Hned v úvodu se podivujeme nad krokem České televize, který v souvislosti se zimní olympiádou nařizuje používání přechýleného tvaru ženského jména bez výjimky. Dosud se vycházelo vstříc Češkám bez -ová, kdy střelkyně Kateřina Emmons zůstala Kateřinou Emmons i pro veřejnoprávní redaktory. U cizinek se zneužívalo jejich slabého povědomí o české gramatice a tuzemských mediálních zvyklostech a přechylovaly se. Nyní v ČT nastává konzervativní jazyková revoluce, která příponu -ová přisoudí všem ženám povinně a bez výjimky.
V přenosech i na webu ČT si tak lze užít zvukomalebnosti počeštěných a genderově usměrněných jmen dosytosti: sáňkařka Julia Taubitzová, její krajanka Merle Malou Fräbelová i Lotyška Elina Botaová. I lyžařská olympijská debutantka Češka Elisa Maria Negri by se tak měla dočkat přejmenování na Negriová. Nakonec tedy i Blesk, který o sportovkyni psal jako o „sexy žolíkovi“, měl tolik respektu, že jí nevytvářel gramaticky unifikovanou podobu jména. Český sexismus má zkrátka hodně podob, řekněme bulvárně přímočarou – a pak taky tu veřejnoprávní, „slušňáckou“, ale v něčem zákeřnější.
Česká televize takto navíc rozhodla v době, kdy se většina veřejnosti vyslovuje pro nepřechylování, neboť to vytváří komunikační šev a jakési komolivé nedorozumění mezi češtinou a ostatními jazyky. Zda se tím médium snaží vyjít vstříc současné národně konzervativní politické reprezentaci, kterou na rozdíl od diváků a divaček respektuje, je otázkou.
Lákáme ale nejen ke čtení prostřednictvím literárních tipů – zastavíme se i u filmového shakespearovského historického dramatu Hamnet Chloé Zhao nebo dokumentu Virtuální přítelkyně Barbory Chalupové, které se povedlo zachytit tísnivý chlad, který často doléhá na aktérky platformy Only Fans. Hlavním tématem dílu pak byl román 22:04 našeho amerického oblíbence Bena Lernera.
V autofikčním textu, jenž anglicky vyšel už v roce 2014, Lerner bezděčně zachycuje konec neoliberálního konsenzu, a to v příznačně vrcholné postmoderní metodě. Jen minimálně se dějově posouvající text je tvořen komplikovanou strukturou odkazů, zmnožujících se motivů, intelektuální reflexe vlastní existence, identity a tak nějak vůbec. Lernerova newyorská intelektuální sofistikovanost s odstupem několika let vzniku českého překladu působí až marnotratně, je jakousi téměř idylickou vzpomínkou na svět, který udivoval především absurditou své ekonomiky, předcovidový svět bez Trumpa, aktuálních válečných konfliktů, genocidy nebo rozkolu euroatlantického spojenectví a otevřené fašizace politiky.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
