Poslanecká sněmovna ve středu ve třetím čtení schválila novelu zákona o podpoře bydlení, která upravuje podobu systému podpory lidí v bytové nouzi. Zákon stojí na třech pilířích. Prvním z nich jsou kontaktní centra, na která se mohou obrátit lidé, kteří mají obavu, že se dostávají do problémů s bydlením. Dále zákon nabízí garance majitelům bytů, aby se neobávali, že nedostanou nájem, pokud nájemník nebude moci platit. A nakonec přináší zákon možnost asistence pro lidi při návratu do běžného života. V průběhu posledních měsíců probíhala diskuze o tom, zda zákon vůbec zachovat, a také o tom, jak nastavit parametry pomoci. Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová chtěla nejprve zákon zrušit úplně a poté, co pochopila, že to není možné vzhledem k závazkům, které Česká republika má, protože bychom museli vracet peníze, tak ho aspoň výrazně oslabit. Sněmovna nyní zákon novelizovala a s Mikolášem Opletalem z Platformy pro sociální bydlení jsme hovořili o tom, jak nakonec dopadl.
Úřady práce nejsou v tuto chvíli proklientským prostředím, na které by si lidi chodili pro poradenství a kam by obecně rádi chodili.
V novele zákona poslanci odhlasovali úpravy limitů příjmového testu pro vstup do systému podpory. To znamená, že na možnost dostat garanci při pronájmu bytu dosáhne nyní přeci jen víc lidí. Jak se to přesně novelou změnilo oproti původní podobě zákona?
Postupně došlo ke dvěma změnám oproti původnímu záměru zákona. V přijatém zákoně byly příjmové limity, které byly dost tvrdé. Šlo o kompromisy, které se tam dostaly mezi druhým a třetím čtením během vyjednávání mezi koalicí SPOLU a hnutím STAN. Tyto limity byly v zásadě likvidační pro řadu klientů a klientek, kteří byli v bytové nouzi. Počítá se to podle vzorečku, kdy se vezmou příjmy domácnosti ohrožené bydlením a k nim se připočítají fiktivní dávky, na které by domácnost měla v bytě nárok. Z toho se odečte fiktivní nájem, který by domácnost platila – ten je konstruovaný podle cen v místě obvyklých. Výsledná částka pak podle zákona nesměla být vyšší než 1,6násobek životního minima. Nárok tak neměli ani lidé, kteří berou minimální mzdu. A na druhou stranu člověku zároveň muselo zbýt více, než je životní minimum.
Nyní tyto limity poslanci novelou změnili a vnímáme to v Platformě pro sociální bydlení pozitivně, protože připustili opoziční pozměňovací návrhy a upravili příjmový limit tak, že je výrazně méně tvrdý. To znamená, že limitem projdou jak lidé nízkopříjmoví a lidé bez pracovních příjmů, tak i lidé, kteří mají minimální důchod.
Ale někdo z toho bude stále vypadávat, nebo ne?
Ten spodní limit by měl být průchozí docela univerzálně, protože podle něj by člověku měla po zaplacení nákladů na bydlení zbýt na život polovina životního minima. Což už je dost nízká částka a je vlastně špatně představitelné, že by se s méně penězi domácnost v tom místě udržela. Ve většině měst a ve většině situací by to měly dávky pokrýt tak, aby lidem zbývalo více než polovina životního minima. Jsou tam samozřejmě specifické situace, například lidé v insolvenci z toho mohou vycházet hodně špatně, protože dávky nepobírají, ale většina lidí s nulovými příjmy by měla být tím zákonem podpořena. To znamená, že i lidé bez pracovního příjmu by měli mít z dávek tolik peněz, aby jim zbyla na život víc jak polovina životního minima.
A horní hranice je také upravena tak, aby z pomoci nevypadlo příliš mnoho lidí?
Tam je to limitované dvojnásobkem životního minima. Je pravda, že řada domácností se k pomoci nedostane, protože jim často zbude víc, ale na druhou stranu je tam ta bariéra měkčí, jsou tam takzvané případy hodné zvláštního zřetele, tedy možnost učinit výjimku. My jsme to chtěli o něco vyšší, protože teď bude muset velké množství domácností žádat o výjimku a čekat na ni, ale je pozitivní, že tam ta výjimka vůbec je.
A co se týká poradenství? Hrozilo, že bude přístup k němu omezený na lidi v bytové nouzi, rezidenty v daném místě a občany EU, což by znamenalo problémy pro některé lidi, kteří se třeba potřebují přestěhovat a také pro všechny ukrajinské uprchlíky.
Vláda ustoupila a přijala pozměňovací návrh, takže poradenství zůstává pro každého, kdo projde dveřmi.
To je pozitivní. Nicméně část agendy převezme od obcí Úřad práce. Jak to bude vypadat?
Je pravda, že potom, co se schválily všechny kompromisy a ústupky opozici, tak jediné, co zůstává jako zásadní problém, je přesun na Úřady práce. Z našeho hlediska je to problém, protože Úřady práce nejsou v tuto chvíli proklientským prostředím, na které by si lidi chodili pro poradenství a kam by obecně rádi chodili. Na to jsou mnohem lépe vybaveny obce, které s tím už měly zkušenost.
Aha, to znamená, že i kontaktní centra budou na Úřadech práce?
Ne, kontaktní centra zůstávají pod obcemi, ale Úřady práce budou přidělování bytů administrovat. Takže budou vyhodnocovat, zda má klient získat podporu, a zároveň budou mít na starosti správu bytů, které se budou přidělovat.
To v původní ideji zákona nebylo, v čem spočívá hlavní úskalí?
Ideál rozhodně je, že by to všechno dělala obec. Zaprvé by v to mohla mít větší důvěru a do systému vkládat své byty, protože takto je bude muset svěřovat pod Úřad práce, což se může dít, ale ne všude jsou dobré vztahy, nebo někde dokonce nejsou žádné vztahy mezi Úřadem práce a obcí. Obce tak můžou dát přednost tomu, že si byty nechají pod svou kontrolou, což je i logické. A takovou máme i zpětnou vazbu od obcí, že jsou proti tomu a chtěly by si správu nad udělováním bytů administrovat samy.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás