených změnou klimatu. Díky tomu dosahují dvojího zisku z destrukce klimatu, protože souběžně investují do společností, které patří k největším producentům skleníkových plynů. Současně je už samotná spotřeba a životní styl této části společnosti klimaticky extrémně náročná. Důsledky změn klimatu pak dopadají disproporčně především na ty nejchudší. O dvojím zisku z destrukce klimatu informuje poslední zpráva organizace Oxfam.
Organizace Oxfam sestavila seznam 217 společností, které profitují buď z vyvolávání klimatických katastrof, z přípravy na ně, nebo z následné obnovy. Nazvali jej indexem „Destroy and rebuild“ (Zničit a obnovit). Analýza těchto společností odhaluje, že velcí investoři získávají z klimatických katastrof dvojí zisk – investují jak do příčin katastrof, tak do následného odstraňování jejich následků. Šest velkých správců aktiv (včetně společností Vanguard, BlackRock a State Street) drží více než čtvrtinu všech společností zahrnutých v indexu „Destroy and rebuild“.
Samotná obnova po katastrofách pak podle Oxfamu „připravuje půdu pro prosazování dalších ekonomických programů ve prospěch bohatých, jako je privatizace veřejných služeb, zabírání půdy, deregulace a daňové úlevy pro bohaté.“ Oxfam uvádí příklad Portorika, které když se v roce 2017 zotavovalo z hurikánu Maria, guvernér toho využil k privatizaci elektrické sítě, což vedlo k následnému nárůstu počtu výpadků proudu.
Jiným uvedeným příkladem je ostrov Barbuda po hurikánu Irma, kdy rekonstrukce vedla „k nahrazení přírodních pobřežních oblastí a mokřadů luxusními rezidencemi a golfovým hřištěm, čímž byl mnoha drobným rybářům a místním obyvatelům znemožněn přístup k moři.“ To jsou druhy investic, které nejbohatší desetině generují zisky díky rekonstrukci po pohromách, zatímco chudí trpí dvakrát. Nejprve samotnou pohromou a pak následnou „rekonstrukcí“.
Podle zmíněné analýzy přitom nejbohatší desetina procenta světové populace vypouští více emisí než nejchudších 44 procent lidstva, tedy zhruba 3,5 miliardy lidí dohromady. Rozdíly souvisejí s výrazně vyšší spotřebou nejbohatších, včetně obřích nemovitostí, privátních letadel a jachet.
Vedle spotřeby sleduje Oxfam také emise spojené přímo s vlastnictvím firem. U přibližně tisícovky miliardářů vyčísluje emise připadající na jejich podíly ve firmách na 486 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého za rok 2025. To je více než produkuje většina států světa. Přibližně 71 procent zkoumaných miliardářských investic směřovalo do sektorů s vysokým klimatickým dopadem, například do ropného, plynárenského či chemického průmyslu. Člověk z nejbohatší desetiny procenta přispívá k extrémním vedrům přibližně 125krát více než průměrný obyvatel planety a téměř 400krát více než člověk z chudší poloviny lidstva.
Dopady klimatických pohrom se podle zprávy rozdělují opačně než odpovědnost za emise. Lidé s nízkými příjmy častěji bydlí v ohrožených lokalitách, mají méně odolné domy, pracují venku a disponují menšími úsporami. Ztráta bydlení nebo pracovního vybavení je proto může připravit o podstatnou část majetku i budoucích příjmů.
Oxfam navrhuje výraznější zdanění nejvyšších příjmů a majetku, soukromého létání i investic do vysoce emisních odvětví. Výnosy by podle organizace měly pomoci financovat ochranu obyvatel a adaptaci na změnu klimatu.
Další doporučení zahrnují posílení sociální ochrany, veřejných služeb, včasného varování a odolné infrastruktury. V zemědělství organizace prosazuje lepší přístup drobných producentů k půdě, zavlažování a osivu. Požaduje také omezení monopolní síly firem, zdanění mimořádných zisků a cenovou regulaci. Podle Oxfamu musí klimatická politika současně snižovat emise a ekonomickou nerovnost, jinak budou stále častější pohromy rozdíly mezi bohatými a chudými dále zvětšovat.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás