Nová encyklika papeže Lva nejprve shrnuje hlavní principy sociálního učení katolické církve, od encykliky Rerum Novarum z roku 1891 o důstojnosti pracujících po poslední ekologické a sociální encykliky papeže Františka. Podobně jako jiné podobné církevní dokumenty zmiňuje také individuální etiku používání technologií, např. půst od umělé inteligence nebo hygienu pozornosti. Těžištěm dokumentu je ale důraz na systémovou kritiku technologií a Big Tech z hlediska sociální spravedlnosti.
Obligátní kulturně válečnická témata, jako je rodina nebo ochrana života „od početí do přirozené smrti“, jsou sice zmíněna, tvoří však jen marginální zmínku v textu, který je pojat jako kritika technologií a umělé inteligence z hlediska sociální spravedlnosti. Dokument přistupuje k umělé inteligenci z pozice hlavních principů sociálního učení církve, jakými jsou důstojnost člověka, univerzální určení statků nebo péče o společný domov a mír.
Encyklika poměrně radikálně požaduje odzbrojení umělé inteligence.
Jakákoli technologická inovace musí být podle papeže doprovázena ohledem k důstojnosti člověka jako pracujícího. Automatizaci práce podle něj například nelze posuzovat pouze z hlediska efektivity, ale také z hlediska důstojnosti pracovníka, práva na dostačující odměnu a možnosti podílet se na společenském životě. „Hodnota člověka nezávisí na tom, čeho dosáhne nebo co vyprodukuje; existují práva, která náleží každému pouze na základě toho, že je člověkem.
Navzdory příslibům efektivity a automatizace běžných pracovních úkonů „mohou současné přístupy k technologii paradoxně vést k devalvaci kvalifikace pracovníků, vystavit je automatizovanému dohledu a odsoudit je k vykonávání striktně daných a repetitivních úkolů“. Pproto je třeba koncipovat nové způsoby organizace práce zaměřené na osobu, její důstojnost a integrální rozvoj, a ne na výkon. Ekonomická, produktivistická či finanční logika kapitálu musí zůstat podřízena důstojnosti pracujících a společnému dobru.
Prekarita a dějiny otroctví
Nové formy prekarity spojené s platformovou prací jsou výzvou také pro odbory, které církev vždy (od encykliky Rerum Novarum) podporovala. Úkolem odborů je podle papeže otevřít se „novým formám práce a novým pracovníkům, aby je zastupovaly a hájily v situaci, kdy bez odvážných rozhodnutí hrozí nárůst chudoby a nerovností, přičemž se objevuje množství vyloučených lidí obklopených stroji a automatizovanými systémy, které zaujaly jejich místo“. Každé zavedení automatizace a umělé inteligence by mělo být doprovázeno opatřeními v oblasti ochrany pracovních míst, rekvalifikace a zapojení zaměstnanců, aby technologie sloužila k uvolnění času a lidských kapacit, nikoli k vytváření vyloučení.
Papež dále zdůrazňuje, že velká část fungování digitální ekonomiky spočívá na novodobých formách otroctví: na mizerně placené neviditelné práci (označování dat, moderování obsahu, často navíc velmi nekvalitního, trénování modelů) nebo na ještě brutálnější extraktivistické, často dětské, práci nutné pro výrobu zařízení a mikroprocesorů, na nichž je umělá inteligence založena.
V historicky významné pasáži se Lev vrací k dějinám otroctví jako takového a konstatuje, že církev se nedokázala dostatečně vyrovnat s neslučitelností všech forem otroctví s principem důstojnosti lidí. „Jedná se o ránu v křesťanské paměti, k níž se nemůžeme stavět jako k něčemu cizímu. Je nevyhnutelné pociťovat hlubokou bolest při pohledu na nesmírné utrpení a ponížení, které otroctví znamenalo pro tolik lidí, jež Pán nekonečně miluje, a které je v rozporu s jejich neomezenou důstojností. Proto jménem církve upřímně prosím o odpuštění.“
Papež se také vyjadřuje k ženským právům: „Nestačí jen slovně prohlašovat, že muži a ženy mají stejnou důstojnost a stejná práva; je třeba, aby se to promítlo do konkrétních rozhodnutí, do zákonů, do přístupu k práci, ke vzdělání, k sociálním a politickým funkcím, do způsobu, jakým společnost naslouchá ženám a oceňuje jejich přínos.“ Z pozice představitele organizace, která stále vylučuje ženy z kněžského svěcení je však obhajoba ženských práv málo uvěřitelná. Organizace Women’s Ordination Worldwide, zastupující katoličky, které se cítí povolány ke kněžství, k tomu dodává: „Těšíme se na den, kdy papež Lev adresuje podobnou omluvu ženám a uzná, že je třeba učinit změny.“
Odzbrojit umělou inteligenci
Mezi statky, které jsou podle zásad sociálního učení církve všeobecně určeny pro všechny, musíme dnes počítat i nové formy vlastnictví: patenty, algoritmy, digitální platformy, technologickou infrastrukturu a data. „V situaci, kdy bohatství národů stále více závisí na znalostech a technologiích, vzniká – pokud tyto statky zůstávají soustředěny v rukou hrstky lidí bez adekvátních forem sdílení a přístupu – nová nerovnováha, která je v rozporu s univerzálním určením statků a prohlubuje propast mezi těmi, kdo jsou začleněni, a těmi, kdo jsou vyloučeni, mezi těmi, kdo se mohou podílet na digitální revoluci, a těmi, kdo z ní zůstávají vyloučeni.“ Digitální věk musí být podle Lva „postkoloniální“.
Systémy umělé inteligence navíc vyžadují velké množství energie a vody, mají významný dopad na emise oxidu uhličitého a jsou velmi náročné na spotřebu zdrojů. Podle papeže je tudíž třeba vyvíjet taková technologická řešení, která budou v souladu s péčí o náš společný domov.
Jedna z největších výzev v současném světě, kde je čím dál více zpochybňováno mezinárodní právo a kde se stává normou právo silnějšího, je používání umělé inteligence ve válce. Encyklika poměrně radikálně požaduje odzbrojení umělé inteligence: „Odzbrojit umělou inteligenci znamená vymanit ji z logiky ozbrojené soutěže, která dnes již není pouze vojenská, ale také ekonomická a kognitivní.“ Lev dokonce tvrdí, že je třeba přehodnotit tradiční křesťanskou teorii „spravedlivé války“. Ostře odsuzuje rozmach válečnické logiky, která zabíjení deleguje na umělou inteligenci a otázky, jako je zásada proporcionality, ochrana přístupu k vodě, potravinám a základním potřebám či úcta k životům civilistů a dětí, považuje za naivní přežitky minulosti.
Magnifica Humanitas navazuje na sociální a ekologické encykliky papeže Františka. Odlišuje se však menší mírou individuálního moralismu ve prospěch systematické aplikace principů sociálního učení církve, v tomto případě na umělou inteligenci a technologie.
Autor je filosof.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás