„Za Trumpa míří chránění divocí koně na jatka“, zní titulek investigativní reportáže v New York Times. Autor reportáže a nositel Pulitzerovy ceny Dave Philipps v ní popsal, jak se tisíce mustangů, tedy federálně chráněných divokých koní typických pro americkou krajinu, dostávají přes řetězec prostředníků na jatka. Počet prodejů divokých koní se v roce 2025 více než zdvojnásobil a to na 3 700 zvířat.
„Kdysi volně pobíhali po horách amerického Západu. Bylo jich 68, stádo divokých mustangů různých barev, které nikdy nezažilo sedlo ani ohradu. Pak je federální vláda, stejně jako desítky tisíc dalších mustangů, ve snaze regulovat počet divokých koní na veřejných pozemcích odchytila s pomocí vrtulníků. Koně pak několik let držela ve výkrmně v Idahu, zatímco se jim snažila najít to, čemu říkala ,milující domov‘. Letos v březnu zvířata náhle domov našla. Jestli byl milující, už zřejmě nebylo podstatné. Koně namačkali do dunících kovových přívěsů a převezli je 1 800 mil na východ, do ohrad v majetku obchodníka s hospodářskými zvířaty z Ohia Brandona Jonese, který je koupil za 25 dolarů kus. O den později o půlnoci přijely dva patrové kamiony na přepravu dobytka, naložily mustangy a rychle zmizely do noci. Po mustanzích se slehla zem. Na žádné veřejné aukci se neobjevili. Obchodník odmítá říct, kam se poděli. Zastánci ochrany divokých koní mají podezření, že byli odvezeni na jatka,“ popisuje Philipps. A nejde samozřejmě o tyto pouhé dva kamiony.
Úřad, který má mustangy na starost, jejich prodejem šetří peníze, které by jinak musel za péči o chráněná zvířata utratit. Zároveň tím podle kritiků využívá mezeru v zákoně a umožňuje, aby se koně dostali mimo federální ochranu a následně na jatka. Žádoucím novým majitelem mustangů má být někdo schopný nabídnout jim v reportáži zmíněný „milující domov“. Do takového domova ale zamíří jen zlomek koní.
Reportáž popisuje, jak dochází k využívání mezery v zákonech na ochranu těchto zvířat. Vládní úřad BLM (Bureau of Land Management) zodpovědný za mustangy zvíře nejprve nabídne k adopci prostřednictvím svého online systému. Pokud o něj po třech týdnech nikdo neprojeví zájem, může ho označit za neadoptovatelné a následně prodat. Zmíněný Jones například od vlády kupoval koně za pouhých 25 dolarů za kus a následně je mohl přeprodávat dál obchodníkům, kteří je plánují dále prodávat na maso a na jatka do Kanady. Nad touto praxí BLM podle reportáže zavírá oči.
Na západě USA se po federální půdě potuluje okolo 73 000 divokých koní, na něž se vztahuje federální ochrana. BLM ve snaze udržet populaci mustangů na udržitelné úrovni každý rok odchytí v průměru 9 500 koní, které nabídne k adopci. Zájemci se najdou asi pro polovinu zvířat. Zbytek putuje do dlouhodobého systému ustájení a pastvin, který provozuje či financuje BLM. Takto má nyní systém v péči skoro šedesát tisíc zvířat, což vychází na sto milionů dolarů ročně, což je zároveň téměř celý rozpočet organizace. „V průběhu let představitelé úřadu navrhovali různé způsoby, jak stáda redukovat, a to i krutými smrtícími metodami, včetně využití ostřelovačů, přímého prodeje koní jatkám nebo vybudováním plynové komory. Kongres si však uvědomuje, že veřejnost chce mustangy chránit, a proto úřadu zakázal vynakládat jakékoli peníze na usmrcování zdravých divokých koní,“ líčí reportáž, jak se zrodila zákonná ochrana a také ukazuje význam, který koně mají pro americkou veřejnost. Samotné slovo mustang jako označení divokého koně vychází původně ze španělštiny a znamená, zatoulaný, bez pána.
Už během Trumpova prvního funkčního období existoval program, který lidem za adopci divokého koně vyplácel až 1000 dolarů. Už tehdy se objevily případy, kdy adoptovaní koně skončili na jatkách. Program v březnu 2025 ukončil soud. Zmínku o odprodeji a usmrcování divokých koní najdeme také v Projectu 2025, politickém dokumentu konzervativního think tanku Heritage Foundation, který v mnoha ohledech sloužil jako předloha pro druhou Trumpovu administrativu. V dokumentu se mimo jiné píše, že BLM by měl mít možnost snižovat náklady usmrcováním koní. Dokument rovněž uvádí, že Kongres „musí přijmout zákony, které BLM umožní tato zvířata humánně utrácet“. Kongres zatím takové zákony nepřijal, ale BLM úspěšně využívá mezer současných zákonů.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás