Vláda se chystá šikanovat neziskovky a celou občanskou společnost

Poradkyně Andreje Babiše pro svobodu slova Natálie Vachatová pracuje spolu s poslanci za SPD, ANO i Rajchlova PRO na návrhu zákona, který by měl významnou měrou omezit činnost velké části občanské společnosti. Zprávu o chystaném zákonu a podílu Vachatové přinesly Seznam zprávy. Záměrem zákona je kontrolovat všechny organizace, ale i fyzické osoby, které mají peníze ze zahraničí. Tím je myšlena i Evropská unie.

Štvavé řeči proti neziskovkám posloucháme ve veřejném prostoru už řadu let a ti, kdo proti nim brojí, postupně přitvrzují. Tato taktika má jediný cíl, a tím je zbavit se kritiky ze strany občanské společnosti.

Opatření a povinnosti se mají týkat všech subjektů, které vyvíjejí činnost ve „veřejném, politickém, mediálním, vzdělávacím, akademickém nebo jiném obdobně významném společenském prostoru, která je svým účelem, obsahem nebo systematickým působením způsobilá přímo nebo nepřímo ovlivnit veřejné mínění, veřejnou debatu, politické procesy nebo rozhodování orgánů veřejné moci, včetně činností advokačních, analytických, vzdělávacích, metodických, výzkumných nebo jinak odborně formulovaných, pokud směřují k formování postojů, priorit nebo rozhodovacích rámců v otázkách veřejného zájmu,“ píše se v draftu zákona.

Široce definované subjekty

Inspirace k tvorbě zákona vychází rovněž ze zahraničí a to konkrétně z Ruské federace, Gruzie, Slovenska nebo Maďarska. Draft zákona zároveň ukazuje, že jeho autoři chtějí definovat organizace i osoby, které mu mají podléhat, co nejšířeji, aby opravdu nikdo nemohl uniknout. Všichni, kdo by byli podle zákona pod zahraničním vlivem, by se museli registrovat v nové databázi, uvést seznam zaměstnanců, jejich pracovní náplně a uvést všechny své vztahy se zahraničím a financování. Sankcí pro ty, kteří by tak neučinili, by měly být pokuty až do výše 15 milionů korun, nebo zákaz zahraničních vazeb až na pět let.

Jindřich Rajchl (PRO) tvrdí, že se zákon bude týkat jen „politických neziskovek“.  Z textu připravovaného zákona je nicméně zřejmé, že dopadne na všechny, kteří jakkoliv vstupují do veřejné debaty. Zákon má zároveň poskytnout nástroj, jak všemožné subjekty občanské společnosti, organizace i jednotlivce šikanovat.

V dokumentu se v odstavci v § 3 ve třetím odstavci například píše, že „zahraničními vazbami se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoli vztah, spojení nebo uspořádání, které se projevuje na území České republiky nebo ve vztahu k České republice a které je spojeno s výkonem činnosti ve veřejném, politickém, mediálním, vzdělávacím, akademickém nebo jiném obdobně významném společenském prostoru, je financováno, podporováno nebo jinak umožněno zahraničním subjektem a je svou povahou, rozsahem nebo systematičností způsobilé přímo nebo nepřímo ovlivnit veřejné mínění, veřejnou debatu, politické procesy nebo rozhodování orgánů veřejné moci.“

O něco níže se pak dozvídáme, že zákon se bude týkat také všech, kdo vykonávají „činnost formálně označovanou jako odbornou, vzdělávací, výzkumnou, humanitární nebo obdobnou, pokud její povaha nebo účinky odpovídají odstavci 3.“

Sociální, nebo politické neziskovky?

Štvavé řeči proti neziskovkám posloucháme ve veřejném prostoru už řadu let a ti, kdo proti nim brojí, postupně přitvrzují. Tato taktika má jediný cíl, a tím je zbavit se kritiky ze strany občanské společnosti. Občané by měli být v představách politiků, kteří tento zákon připravují, pokud možno co nejvíc pasivní a chodit jen k volbám.

Obzvlášť fascinující je tato snaha ve státě, který velkou část své agendy přenechal právě neziskovkám, takže by se ve skutečnosti bez jejich činnosti zhroutil a tento kolaps by dopadl na široké segmenty obyvatelstva. Snaha rozlišovat mezi hodnými sociálními a špatnými politickými neziskovkami je jen kouřovou clonou, protože vzdělávací, advokační nebo jiné činnosti, které ovlivňují veřejný prostor, se věnují dnes všichni. A jsou to právě takzvané sociální neziskovky, tedy neziskovky věnující se sociální pomoci, které jsou s to podat skutečně relevantní zprávu o fungování českého státu, a proto jsou mnohdy ke krokům vlád kritické. Díky nim se můžeme dozvědět, jak se žije lidem, na které dopadají různá asociální opatření. Nově by i snaha podat o tom zprávu mohla být pokládána za politickou.

Zákon by se navíc dotkl mnoha veřejných institucí, univerzit, ale i mnoha základních nebo středních škol. I tyto subjekty by byly tlačeny k pasivitě a k tomu, aby neprosazovaly například rovnost, inkluzi nebo se nestaraly o vzdělávání svých svěřenců v tématech, jako je starost o životní prostředí. Doslova každé téma, které se stane předmětem kulturní války, může být označené za politické a subjekty, které se nepodřídí fašizující se společnosti, budou na seznamu. Sama skutečnost, že budou na seznamu, už žádný velký dopad mít nebude, protože jich bude opravdu hodně, ale povinnosti, které zákon stanoví a které se mohou ještě rozšiřovat, budou nástrojem šikany, jakmile se někdo vládní moci znelíbí.

Toto všechno se navíc děje v době, kdy se ve velkém škrtají peníze na kulturu nebo na podporu ekologických organizací. Ve vedeních ministerstev jsou totiž lidé, kteří nenávidí jakýkoliv projev občanské společnosti. Připravovaný zákon by všechny organizace měl penalizovat za to, pokud si začnou shánět peníze ze zahraničí nebo od subjektů, které mají zahraniční, tedy i evropské peníze. V důsledku by se zákon týkal opravdu každého, kdo něco dělá, a čím méně bude český stát podporovat kulturu nebo ekologii, tím víc pak bude moct šlapat po těch, kdo získají nějaké zahraniční, často právě evropské peníze.

Občanská společnost by se proti podobným snahám měla hlasitě ozvat a nespoléhat se na to, že zákon podobně jako na Slovensku stopne ústavní soud. Ten by to snad i udělal, ale pokud toto necháme projít, ukážeme svou slabost, což se nám později určitě vymstí.