Spřátelit se s půdou. Ostravská galerie PLATO slaví deset let výstavou o půdní regeneraci

Když do ostravské galerie PLATO přicházíte od nejbližší tramvajové zastávky, můžete se k budově přes přilehlou zahradu vydat po betonovém chodníku nebo přírodní pěšinkou posypanou mulčovací kůrou. Druhá varianta se mi zdá příhodnější, je totiž konec dubna a v městské galerii současného umění startuje výstava Půda a přátelé, věnovaná křehkým přírodním vztahům i transformačním procesům skrytým našemu pohledu. 

Ostravská kunsthalle slaví na začátku léta dekádu své existence, během níž vyrostla v uměleckou instituci přinejmenším středoevropského významu. Výstava Půda a přátelé je navíc prvním mezinárodním kolaborativním projektem PLATO – vznikla ve spolupráci s varšavským Centrem současného umění Zamek Ujazdowski, kde v druhé polovině loňského roku proběhla její první část.

PLATO se i těsně před dovršením svých desátých narozenin vzpírá jednoznačným definicím toho, čím by mělo jako etablovaná umělecká instituce být.

Na tiskové konferenci k zahájení výstavy mluví kurátorka Edith Jeřábková o půdě jako o něčem, co je v centru geopolitických konfliktů, ale co může být také místem setkávání či naděje pro bytosti od těch lidských až po mikroorganismy, bakterie, houby nebo hmyz. To všechno jsou oni „přátelé půdy“, kteří se spolupodílejí na její regeneraci. „Chceme představit půdu jako živý organismus, aktivního hybatele, ne jen jako objekt nebo komoditu,“ dodává Jeřábková.

Spolu s polskou kurátorkou Mariannou Dobkowskou pozvaly k účasti bezmála třicet umělkyň, umělců nebo kolektivů, kteří se ve své tvorbě zabývají tématy ekologické rovnováhy či udržitelnosti a často také svoji uměleckou praxi propojují se zemědělstvím, pastevectvím nebo i řízenou regenerací půdy. V tom výstava dobře zapadá do doby, v níž přinejmenším od pandemie sledujeme nárůst zájmu o zahrady, kam utíkáme od přetechnizované společnosti a kde se v malém pokoušíme řešit současné klimatické, potravinové nebo společenské výzvy. Otázkou samozřejmě zůstává, jak toto lidové „hnutí“ přetransformovat v širší pohyb směřující k udržitelnosti ekosystému.

„Musíme začít přemýšlet úplně jinak. Ne samotné technologie nebo průmysl, ale zemědělství je to, co nás udrží na této planetě,“ říká Edith Jeřábková, když si povídáme v kavárně PLATO. A Dobkowska dodává: „Všechny nástroje už máme k dispozici. Jen musíme znovu objevit ztracenou citlivost k přírodě a bytostem, s nimiž sdílíme planetu. Z takového přemýšlení se musí stát nová norma.“

Hlas půdy

Výstava Půda a přátelé obsadila všech pět rozsáhlých sálů v přízemí bývalých jatek, v nichž galerie PLATO sídlí. Do každého z nich vstupují návštěvníci skrze skleník, kde ve videích Denisy Langrové vysvětluje mikrobiolog Walter Jehne principy půdní regenerace. Možnost obnovy a naše aktivní participace na ní je důležitým motivem výstavy.

Půda musí být v současné debatě o klimatické změně zastoupena a musí mít rovnoprávný hlas. V libretu miniopery The Quickening irské umělkyně Deirdre O’Mahony zní hlasy hašteřících se farmářů, vědců a politiků. Doplňují je ale také terénní nahrávky z jihoanglických farem, díky nimž dostávají „hlas“ i půdní organismy nebo hmyz. S podobným nápadem pracují zvukové záznamy projektu Sounding Soil, který spoluzaložil umělec a akustický ekolog Marcuse Maedra a který nás uvádí do fascinujícího a dosud neobjeveného zvukového světa půdy.

Výstava, která je až na malé výjimky vystavěna z recyklovaného materiálu původně určeného pro filmové natáčení, konfrontuje možnosti regenerace s aktuálními geopolitickými konflikty úzce spojenými s půdou – ty nám připomínají velkoformátové fotografie ukrajinských rašelinišť od Yany Kononové nebo časosběrný dokument Strategická rezerva Bedřiška, v němž Kryštof Zvolánek sleduje osud ostravské osady, kterou se město rozhodlo srovnat se zemí.

Vyprávění o transformacích

Když Edith Jeřábková při komentované prohlídce představuje objekty v jednom z pěti výstavních sálů, přerušuje ji svým hlasitým bučením skot z videa Salky Tiziany Všechny zvuky vstupují dovnitř o různých podobách městského pastevectví v dnešním Madridu. Je to kouzelný moment, který dokresluje atmosféru přírodní vzájemnosti, již výstava propaguje. Naproti obrazovce visí pozoruhodná tapisérie Judity Levitnerové a Kateřiny Žák Konvalinové utkaná technikou arttex z vlny ovcí chovaných na ekologické farmě. Ve stejné místnosti jsou k vidění i deníky pastevkyně, filosofky a básnířky Julie Ábalos Reznak nebo keramické květináče Marie Bokové z kravské pánevní kosti.

Dalšímu sálu dominuje kompostér Dávida Koroncziho, v němž použil neprodané výtisky časopisů A2 a Kapitál nebo knihy vyřazené z knihovny v jeho rodném Lučenci. Když se potkáme druhý den ráno na snídani v hotelové restauraci, vypráví mi o „útěku“ své rodiny z velkoměsta na venkov, kde se věnují zahradničení. Podobný příběh má i vídeňská filosofka a profesorka antropologie Elisabeth von Samsonow z výzkumného kolektivu Disident Goddesses Network, která na svém rozsáhlém pozemku v dolnorakouském Hadresu pořádá oslavy Bohyně přírody. V Ostravě vystavuje diagramy vysvětlující filosofické koncepty týkající se vztahů mezi lidským a půdním světem či matriarchátem a patriarchátem.

Přístupy umělectva participujícího na výstavě jsou různé, stejně jako použitá média a techniky, všechny ale spojuje snaha představit půdu jako výchozí bod nového typu přemýšlení o životním prostředí, jež nebude stát na extraktivismu. „Půda byla naší služkou, naším dolem na jídlo a palivo i naší jistou a majetkem (…) My vám ovšem chceme nabídnout i vyprávění o půdě plné transformačních procesů, které mají schopnost zmírnit, možná i zastavit oteplování Země,“ dočteme se v brožurce k výstavě. Nejdřív se ale půda musí stát „naší přítelkyní“.

Dočasné struktury

Environmentální udržitelnost je jedna z výrazných tematických linek, které akcentuje současný kurátorský tým galerie. Do něj kromě Edith Jeřábkové patří také Jakub Adamec, sestry Daniela a Linda Dostálkovy a pak Marek Pokorný, který PLATO jako ředitel vede od jeho začátku v roce 2016. Galerie tehdy vznikla jako příspěvková organizace statutárního města Ostravy, čímž se dovršily několik dekád trvající snahy místní umělecké obce o zřízení městské galerie. Bylo to poprvé po 22 letech, kdy u nás vznikla samostatná instituce zřizovaná městem, krajem či státem, jejímž cílem je pečovat o současné umění.

Aktivity vedoucí k založení městské galerie existovaly v Ostravě od devadesátých let, k realizaci se však nápad posunul až díky kandidatuře slezské metropole na Evropské město kultury 2015 na počátku minulé dekády. Ostrava sice titul nezískala, nicméně začal intenzivnější dialog mezi městem a uměleckou komunitou. V červnu 2012 schválili ostravští zastupitelé záměr založit galerii jako příspěvkovou organizaci města. Přímým předchůdcem PLATO byl grantový projekt Galerie města Ostravy, fungující v letech 2013 až 2016 v Gongu v Dolní oblasti Vítkovic.

„Na začátku nebyla žádná představa o finálním tvaru. Vědělo se jen, že vznikne instituce, která v konkrétním místě zpřítomní různé podoby a polohy současného umění,“ říká Marek Pokorný, s nímž sedím v knihovně v prvním patře galerie. Vypráví mi o hledání podoby galerijní instituce a mluví o „kritické sebedefinici instituce pro současné umění“ a evoluci inspirované myšlenkami nového institucionalismu, která reagovala na možnosti míst, kde galerie dříve sídlila. PLATO – tedy „Platforma (pro současné) umění Ostrava“ – zahájilo činnost 1. července 2016 nejprve v bývalém obchodě s textilem v centru Ostravy v Českobratrské ulici. V letech 2018 až 2024 pak našlo útočiště v budově dříve patřící hobbymarketu Bauhaus v blízkosti ulice Masná. Tady se zrodil projekt Dočasné struktury, který místo tradičních výstav představoval jako umělecká díla základní funkční vybavení galerie. V bývalém hobbymarketu vznikly kromě výstavních prostor, knihovny nebo kina také stage pro koncerty a performance.

A souběžně probíhala rekonstrukce bývalých městských jatek, do nichž se Plato přestěhovalo v létě 2022. Proměna budovy z konce 19. století podle návrhu polského architekta Roberta Konieczného z ateliéru KWK Promes se umístila v první pětici finalistů prestižní evropské architektonické soutěže Cena Miese van der Rohe 2024. V působivých prostorách se návštěvník cítí, jako by se ocitl v moderní západní umělecké instituci.

Lázeňská Ostrava

PLATO rok a půl fungovalo v někdejším hobbymarketu i v nové budově souběžně. Zatímco v bývalých jatkách probíhal výstavní program, bývalý Bauhaus se otevřel aktivitám kolektivů nebo občanských subjektů, a vznikl tak unikátní prostor pro občanskou sféru. Akce zde mohl pořádat v podstatě kdokoliv od občanských sdružení po školy – PLATO organizacím poskytlo technickou podporu.

„Ostravě chybí komunitní prostory nebo místa na malé koncerty a Bauhaus takový prostor suploval,“ říká Jakub Adamec, programový dramaturg a kurátor PLATO. „Vznikla zde důležitá energie, která šla odspodu a propsala se i do kulturní scény v Ostravě.“ Město ale mělo s pozemkem jiné plány a přes protesty a petice byl hobbymarket na konci loňského roku zbourán. Dnes je zde prázdná štěrková plocha, v budoucnosti zde možná vyroste městský justiční areál. Ne všechno je ale ztraceno. Z komunity kolem Bauhausu se vyloupla třeba agilní skupina, která založila komunitní prostor Placek, jenž začíná fungovat na Přívoze. Bauhaus používalo jako svoji základnu třeba také organizátorské jádro Ostravského prajdu, pochodu hrdosti upozorňujícího na práva LGBT+ komunity a podporujícího queer angažovanost v regionu.

Podle Adamce se současné PLATO snaží tento krátkodobý impuls otevřenosti přenést i do nových prostor galerie, byť její dispozice takovým ambicím úplně nesvědčí. Mluví o snaze posílit do budoucnosti multižánrovost, pořádat víc koncertů nebo performancí a posílit spolupráci s uměleckými komunitami, z nichž ostatně galerie vzešla.

PLATO se chce samozřejmě dál věnovat výstavám s mezinárodním přesahem, ale hodlá dát větší prostor i současným ostravským umělcům, umělkyním nebo kolektivům pracujím s identitou města.  Dvě výstavní části dlouhodobého projektu nazvaného K aktuálním problémům místních zdrojů už proběhly v minulých letech. Do těchto plánů spadá i chystaná výstava, která představí alternativní budoucnost Ostravy jako lázeňského města, čímž naváže na více než sto let staré výzkumy geologa Jana Folprechta, který v ostravsko-karvinském revíru kromě uhlí narazil i na ložiska jodobromové vody a prohlásil, že budoucnost Ostravy není v uhlí, ale v lázeňství.

Floresance začala!

S přesunem do bývalých jatek nejspíš skončila „hledačská“ etapa galerie, inherentní dynamičnost a neukotvenost je ale něco, o co tým galerie nechce přijít ani v prostorách, které svojí definitivností myšlenku zlobivé instituce možná trochu svazují. „Chceme tuto dynamiku z dočasných prostor přenést do přemýšlení o tom, co můžeme dělat v kontextu budovy, kterou máme,“ říká Adamec, podle něhož je budování komunity jedním z důležitých úkolů instituce současného umění.

„Naštěstí se nám podařilo přesvědčit město i architekta, že integrální součástí galerie bude permakulturní zahrada, která ve svém vývoji uchová to, na čem jsme vyrostli,“ říká ředitel PLATO Marek Pokorný. Zahrada reprezentuje myšlenku otevřenosti i změny a permakulturní prvky se promítají také do programu, čehož důkazem je i aktuální výstava Půda a přátelé. Svůj „organický“ vliv ale má i na fungování týmu, který nedávno společně sepsal Ústavu, jež ustanovuje základní hodnoty, na nichž má fungovat galerie a její tým (zveřejněna bude na začátku léta).

PLATO se i těsně před dovršením svých desátých narozenin vzpírá jednoznačným definicím toho, čím by mělo jako etablovaná umělecká instituce být. To je součástí radikality, s níž vždy chtělo vstupovat do veřejného prostoru. „Současné umění už z definice nemůže nevyvolávat provokativní otázky nebo konflikty,“ konstatuje Marek Pokorný, když se ho ptám na nebezpečí, že by galerie mohla být – jako městem spravovaná instituce – zatažena do žabomyších kulturních válek politiků. Ostravu čekají na podzim komunální volby a s nimi se očekává výměna na magistrátě. Podle Pokorného ale bude mít mnohem větší význam debata na celostátní úrovni a to, jak bude pokračovat politika rozvratu, která teď zasahuje oblasti životního prostředí i kultury.

„Floresance začala!“ vítá návštěvníky guerillová informační cedule na okraji zahrady (která patří k výstavě probíhající v rámci festivalu LUFT v galerii GAFU). Na podzim se zde bude sázet deset stromů připomínajících kulaté narozeniny galerie PLATO. Součástí oslav bude také na konci června možnost přespání v zahradě (registrace pro zájemce už je spuštěná). Galerii se tak i nadále daří propojovat společensky-kritická témata s uměleckými přesahy a hravostí a otevřeností vůči široké veřejnosti. Do dalších deseti let tak lze instituci popřát odvahu i nadále kráčet proti proudu.