Studentstvo uměleckých škol by mělo demonstrovat každý den

Samotná podoba středeční demonstrace ukázala, k čemu každá společnost potřebuje umění. Studujícím se podařilo vytvořit po celou dobu akce živou, přívětivou, vtipnou a přátelskou atmosféru – přitom se nedalo říct, že by tím akce ztrácela ze své radikality. Účast navíc předčila očekávání a Prahou pochodovalo přes tisíc převážně mladých lidí. Studentské delegace z jednotlivých uměleckých škol předstupovaly vždy za bouřlivého přivítání na pódium před ostatní. Studenti většinou mluvili o důležitosti kultury pro společnost, mluvili o svobodě tvorby i o potřebě dostupného umění, které nemá být přístupné jen pro nejbohatší. Nešlo jen o umělecké školy z Prahy, své projevy měli také zástupci Filozofické fakulty a Fakulty humanitních studií, mimopražské pak reprezentovala brněnská JAMU, lidé z Liberce, Ústí a dalších měst. „Klempíři, sereš nás až v Ostravě!“ bylo napsáno na jednom transparentu.  

Důvodem ke svolání protestu na Malostranském náměstí v Praze byly plánované drakonické škrty v kultuře. Jejich symbolem se stal zejména ministr kultury Ota Klempíř ze strany Motoristé sobě, napojené na oligarchu Pavla Tykače a tvořící koalici s hnutím ANO, vlastněným oligarchou Andrejem Babišem.

Adam Dragun, student DAMU a muzikant, se ve svém projevu vysmál představě, že společnost o kulturu připravují „nekulturní barbaři z malých měst a vesnic, kteří zradili hodnoty pravé kultury a demokracie.“ Toto rozdělení zásadně odmítl, stejně jako řeči o nekulturním Slovensku. „Narativ o tom, že veřejně dostupná kultura je něco, co si ekonomicky nemůžeme dovolit, se šíří celou Evropou,“ pokračoval. „Je to argument, který nepochází od pracujících lidí, i když i mezi nimi najde své fanoušky. Zpravidla však s tímto argumentem přichází ti, kteří ze společnosti a ze všeho veřejného těží nejvíc – oligarchové. Oligarchové, kteří si majetky vybudovali v devadesátkových privatizacích a dnes je udržují zisky z drancování planety a rozkrádání planety.“ Svůj projev Dragun zakončil tím, že kultura v žádném případě nemá být projevem pro pár vyvolených.

Po projevech na Malostranském náměstí, jejichž součástí byl několikrát zpěv, klaunské vystoupení a dokonce i cirkusový kousek, se dav vydal k blízkému Ministerstvu kultury na Maltézské náměstí. Tam pokračovaly projevy. Početná demonstrace se na náměstí ani nevešla. Vysokou účast – oproti minulým akcím proti škrtům v kultuře – glosovala na sítích historička umění Milena Bartlová: „Před 13 lety nás na stejném místě ve stejné věci protestovalo o dost míň. Byl to tehdy vtipný happening s jogurty (‚živá kultura už jen v jogurtech?‘). Je skvělé, že přibyla další generace, která je političtější. Dnes tu bylo mnohem širší zastoupení institucí, víc druhů umění. Nepřibylo příliš nás viditelně starších. Ale hlavně a bohužel se dost zhoršily poměry,“ napsala Bartlová.

Demonstrace byla zakončena hromadným zpěvem písně Jednou budem dál, při které se všichni účastníci drželi za ruce, které při zpěvu zvedli do výšky. V Česku je takto upřímný styl politické demonstrace nevídaný, ale vzhledem k tomu, že politika škrtů bude nejspíš pokračovat, vyvíjet se budou i protesty proti ní. Na akci se hodně mluvilo o otevřenosti, potřebě kultury pro všechny a o překonávání rozdělení, faktem však zůstává, že největší voličskou základnou Motoristů sedících na ministerstvu jsou mladí muži z učilišť a obecně s menším vzděláním a z menších měst, tedy většinově úplně jiná sociální skupina než demonstrující. Vyměnit toto rozdělení za společný boj proti oligarchii zůstává největší politickou výzvou dneška.