V úterý dorazil americký viceprezident J. D. Vance do Budapešti. Přijel sem podpořit premiéra Orbána pár dní před volbami, v nichž by dlouholetý vládce Maďarska po delší době nemusel uspět. Ukazuje se, jakou důležitost přikládají američtí ultrakonzervativci tomuto režimu nevelkého evropského státu. J. D. Vance nejprve společně s Orbánem vystoupil na tiskové konferenci před novináři a veřejností a o něco později přednesl také svůj projev před skalními fanoušky maďarského premiéra, jichž se pro tuto příležitost sešlo kolem pěti tisíc.
Jakmile se Vance Trumpovi konečně dovolal, oba nejvýše postavení američtí politici svorně prohlašovali, že si přejí, aby byl Orbán opět zvolen premiérem Maďarska.
Na tiskové konferenci se Vance vyznával především z úcty a respektu k Viktoru Orbánovi a uváděl řadu důvodů, proč by si ho maďarská veřejnost měla vážit. Oni dva prý společně bojují za záchranu „křesťanské civilizace“, spojuje je odpor k masové migraci a boj proti radikální levici. Přijel prý do Budapešti, protože se „evropští byrokraté snaží ovlivnit maďarské volby“. Rád by tedy domácímu publiku vysvětlil, jaký zázrak ve svém premiérovi mají. Přestože hned několikrát zopakoval, že Maďarům rozhodně nechce radit, koho mají o víkendu volit, jinak než jako snahu o vměšování se do voleb suverénního státu ze strany globální supervelmoci jeho návštěvu snad ani číst nelze.
Evropským uším znělo až absurdně Vanceovo vyjádření, že nikdo na světě neudělal pro mír na Ukrajině více než právě Orbán a… Donald Trump. Těžko říct, jestli tím měl na mysli opakované bojkotování společného evropského postupu ze strany maďarské reprezentace nebo snad blokování 90miliardové pomoci pro Ukrajinu ze strany Evropské unie, které mají na svědomí právě Maďaři a Slováci. O Trumpových snahách vyjednat příměří s Vladimirem Putinem ovšem také nemůžeme říct nic dobrého. Z Vanceových slov ovšem můžeme soudit, že americká administrativa tento konflikt vidí evidentně hodně jinak než představitelé EU a velké množství řadových Evropanů.
Doktrína amerického (ne)vměšování se
Přibližně polovina tiskové konference amerického viceprezidenta a Viktora Orbána navíc probíhala v maďarštině a J. D. Vance často neměl vůbec potuchy o tom, co se kolem něj děje. Zatímco maďarští znormalizovaní novináři kladli Orbánovi a Vanceovi převážně servilní dotazy, ti zahraniční se Vance ptali pouze na dění v Íránu a maďarské volby je evidentně tolik nezajímaly. Nabízí se tedy otázka, jestli americká politická návštěva Orbánovi a Fideszu vůbec něco přinesla. Projev J. D. Vance byl předvídatelný, bez výraznějších kontroverzí a charisma Vance se s tím Trumpovým nedá moc srovnávat.
Byla to každopádně dobrá ukázka toho, jak si Trumpova administrativa váží svých mezinárodních spojenců a neváhá je tímto způsobem podpořit, jak se ostatně ukázalo i loni na podzim. Donald Trump v říjnu totiž otevřeně podpořil svého argentinského spojence Javiera Mileie před parlamentními volbami. Spojené státy dokonce poskytly Argentině finanční injekci ve výši 20 miliard dolarů, aby se před volbami stabilizovala ekonomická situace v zemi. I díky této intervenci vyhrála Mileiova strana volby, a upevnila se tak pozice tohoto libertariánského politika a osobního přítele Elona Muska.
Mnohem zajímavější bylo v tomto ohledu Vanceovo druhé budapešťské vystoupení, v němž přednesl projev pro halu zaplněnou konzervativními nacionalisty. Vše zahájil trochu trapný telefonát J. D. Vance s Donaldem Trumpem, který hovor nejprve vůbec nezvedal a měl zapnutou hlasovou schránku. Těžko říct, co měl Trump právě na programu, ale pravděpodobně řešil svůj průšvih v Íránu. V tu dobu se totiž vehementně vyjednávalo o tom, jestli nastane příměří, nebo snad Trump vyhladí celou íránskou populaci, jak napsal ve svém příspěvku na síti Truth Social.
Jakmile se Vance Trumpovi konečně dovolal, oba nejvýše postavení američtí politici svorně prohlašovali, že si přejí, aby byl Orbán opět zvolen premiérem Maďarska. Museli k tomu samozřejmě dodat i povinnou doušku, že ani jeden Maďarům rozhodně neříká, koho mají volit. To by bylo totiž vměšování do politických záležitostí země a to tito dva pánové rozhodně nemají ve zvyku. Vměšují se údajně jen byrokraté z Bruselu, kteří prý vydělali miliony eur na tom, aby útočili na suverénní zemi Evropské unie. Trump v telefonátu přímo hovoří o „invazi“, které se Maďarsko díky Orbánovi údajně ubránilo. Nebylo nejdříve jasné, který válečný konflikt má americký prezident na mysli, ale z kontextu vyplynulo, že nejspíš myslí invazi struktur Evropské unie – tedy politického tělesa, do něhož Maďarsko dobrovolně vstoupilo – do maďarské společnosti a politiky. Naštěstí však Orbán svůj lid před touto zákeřnou invazí ubránil, i když není moc jasné jak. Prostě měl Maďary na prvním místě.
Vance dokonce ve svém proslovu chvíli mluvil i o dějinách Maďarska za komunismu, ale na sovětskou okupaci z roku 1956 si nevzpomenul. Celý jeho elaborát o komunismu směřoval k pointě, že novodobým Sovětským svazem je dnes Evropská unie. Toto srovnání bohužel dobře známe z krajně pravicové a dezinformační scény. A o chvíli později se v jeho proslovu objevila další oblíbená krajně pravicová konspirační teorie o „velkém nahrazení“, tedy řízeném nahrazení původního, bílého a křesťanského obyvatelstva Evropy přistěhovalci z Afriky a Blízkého východu. Evropští byrokraté prý otevřeli evropské hranice a pustili k nám miliony „neprověřených migrantů“. Tito „byrokraté“ se podle Vance rádi označují za feministy, ale přitom do našich zemí pouštějí miliony přistěhovalců, kteří terorizují naše ženy. Tento myšlenkový obrat už opravdu zaváněl rétorikou nacistického Německa.
Orbán jako novodobý Pinochet
Je docela úsměvné, když Vance kritizuje evropské byrokraty, kteří si prý vydělali miliony eur na úkor běžných Evropanů, ale už se nezmíní o miliardářích a majitelích technologických gigantů, kteří si za Trumpova vládnutí vydělali násobně více peněz na úkor amerického lidu. A J. D. Vance se u toho nestydí ani hovořit o právech pracujících, kterým je prý potřeba pomoci. Je třeba připomenout, že Trumpova administrativa neudělala pro americkou pracující třídu vůbec nic. Několikrát také v Budapešti zopakoval, že Orbánovi se „chytrou politikou“ podařilo zajistit levné energie pro maďarské domácnosti. Pikantní je to především proto, že Evropané mají v posledním měsíci nejdražší pohonné hmoty za několik let, a to právě kvůli zpackanému a nesmyslnému útoku USA a Izraele na Írán. Tomuto tématu se však americký viceprezident snažil vehementně vyhnout.
Těžko říct, jestli toto Vanceovo maďarské vystoupení má šanci maďarské volby nějak ovlivnit. Přesvědčivých argumentů mnoho nepředložil. A pokud nějaké, tak takové, které přesvědčí jen oddané Orbánovy fanoušky. Na americké předvolební návštěvě Maďarska se ale jasně ukázalo, že pro nativistické, křesťanské nacionalisty typu J. D. Vance – a takových je v Trumpově kabinetu opravdu hodně – představuje Orbánovo Maďarsko něco podobného, co pro neoliberální pravičáky před desítkami let představoval chilský diktátor Augusto Pinochet. Ukazuje totiž, že jejich politický experiment opírající se o křesťanství, nacionalismus a boj proti expertnímu vědění, interrupcím, queer lidem a levici může politicky uspět a udržet se u moci neuvěřitelných 16 let.
Americkým ultrakonzervativcům se na Orbánově Maďarsku zkrátka líbí, že bojuje proti pokrokovému myšlení, podařilo se mu ovládnout státní aparát, rozložit soudní moc a vytvořit takové politické prostředí, v němž nemá politická opozice téměř šanci na úspěch. Přesně to by rádi replikovali i u sebe doma. Líbí se jim boj proti feminismu, queer lidem, neziskovkám a levicovým intelektuálům. Líbí se jim také to, že Orbán rozkládá společný postup Evropské unie, která je pro Spojené státy hospodářskou, ale především ideovou konkurencí. A líbí se jim rovněž oligarchická struktura, kterou Orbán skrze svou politickou práci vybudoval a která mu pomáhá s vládnutím. Vance a Trump by chtěli ve Spojených státech vybudovat podobný systém.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás