„Veřejnoprávní média nejdou slovenskou cestou, ale brzy může být hůř,“ říká socioložka Urbániková

Změny ve financování veřejnoprávních médií jsou vážné. Socioložka médií Marína Urbániková se přesto domnívá, že Babišova vláda zatím nejde slovenskou cestou.

Jan Bělíček

Z vyjádření Andreje Babiše vyplývá, že jeho vláda nepovažuje pojistky nezávislosti České televize a Českého rozhlasu za důležité. Podle socioložky médií Maríny Urbánikové zatím Česko nejde slovenskou nebo maďarskou cestou, kde byl vývoj mnohem rychlejší a média se stala nástrojem státní propagandy. Přiznává ovšem, že se situace může v blízké budoucnosti zhoršit. Podle jejího názoru jsou veřejnoprávní média v Česku pod politickým vlivem už nyní, a to skrze fungování Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. Především Česká televize podle jejího názoru reaguje na kritiku velmi defenzivně a své chyby málokdy přiznává. Silná instituce je podle Urbánikové ochotná o vlastních pochybeních diskutovat.

Andrej Babiš k vládnímu návrhu na změnu financování veřejnoprávních médií na tiskové konferenci řekl: „Mohli jsme médiím neschválit výroční zprávy a vymést to úplně.“ Svědčí to podle vás o dobrých úmyslech vlády?

Negativní vztah ANO a především SPD k médiím veřejné služby je dlouhodobý a není to úplně překvapivé. U Motoristů jsme nevěděli, co přesně od nich čekat. Je to nová strana a sami Motoristé – na rozdíl od ANO a SPD – měli ve volebním programu, že rozhlasové a televizní poplatky jsou pro ně důležité a nesouhlasí s přechodem financování pod státní rozpočet. Trvalo ale jen několik málo měsíců a úplně otočili. Je ale potřeba říct, že kdyby Andrej Babiš skutečně chtěl postupovat rázně, tak by na to šel úplně jinak. Má pravdu v tom, že by to mohl udělat už dříve a rychleji. Vynikne to, když porovnáme českou situaci s tou slovenskou, maďarskou nebo polskou.

Jak by podle vás to srovnání dopadlo?

Na Slovensku, v Maďarsku a vlastně i v Polsku to šlo velmi rychle a brutálně. V Česku už se několik měsíců vedou diskuze o změně financování. Měli jsme tady návrh celého nového zákona o mediálních službách, který prošel standardním připomínkovým řízením. To řízení dopadlo pro návrh zákona celkem katastrofálně a důsledkem je i to, že se legislativní iniciativa zúžila na jednu jedinou věc – a tou je financování. Když to ale porovnáme se Slovenskem a Maďarskem, tak to stále vykazuje znaky standardního procesu. V návrhu zákona o médiích veřejné služby byla celá řada dalších ustanovení, která by z mého pohledu dopadla na média veřejné služby velmi negativně.

Teď myslíte návrh Oto Klempíře?

Ano, a od něj vláda zjevně upustila. Zároveň se tam neobjevily vůbec žádné změny ve vztahu k Radě České televize a Českého rozhlasu, což jsou dva velmi důležité orgány. Kromě jiného volí a odvolávají generální ředitele. Na Slovensku, v Maďarsku a v Polsku se tohle velmi rychle po volbách změnilo. Opravdu bych nedělala přímou paralelu mezi českým přístupem a přístupem těchto tří zemí. Tam to trvalo pár měsíců a vlády se moc nedívaly napravo nalevo a ovládly všechno, co ovládnout mohly.

Celý rozhovor si můžete poslechnout na našem Youtube kanálu.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Jan Bělíček je literární kritik a novinář. Od konce roku 2019 je šéfredaktorem Alarmu, který v roce 2013 spoluzakládal. Píše o literatuře, kultuře, ale i politice a společnosti. S Pavlem Šplíchalem moderuje podcastu Kolaps a společně s Evou Klíčovou vytvářejí literární podcast TL;DR. | [email protected]