„Stipendia jsou pro nás zásadní. Nemůžeme si ale vážit Romů, jen když jsou úspěšní,“ upozorňují mladí Romové

Žitá zkušenost každého mladého Roma se liší, stejně jako romština je v každém regionu jiná. Na to ale v Česku zapomínáme. Navíc se ve školách o Romech neučíme, a tak se z jedné generace na druhou jen předávají stereotypy.

Klára Bělíčková, Johana Trejtnar

V čem je důležitá Romy psaná literatura? Co je to informovaná zvědavost a jak skrze ni můžeme být více otevření? Jak nejsou Romové zakotvení v české realitě a jaké to je, když na ně v obchodě začnou mluvit španělsky? A jak hosté oslavovali Mezinárodní den Romů? Nový díl podcastu MOSHPIT hovoří o žité zkušenosti Romů generace Z s Ninou Dudykoťovou, Kateřinou Badoovou a Robinem Balogem.

„Díky stipendiím můžu dnes být tam, kde teď jsem. Ale nemůžeme brát Romy jako lidi jen v moment, kdy něčeho dosáhnou,“ říká Robin Balog. „Často se mi stává, že o mně někdo řekne, že jsem Romka a potom dodá, že přece studuji na vysoké. Ale to by nemělo být podmínkou toho, že mám hodnotu,“ doplňuje Nina Dudykoťová.

Hosté v podcastu upozorňovali na strukturální rasismus v českém školství, zapomenutou romskou historii nebo fetišizaci Romů jako „exotických“. Zároveň však vyzdvihli důležitost budování komunit nebo krásu romské kultury, kterou sami propagují skrz knihy nebo hudební festivaly.

„Poprvé jsem se cítil přijímaný mezi imigranty,“ řekl Robin Balog. „Když mluví člověk romsky v Londýně, je jen jednou z mnoha národností, když tak mluví v Praze v tramvaji, tak je najednou divný,“ doplňuje ze své zkušenosti Kateřina Badoová.

Kruh se v MOSHPITU uzavírá. V podcastu není Moshpit pod stagí, ale na stagi – za majkem. V podcastu řešíme společenská témata. Kde stejně tak, jako na koncertech, do sebe narážejí a setkávají se lidé, ideje, názory, energie a někdy i lokty. Od mladých lidí pro mladé lidi. Kolektivně, společně, posluchači, hosté i moderátoři.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále