Babiš vede s prezidentem proxy válku skrze Turka a Macinku

Kompetenční žaloba a rychlé opatření Ústavního soudu ohledně prezidentovy účasti na summitu NATO dostaly spor mezi vládou a Pavlem do horké fáze.

Pavel Šplíchal
Foto Petr Zewlakk Vrabec / Alarm

Vleklý spor mezi prezidentem a vládou vyvrcholil poté, co vláda na poslední chvíli odmítla účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO. Prezident podal k Ústavnímu soudu kompetenční žalobu. A soud – poměrně nečekaně – takřka okamžitě vydal předběžné nařízení, ve kterém vládě nařídil, že prezident musí být součástí české delegace. Ze strany Ústavního soudu jde o dočasné řešení, protože by nestihl rozhodnout v řádu dní a summit se rychle blíží. Samotný právní spor vyřeší soud až později.

Mimořádně nepopulárnímu Macinkovi umožňuje spor s prezidentem hrát v politice důležitější roli, než odpovídá jeho preferencím i oblibě. A Babiš pak vypadá státotvorně.

Premiér Andrej Babiš reagoval na předběžné opatření Ústavního soudu docela s klidem. Zato Petr Macinka s Filipem Turkem začali okamžitě vypouštět silné výroky. Turek zpochybnil existenci samotného Ústavního soudu a Macinka mluvil o „ústavním puči“. Vyloučení prezidenta z české delegace se tak sice mělo stát na Babišovo přání, do verbálních přestřelek s prezidentem přes média se ale pouští takřka výhradně Macinka s pomocí Turka. A Macinka také hned rozehrál další kolo sporu. Už ve středu do médií řekl, že šéfem delegace bude premiér Babiš. Na to reagoval Petr Pavel s tím, že šéfem delegace je v takovýchto případech prezident. Celý spor přitom dobře ilustruje, že Babiš využívá Motoristy jako proxy ve svém konfliktu s prezidentem Pavlem.

Extrémní náznaky

Motoristé jsou, zejména díky Filipu Turkovi, stranou s image tvrdých chlapů, kteří se nebojí „říkat věci tak, jak jsou“. Zároveň ale na svých výrocích moc netrvají. Škrty na ministerstvu životního prostředí rámoval Turek nacistickými řečmi o „parazitech“. Babiš ho však napomenul, Turek se omluvil, a pak totéž řekl znova, jen s drobnou obměnou. Silnou rétoriku Motoristé nasadili i v kauze summitu NATO. Kompetenční žalobu, kterou Petr Pavel podal na vládu k Ústavnímu soudu, prezidentovi Turek vyčítal s tím, že se „nechová jako chlap“. Sám Turek přitom dříve podobnou žalobou vyhrožoval prezidentovi, dokonce se kasal, že ji má už připravenou. Nakonec ji „chlapsky“ nepodal…

Krátce po oznámení Ústavního soudu, že podle předběžného opatření musí vláda prezidentovi umožnit jet na summit, zveřejnil ministr zahraničí Macinka na facebooku idiotskou bajku o Vtěrce a Vyžírce. Bajka je o tom, že Vyžírka a Vtěrka chodí na akce, kam je nezvou, a celé to je metafora na chování prezidenta. Prý mu bajka přišla whatsappem. Chvíli nato už do kamery Macinka ohlašoval „ústavní puč“ Hradu a Ústavního soudu. A ještě pár hodin předtím Turek vytruboval, že by Ústavní soud neměl ani existovat.

Přestože však podle Macinky v Česku proběhl ústavní puč, dál se v této věci neangažoval. Za chvíli už oznamoval, že prezidenta stejně v Ankaře nevezmou na neformální večeři, takže má prezident-pučista smůlu a Macinka na něj vyzrál. Při novinářském dotazu na výrok Filipa Turka o tom, že by Ústavní soud neměl existovat, se Macinka odpovědi vyhnul a řekl, že v Británii ústavní soud vůbec nemají.

Macinka není tvrdý politik, který dává přednost přímému střetu. Jeho a Turkovo trollení umožňuje Babišovi zachovávat zdání rozvahy, což je role, kterou si oblíbil minimálně od poslední předvolební kampaně. Babiš úspěšně vytváří dojem, že mu jde o něco jiného než Filipu Turkovi a Petru Macinkovi. Mimořádně nepopulárnímu Macinkovi, jehož Motoristé se pohybují na hranici pěti procent nutných pro vstup do sněmovny, umožňuje spor s prezidentem hrát v politice důležitější roli, než odpovídá jeho preferencím i oblibě. A Babiš pak vypadá státotvorně.

Bez zbytečných debat

Už na začátku této vlády Macinka ohlásil období extrémní kohabitace, tedy těžkého soužití vlády s prezidentem. Od té doby Macinka všechny spory s prezidentem prohrál, ale neztrácí entuziasmus. Petr Pavel odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem kvůli jeho sympatiím k neonacismu a dalším excesům. Současné výroky Filipa Turka o Ústavním soudu ukázaly, že obavy Petra Pavla ohledně jeho osoby byly oprávněné. Otázkou však je, zda k tomu měl Petr Pavel pravomoci podle Ústavy. Filip Turek ani nikdo jiný nakonec kompetenční žalobu nepodal. Babiš se spokojil s tím, že Turek sice ministrem oficiálně není, ale neoficiálně ministerstvo životního prostředí vede. Vznikla tak netransparentní situace a nejasnosti ohledně toho, kdo za co zodpovídá. Ideální stav pro destrukci ministerstva.

S formalitami se tato vláda obecně nemaže. Důležité zákony předkládá do sněmovny jako poslanecké návrhy, aby se vyhnula meziresortnímu připomínkovému řízení a zdlouhavým diskusím. Na program jednání vlády neuvádí body, které se budou projednávat, a přidává je až během samotného jednání. Takto se vyhnula například debatě s odborníky o změně v agendě adiktologických služeb. Několikaměsíční oddalování rozhodnutí o tom, zda prezident pojede na summit, zapadá do tohoto vzorce. Všechny podobné kroky omezují možnost veřejnosti a novinářů vládu účinně hlídat. Oslabená pravidla znamenají nižší předvídatelnost a menší transparentnost. 

Současný kompetenční spor mezi prezidentem a vládou se týká pouze toho, kdo má právo rozhodovat o složení delegace na summit NATO. Nejasnosti mezi pravomocemi vlády a prezidenta tím ale zdaleka nekončí. Nová závazná interpretace Ústavy by byla potřeba nejen v tomto případě. Po schválení přímé volby českého prezidenta se pravomoci prezidenta nijak nezměnily a zůstaly stejné, jako když prezidenta volily dvě komory parlamentu. Postavení a legitimita prezidenta v očích většiny lidí však díky přímé volbě výrazně vzrostly. Prezidentské volby se těší obrovské účasti i zájmu veřejnosti, srovnatelnému jen s těmi sněmovními. Už před přímou volbou byla v Česku tradice prezidentů napínajících svoje pravomoci na maximum. Po zavedení přímé volby se prezidenti cítili ještě pevnější v kramflecích a Miloš Zeman i Petr Pavel to dali najevo. Za současné situace je dobře, že prezident vytváří protiváhu k premiérovi. V ústavních mantinelech by to ale bylo v mnoha ohledech jasnější.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Pavel Šplíchal je spíš ignorant a anarchista než sociolog. Ale právě sociologii kdysi vystudoval, v Alarmu je od roku 2013. Píše o politice, ultrapravici, chudobě, nerovnostech a dalších tématech. Dřív se pokoušel to dělat vtipně, ale už to vzdal. Spolu s Janem Bělíčkem moderuje podcast Kolaps.