Na průliv představující jedinou námořní cestu z Perského zálivu na moře se upírají oči celého světa od 28. února, kdy Izrael a Spojené státy společně napadly Írán. Teherán zahájil odvetu, která necílí jen na americké základny v regionu, ale na globální ekonomiku jako takovou. Doprava v Hormuzském průlivu se oproti situaci před válkou dramaticky zpomalila a kompletně se zastavila pro země udržující vztahy se Spojenými státy a Izraelem. Ty nyní hledají způsob, jak znovu získat přístup ke klíčové obchodní cestě – zatím neúspěšně.
Nastalá situace se vyplatí především Rusku. To potvrzuje již americké rozhodnutí vydat třicetidenní výjimku ze sankcí na nákup ropy.
Hormuzským průlivem dosud putovaly zásadní komodity (mimo jiné suroviny pro výrobu hnojiv, hliník či helium), klíčové mimo jiné pro technologický průmysl včetně produkce čipů pro AI. Jejich nedostupnost může vést k ohrožení produkce v zemědělství i průmyslu. Zatím se však pozornost soustředí především na fosilní paliva, jako jsou ropa a zemní plyn. Cena ropy se orientuje podle magické částky sto dolarů za barel – když se k ní odhady cen přiblíží, trhy panikaří. Nyní se pohybují těsně nad tímto referenčním bodem, a ceny nafty a benzínu rychle rostou.
Jaké dopady může mít daná situace na energetickou bezpečnost naší země – tedy na schopnost zajistit stabilní dodávky energie bez výpadků a udržet jejich cenu na úrovni dostupné pro většinu obyvatelstva?
Zavírání světového obchodu
Zablokovat úzký průplav o šířce pouhých několika kilometrů je snadné. Íránu vlastně stačí útoky vyhrožovat – pojišťovny odmítnou krýt tankery a jejich vyplutí se stane fakticky nemožným. V současné situaci by navíc byly nebezpečí vystaveny tisíce námořníků, kteří jsou nyní uvězněni na místě. Írán má nad trasou plnou kontrolu od začátku války, ale jeho postoj k prostupnosti průplavu se značně proměnil. V prvních dnech revoluční gardy prohlásily, že zapálí všechny lodě, které se průlivem pokusí proplout. O několik dní později se nechaly slyšet, že pohyb bude povolen posádkám, jejichž státy vyhostí americké a izraelské velvyslance. Později ovšem Írán uvedl, že je ochoten nechat proplouvat dodávky, jež budou uhrazeny v čínských juanech, nikoliv v amerických dolarech. Íránský ministr zahraničí Abbás Aráqčí nyní opakuje, že průliv je vlastně otevřený pro všechny s výjimkou nepřátel. Průlivem projíždějí převážně lodě Číny, Pákistánu a Turecka.
Mezitím dvacet zemí, včetně České republiky, podepsalo výzvu k okamžitému otevření průlivu, odsuzující jeho blokádu. Text nicméně nepředstavuje žádný konkrétní plán. Tytéž státy oslovil v minulém týdnu americký prezident Donald Trump s žádostí o podporu jeho vojenské operace – zatím se nicméně setkal s odmítnutím.
Trump zjevně podcenil schopnost Íránu klást odpor. Nyní tedy improvizuje jak ve snaze obhájit válku, tak při řešení krize v průplavu. Kromě snahy vyjednat spolupráci spojenců tak tlak na Írán probíhá i prostřednictvím útoků na ropnou infrastrukturu. Pro tu je zcela klíčový ostrov Charg, jejž Spojené státy bombardovaly v polovině března. Trump se v rozhovoru pro NBS News nechal slyšet, že ostrov byl zničen, nicméně ho možná znovu zasáhnou „jen tak pro zábavu“. Z tamního přístavu nicméně nadále vyplouvají íránské tankery a podle zdrojů zevnitř americké administrativy USA zvažují vojenskou okupaci tohoto ostrova.
Zásadní eskalaci představuje vyhrožování prezidenta Trumpa destrukcí energetické infrastruktury v zemi. Ve svém příspěvku uvedl, že pokud Írán neotevře průliv do 48 hodin, zničí všechny elektrárny v zemi. Na druhý den tuto hrozbu nicméně zmírnil tvrzením, že nakonec počká pět dní. Dále tak demonstruje absenci jasného plánu pro válku – do níž se snaží zatáhnout své tradiční spojence.
Jak se dělá cena
Oddálení bezprecedentní hrozby útoku na íránskou energetickou infrastrukturu a dočasné uvolnění sankcí na íránskou ropu, která je již na moři, vedlo k mírnému uklidnění tržní paniky. Jak se ale vlastně tak často skloňované ceny klíčových fosilních komodit určují?
Ropa a zemní plyn – který je v současné chvíli pro Evropu palčivějším tématem – podléhají velmi rozdílnému procesu cenotvorby, který reflektuje povahu trhu i fyzické vlastnosti obou surovin. „Cena ropy vzniká tak, že tisíce producentů odhadují její budoucí vývoj a podle toho rozhodují o investicích do průzkumu a nových vrtů,“ vysvětluje Jan Osička, expert na energetickou bezpečnost z Masarykovy univerzity. Když panuje očekávání vysokých cen, investice do nových vrtů rostou. Jakmile se nová ropa dostane na trh, ceny klesnou a těžba se zpomalí. Do cyklického procesu však vstupují externí šoky – nové technologie a geopolitické události.
Vysoká likvidita (tedy schopnost surovinu rychle prodat bez zásadních ztrát) je u ropy dána nejen velikostí trhu, ale i její povahou: snadno se přepravuje, nepodléhá rychlému znehodnocení a obchoduje s ní obrovské množství aktérů. Právě globální povaha ropného trhu přispívá k nefunkčnosti selektivních embarg, jelikož vždy existuje možnost je obejít. Osička v kontextu nefunkčních sankcí dává příklady Islámského státu a Ruska. Teroristická organizace ISIS získávala prostředky z prodeje ropy, kterou od ní však nikdo nechtěl nakoupit přímo. Po několika předprodejích byl však původní zdroj očištěn. Stejně tak se poté, co Evropa v reakci na invazi na Ukrajinu přestala odebírat ruské fosilní zdroje, nesnížila reálná ruská produkce, ale pouze výdělky z ní – embargo tak funguje jen částečně. „Ruské zdroje se přesměrovaly do Indie,“ popisuje proces Osička. „Indie věděla, že ruskou ropu nikdo nebude chtít, a tak si mohla říct o velmi nízké ceny,“ doplňuje Martin Jirušek, analytik z Masarykovy univerzity.
Na trhu se zemním plynem panují výrazně větší regionální rozdíly. Jeho zpracování i přeprava jsou technologicky náročné a nákladné – plyn je před transportem nutné zkapalnit, aby se snížil jeho objem. Ve zkapalněné formě však nevydrží donekonečna, což představuje zásadní problém v okamžiku, kdy tankery převážející tento náklad nemohou vyplout – jako ty momentálně stojící v Hormuzském průlivu. Klíčový vývozce Katar, který plyn běžně posílal právě skrze průliv, nyní zcela ukončil produkci – i v důsledku přímého poškození zařízení během íránských útoků. Do Evropy tak nyní připlouvají poslední tankery, které se na cestu vydaly ještě před uzavřením průlivu.
Situací jsou silně zasaženy i ostatní země Zálivu, a snaží se tak hledat alternativní cesty, jak dostat pětinu světových energetických zásob do oběhu. Saúdská Arábie například zprovoznila pozemní ropovod, vedoucí napříč zemí do Rudého moře. O budoucnosti dopravy touto cestou nicméně panují obavy, jelikož na úžinu vedoucí právě z Rudého moře v minulosti útočili v reakci na izraelskou genocidu v Gaze zase jemenští Hútíové. Ti však na moři v posledním roce nevykazují aktivitu.
„Objemy putující Hormuzským průlivem nemůžou být v žádném případě suplovány ropovody,“ doplňuje Jirušek. „Průliv se musí zkrátka otevřít.“ Současné okolnosti nicméně nenasvědčují tomu, že by Írán, který nad cestou má kontrolu, chtěl k takovému kroku přistoupit. „Írán žije již několik dekád pod sankcemi,“ upozorňuje v této souvislosti analytik mezinárodních vztahů a odborník na region Jan Daniel. I kdyby tedy blokáda měla vést k dalšímu omezení jeho ekonomicky, nemusí to pro Írán představovat důvod k ústupu od jeho taktik.
Krize v domácnostech, zisky u obchodníků
V těchto dnech jsou ceny ropy a plynu nastaveny velmi vysoko nikoliv kvůli reálnému nedostatku, ale v důsledku paniky, která zachvátila trhy, upozorňuje Jirušek. Zvýšené ceny však nejsilněji dopadnou na spotřebitele. „Nikdo jiný, kdo by to zaplatil, tu není. Ceny se zkrátka zvýší,“ říká Osička. Dodává, že pro producenty je nastalá situace příznivá, jelikož jim ceny vzrostly, zatímco náklady na těžbu se příliš nemění. Shell, ExxonMobil a Chevron již ostatně hlásí nárůst akcií na historická maxima. „Ceny pro domácnosti prudce vzrostly i při krizi v roce 2022, zatímco energetické společnosti si přišly na trojnásobné zisky,“ připomíná výzkumník Radek Kubala z platformy Re-set. „Globální povaha trhu je v tomto ohledu ale přínosná,“ domnívá se nicméně analytik Jirušek. „Ropy je hodně a ceny se budou zase stabilizovat, až se průliv otevře.“ Přes Hormuz do vypuknutí války procházela pětina celkové světové energetické produkce.
Přestože současná situace odhalila křehkost globálního ekonomického systému, Osička se nedomnívá, že povede k uvažování o jeho restrukturalizaci. Pro současný ekonomický systém je jediným řešením obnovení zásobovací cesty. Kdyby se tak nestalo, situace nejdříve dopadne na ekonomicky slabší země. „Pokud by tato situace trvala delší dobu, mohla by vyvolat inflaci, kterou by mnoho politických reprezentací po celém světě jen obtížně zvládalo,“ upozorňuje Osička. Trvale vysoké ceny paliv totiž zvyšují náklady na dopravu téměř všech komodit, což následně zdražuje i jejich konečné ceny. S růstem životních nákladů pak roste i nespokojenost obyvatel, pro které se každodenní výdaje stávají stále méně únosnými.
Energetická bezpečnost
Jak moc je na potenciální krizi připravena Česká republika? „Vůbec,“ myslí si Radek Kubala. „Česká republika na krizi není připravená.“ Příčinu vidí v absenci dlouhodobé energetické strategie, v nedostatečných investicích do obnovitelných zdrojů, ale i ve vlivu uhlobaronů a dalších fosilních aktérů.
„Dekarbonizace je vlastně posílení energetické bezpečnosti,“ souhlasí Jirušek a doplňuje, že se tak snižuje závislost na externích hráčích, přestože značnou část technologií je nutné odebírat z Číny. „Instalace nových zařízení bývá zajišťována místními firmami, a tak značný podíl z transformace zůstává v české ekonomice,“ doplňuje Osička, který zdůrazňuje, že je prakticky nemožné hovořit o české energetické bezpečnosti bez přihlédnutí k silné provázanosti se západní Evropou, především pak s Německem. „Máme výhodu určité odolnosti skrze domácí zdroje, jako jsou přehrady a jádro,“ vysvětluje. „Ale stejně bude hodně záležet na tom, jak momentální krizi ustojí Německo,“ poukazuje na malý vliv českého energetického trhu vedle obrovského souseda, na němž jsme ekonomicky závislí.
Provázanost Evropy kvituje i Martin Jirušek, který dodává, že by Česká republika měla jít cestou evropské integrace a postupovat jako celek, aby měla na trhu větší váhu, kterou skrze svou malou spotřebu nyní nemá. V takovém případě by bylo možné vyjednávat i množstevní slevy – především v době současné geopolitické rozkolísanosti, kdy se zdá, že USA jsou pro Evropu spíše konkurentem než partnerem. Tato diskuze se nicméně zcela míjí s většinou českých politických představitelů.
„V kontextu závažnosti současné krize je situace nedostatečně reflektována politickými představiteli,“ je přesvědčen Kubala. Čeští politici podle něj buď mlčí, nebo zcela přejímají americký narativ a naprosto opomíjejí otázku, kdo současnou válku rozpoutal. Ačkoliv čeští politici často vystupují, jako by se nás dění za hranicemi netýkalo, realita globálně propojené ekonomiky je neúprosná. Růst cen se do tuzemských podmínek promítne výrazně – a to v době, kdy už dochází k chudnutí obyvatelstva, bydlení zůstává pro mnoho lidí nedostupné a sociální stát je postupně rozkládán. Některé dopady vojenské agrese navíc přímo kolidují s deklarovanými zájmy české zahraniční politiky. Jak zdůrazňuje Jan Daniel, nastalá situace se vyplatí především Rusku. To potvrzuje již americké rozhodnutí vydat třicetidenní výjimku ze sankcí na nákup ropy. „Pokud Česku skutečně záleží na Ukrajině, nemělo by situaci jen přihlížet.“
Ničivé války navíc pravděpodobně donutí mnoho obyvatel opustit své domovy. Ti ovšem nebudou mířit do Spojených států, ale do Evropy. V Íránu je nyní již 1500 mrtvých, desetitisíce zraněných a tři miliony lidí jsou na útěku. V Libanonu, kam se válka rozšířila, izraelské útoky zabily přes tisíc lidí a pětinu populace vyhnaly z domovů. Hrozí další destabilizace širšího regionu. A to všechno kvůli válce rozpoutané bez zjevného plánu. Trumpovo zoufalé improvizování ohledně situace v Hormuzu ukazuje, jak fatálně přecenil sílu své válečné agrese, která sice devastuje a rozvrací životy, ale nemusí přinést zamýšlené výsledky.
Autorka je novinářka a antropoložka.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás