Ovšem nejen práce naplňuje naše životy, a tak jsme se zapovídali také nad několika reality shows. A přes Ružu pre nevestu a Bachelora nebo blahé paměti Mama, ožeň ma a trendy v estetických úpravách jsme se snadno dostali až k dokumentu Inside the Manosphere. Manosféra si totiž přes svou intelektuální plytkost – či právě pro ni – získala pozornost dospívajících kluků, které mimo jiné otravuje toxicitou standardizovaného hypermaskulinního vzhledu, který se neobejde bez estetických úprav, diet, výživových doplňků a spousty drilu v posilovnách. Zatímco generace žen, které vyrůstaly v chorobné rape culture, kde ženský ideál připomíná nedospělé hypersexualizované děvče, mohou najít útočiště ve feminismu a jeho kritice popkultury, mladí muži zatím podobnou obranu nemají. A zatím se nezdá, že by to společnost příliš vzrušovalo – o jejich hlasy se ucházejí hlavně populisté, kteří pro ně samozřejmě žádnou budoucnost nemají.
Nejistoty mladé generace se temně zrcadlí ve světě práce v éře pozdního kapitalismu, jak ho David Graeber popsal v Práci na hovno. Graeber usvědčuje neoliberalismus z toho, že je spíše ideologickým než ekonomickým projektem a že si vytvářením vrstvy manažerských feudálů jen zajišťuje politickou stabilitu. Americký antropolog také vysvětluje, proč nejvíce nároků máme na nejhůře hodnocené profese, bez nichž se zároveň společnost neobejde, jako jsou sociální pracovníci, zdravotnický personál nebo učitelstvo, zatímco v nejvyšších ekonomických patrech lze fungovat téměř bez kompetencí.
Graeberova studie neopomíjí ani psychologické dopady „práce na hovno“, ani její historické příčiny. Kniha přesvědčivě rozvíjí myšlenky, které David Graeber poprvé formuloval v eseji z roku 2013, která se stala globální senzací a proměnila naše přemýšlení o práci.
PS: Omluvte zhoršenou kvalitu zvuku v závěru podcastu. Vznikla technickou chybou.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
