Vysněný hotelový komplex Jareda Kushnera, zetě Donalda Trumpa a manžela Ivanky Trump, je jednou z ústředních příčin již více než týden trvajících protestů v Albánii. Demonstrace se z okolí vesnice Zvërnec a hlavního města postupně přelily i do dalších částí Albánie, včetně pobřežních oblastí Jaderského moře, a staly se jakýmsi občanským referendem o všeobecné nespokojenosti se současnou vládou a širšími ekonomickými problémy země. Tu dlouhodobě sužuje především odliv mladého a vzdělaného obyvatelstva, nedostatek pracovních příležitostí a institucionalizovaná korupce.
Albánská občanská společnost představuje světlý příklad toho, kdy nekontrolovaný růst nemusí být jediným svatým grálem, kterému vše ostatní ustupuje.
Projekt Jareda Kushnera a jeho investiční společnosti Affinity Partners má za cíl vybudovat rozsáhlý turistický komplex na albánském pobřeží, který by do země mohl přilákat movitější klientelu. Celková hodnota investic v oblasti Vjosë-Nartë a na ostrově Sazan se přitom odhaduje až na 5 miliard dolarů. Lokalitu určenou pro realizaci projektu si měl Kushner s Trump vybrat během plavby na jachtě se společnými známými. Zaujala je její zdánlivá nedotčenost i krása místních přírodních scenérií. Podle slov Ivanky Trump toto místo doslova „objevili“.
Právě zde pramení jeden z hlavních důvodů protestů. Oblasti v okolí delty Vjosë-Nartë a přilehlého neobydleného ostrova Sazan patří k nejcennějším přírodním lokalitám v celé Albánii. Jejich význam spočívá nejen v roli jedné z nejdůležitějších migračních tras a zastávek stěhovavých ptáků napříč Evropou, ale také ve výjimečné biodiverzitě zahrnující delfíny, želvy či tuleně. Nachází se zde rovněž jediné hnízdiště chráněných plameňáků v Albánii. Rozhodně se tedy nejedná o pozapomenutý kus země, který američtí investoři pro Evropany znovuobjevili.
Ivanka Trump s Kushnerem o projektu hovořili již v předchozích letech, ale teprve s příjezdem těžké techniky, bagrů a uzavřením celé oblasti protesty propukly naplno. Spouštěčem byl především střet demonstrantů s pracovníky soukromé bezpečnostní firmy, která měla mít dohled nad oblastí na starosti. Silným podporovatelem developmentu je navíc i samotný albánský premiér Edi Rama, který zdůrazňuje plánované přínosy pro místní turistický průmysl a pozitivní dopady infrastrukturního posunu regionu. De facto tak tlumočí argumenty miliardářské rodiny, která projekt prezentuje jako příležitost k ekonomickému rozvoji celé oblasti.
Mezi penězi z USA a EU
Environmentální rozměr protestů, které v posledních dnech přivedly do ulic tisíce lidí, se odráží i v symbolech, které demonstranti používají. Jedním z nich se stal právě plameňák, jehož siluety vyřezané z kartónu jsou k vidění na většině happeningů. Růžoví ptáci propůjčili své jméno i samotnému protestnímu hnutí, pro které se vžilo označení „plameňáková revoluce“. Navzdory masovým akcím a širokému nesouhlasu Albánců Rama, mimo jiné výrazný zastánce evropské integrace země, prohlašuje, že se projekt nakonec uskuteční. Přestože přiznává, že environmentální studie dosud nebyly zcela dokončeny a jejich vypracování bude pokračovat i po zahájení prací.
Demonstrace tak přerostly z odmítání developerského projektu v celkovou kritiku třináctileté vlády současného premiéra. Podle něj ale za současné nepokoje i „nafouknutí“ celé situace může také závist sousedních zemí nad rozvojem Albánie v minulých letech, která se v regionu stala turistickou konkurencí. K sousedním zemím se měli přidat také další nepřátelé Albánie a Izraele, kteří proti oběma státům vedou hybridní válku a šíří dezinformace o vysídlení Palestinců do Albánie a o možných spojitostech mezi zmíněným projektem a izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Premiér z šíření těchto teorií v rozhovoru pro Politico obvinil íránskou vládu.
Rama se v předešlých letech zasazoval o prohlubování vzájemných izraelsko-albánských vztahů, mimo jiné během oficiální návštěvy Izraele, kdy měl proslov před Knessetem spolu s Netanjahuem a Jair Lapidem. Zároveň přislíbil, že by se albánští vojáci mohli zapojit do správy poválečné Gazy, která by fungovala pod dohledem Trumpovy Rady míru. Albánie patří mezi zakládající členy této Rady.
Albánie není na prodej
Podle účastníků protestů vláda selhává v prosazování větší transparentnosti spojené s veřejnými financemi i v systematickém boji s korupcí. Tyto postoje ztělesňuje též klíčový slogan protestujících „Albánie není na prodej“. Možné podezření z korupce posílilo i zahájení vyšetřování legislativních změn z roku 2024, týkajících se chráněných území a vlastnictví půdy, albánským antikorupčním úřadem SPAK.
Svým netransparentním jednáním přitom premiér ohrožuje přístupový proces Albánie do Evropské unie, jehož je paradoxně sám velkým příznivcem. Před rizikem narušení průběhu vstupu do EU varovaly také evropské instituce. Albánský ministr životního prostředí se k tomu v uplynulých dnech také vyjádřil v rozhovoru s představiteli Evropské komise. Dle jeho tvrzení se veškeré potenciální práce na projektech pozastaví do doby, než budou splněny požadavky vycházející z evropského práva i obav občanské společnosti. Albánie společně s Černou Horou přitom vstup do EU plánují již k roku 2030.
Rozsah protestů není dán pouze ohrožením přírodního bohatství, ale také ohrožením budoucnosti země, jakkoliv jsou tyto dvě skutečnosti navzájem provázány. Albánci, kteří se dosud potýkají s důsledky divoké privatizace z devadesátých let a vyrovnáváním se s komunistickou minulostí, vnímají vstup do EU jako šanci na posílení ekonomiky. Tváří v tvář nedostatku pracovních míst a obecně ekonomicky nejistým vyhlídkám si v případě zahraničních investic země nemůže dovolit být příliš vybíravá. Důsledkem tak může být jak Kushnerův developerský záměr, tak nově vybudovaná detenční centra pro uprchlíky, na jejichž výstavbě albánská vláda spolupracovala s Itálií. Itálie má Albánii platit za neúspěšné žadatele o azyl, kteří budou deportování z italských zařízení právě do těch albánských. Zmíněné projekty jsou přitom vydávány za zásadní jak pro posílení Albánie, tak i jejích mezinárodních vazeb, bez ohledu na potenciální lidskoprávní a environmentální rizika.
Demonstrace ale nabízejí i pozitiva skrze narativy, které vyprávějí. Zejména v době, kdy se politiky vztahující se k ochraně životního prostředí dostávají pod čím dál silnější tlak nadnárodních společností i státních aktérů. Albánská občanská společnost představuje světlý příklad toho, kdy nekontrolovaný růst nemusí být jediným svatým grálem, kterému vše ostatní ustupuje. Také však nesklouzává k vděčnému hledání viníků v podobě např. uprchlíků či cizinců jako takových, jak jsme zvyklí např. u jiných evropských protestních hnutí. Svoji nespokojenost směřuje spíše vůči vrstvě globální oligarchie, která zneužívá svých konexí a kapitálu k dalšímu posilování vlastního vlivu.
V neposlední řadě je také důležité, že současné demonstrace nejsou přímo podporovány žádnou velkou politickou stranou či hnutím, respektive fungují nezávisle na nich. To se může ukázat jako limitující při snaze o dlouhodobější politické ústupky. Momentálně ale poskytují alternativu ke změnám, které nevycházejí ze stávajících struktur, ale z hodnotových principů založených na sdílené ochraně životního prostředí a na odporu proti klientelismu a bezohlednému drancování lidských i přírodních zdrojů.
Autor je právník a student arabistiky.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás