„Pride se pokusila pro sebe ukrást tahle skupinka, ale vypadala dost opuštěně,“ komentoval redaktor Respektu Marek Švehla fotografii z pražského pochodu hrdosti, která je plná palestinských vlajek. Stejně jako každý rok i letos chtělo hnutí za práva Palestinců vyjádřit podporu queer lidem a poukázat na propojení lidskoprávních otázek v obou oblastech. A stejně jako každý rok i letos vyvolaly palestinské vlajky vášnivé debaty mezi lidmi, kteří toho o Palestině, Izraeli, islámu nebo queer tématech sice moc nevědí, ale mají silné názory.
Masové vraždění, bombardování nemocnic, zákaz průjezdu humanitární pomoci, útoky na novináře ani další aktivity izraelské armády queer lidem v Gaze opravdu nepomohou.
Ke Švehlovi do debaty rychle přispěchal bývalý ministr Martin Dvořák ze STAN, jehož výroky o palestinských „nenávistných genech“ jsou podle Městského soudu v Praze srovnatelné s rétorikou nacisty Josepha Goebbelse. Dvořák se v debatě o vlajkách na Prague Pride tázal, jaký je vztah palestinské vlády a práv queer lidí. Jako by politik nevěděl, že Palestina v tuto chvíli není plnohodnotný stát, který by mohl rozhodovat o svém osudu, kontrolovat své hranice nebo zajistit svým obyvatelům bezpečí. Jedna část Palestiny je dlouhodobě pod izraelskou brutální a nelegální okupací, a druhá, dnes také okupovaná, je v podstatě srovnaná se zemí. A to za Dvořákova souhlasu.
Samotný festival Prague Pride se k Palestině vyjádřil minulý rok. „Jako lidskoprávní organizace soustředíme naši činnost okolo prosazování a obhajoby lidských práv. Tedy i práva na život. Situace v Palestině nám není lhostejná. Proto byla festivalová dramaturgie sestavena tak, abychom poskytli*y prostor jak umělectvu z Palestiny, tak tématu probíhající války a humanitární krize,“ píše se na instagramu akce. „Myšlenka Pridu není naplněná, dokud nejsou všichni lidé osvobození od útlaku,“ pokračuje příspěvek.
Queer vlajka v sutinách
Vedle liberálně se tvářících mužů palestinské vlajky komentovali i extremisté českého mediálního prostoru. Například bývalý poradce Miroslava Topolánka (ODS) a obhájce jihoafrického apartheidu Martin Schmarcz. Ten sice práva queer lidí nepodporuje, jak sám v textu na serveru Info přiznává, ale i tak má názor na to, co má a co nemá být součástí duhového pochodu. O lidech, kteří šli poklidně s průvodem s palestinskými vlajkami, píše jako o „agresivních antisemitech“, „výsadku Hamásu“, „kámoších zabijáků“ a tak dále.
„Homosexuál, který si váží sám sebe, podle mě musí preferovat Davidovu hvězdu před půlměsícem,“ píše Schmarcz. Opakuje tak argumenty Izraele, který se snaží podporou queer lidí omlouvat své válečné zločiny a porušování mezinárodního práva. Připomeňme si například fotku izraelského vojáka, který pózoval s duhovou vlajkou na sutinách v Gaze. „Yoav Atzmoni, člen komunity LGBTQ+, chtěl vyslat poselství naděje obyvatelům Gazy, kteří žijí pod brutální nadvládou Hamásu,“ psalo se k fotce na oficiálním profilu státu Izrael.
Je pravda, že Hamás ani Palestinská samospráva nejsou queer lidem nakloněny. Navazují tak na britské kolonisty a jejich kriminalizaci homosexuality v rámci Britského mandátu. V roce 1927 vymezili Britové na území Palestiny trestný čin „sodomie“ a v roce 1936 pak i zákaz konsenzuálních homosexuálních vztahů mezi dospělými. Být queer v Palestině tak dodnes znamená, že musíte svou identitu skrývat. Nikdo vás sice neshodí ze střechy, jak zní jeden z vyvrácených (a přesto pořád opakovaných) mýtů, ale i tak žijete ve strachu.
Jsme tady, jsme queer
Masové vraždění, bombardování nemocnic, zákaz průjezdu humanitární pomoci, útoky na novináře ani další aktivity izraelské armády queer lidem v Gaze opravdu nepomohou. To potvrzuje také projekt Queering the Map, kam mohou lidé z LGBTQ+ komunity společně se svou geolokalizací psát vzkazy. A žádný queer Palestinec ani Palestinka tam rozhodně neprosí izraelské vojáky, aby pokračovali v bombardování.
„Nevím, jak dlouho ještě budu žít, a chci tu nechat vzpomínku na tohle místo, než zemřu. Svůj domov neopustím, ať se stane cokoli. Nejvíc lituju toho, že jsem nepolíbil jednoho kluka – zemřel před dvěma dny při bombovém útoku. Řekli jsme si, jak moc se máme rádi, ale já jsem byl v tu chvíli příliš stydlivý na to, abych mu dal pusu. Mám pocit, že velká část mě samotného zemřela s ním. A brzy budu mrtvý i já. Younusi, políbíme se v nebi,“ zní jedno svědectví queer Palestince. „Prosím, mějte na paměti, že navzdory tomu, co říkají média, existují i homosexuální Palestinci. Jsme tady, jsme queer. Svobodu Palestině,“ říká další vzkaz.
Aby se mohli queer lidé zasadit o svá práva kdekoli na světě, potřebují v první řadě svobodu. Svobodu od okupace, od checkpointů, od náhodného zatýkání, od mučení ve vězeních, od dronových útoků, od bomb, od genocidy. Jen těžko za svá práva můžete bojovat, když se bojíte o život. Až bude Palestina svobodná, budou se moci queer lidé a další minority emancipovat. Do té doby je potřeba neustále připomínat, že Izrael v Palestině denně zabíjí a mrzačí gaye, lesby, nebinární osoby i trans lidi, stejně jako všechny ostatní – dospělé i děti.
Když se izraelská vláda chlubí duhovými posty, dělá to proto, aby mohla queer Palestince a Palestinky dále vraždit bez postihu. To si uvědomují a kritizují nejen lidé v pražském průvodu hrdosti nebo na západních univerzitách, ale také aktivisté v Izraeli. I ti totiž na pochodech hrdosti protestují proti pinkwashingu.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás