Nová krajní pravice v Polsku sílí a míří do Senátu. Tabu není Rusko ani odchod z EU

Polsko jsme zvyklí vnímat jako baštu odporu proti ruské agresi. Jenže prosincový průzkum veřejného mínění zpracovaný agenturou CBOS ukazuje trochu jiný obrázek. Už od poloviny roku 2023 totiž soustavně klesá zájem Poláků podílet se na pomoci ukrajinským uprchlíkům. Za dobu, kdy organizace tyto nálady ve společnosti monitoruje, je právě nyní míra podpory nejnižší, tedy 48 procent. Na začátku ruské invaze v březnu 2022 to přitom bylo 93 procent, o rok později pořád přes 80.

Kromě této změny dnes polští obyvatelé také houfně zastávají názor, že pomoc Ukrajincům je příliš štědrá. Myslí si to 50 procent Poláků, přičemž více než polovina se jich domnívá, že sociální dávka 800 plus nebo bezplatná zdravotní péče, by měla být pouze pro ty, kteří v zemi pracují a platí daně. Co se týká války na Ukrajině, pak se 54 procent Poláků vyslovuje pro uzavření míru, a to i za cenu územních ztrát na straně napadené země.

Organizace spadá pod Rossotrudničestvo, což je státní agentura, jež podléhá přímo ruskému ministerstvu zahraničí. Obě instituce zájemcům nabízejí promítání filmů, konkurzy, debaty, setkání, zájezdy nebo účast na konferencích.

Skepse k pomoci Ukrajincům i touha po ukončení války v sousední zemi poukazuje na strach, který si zvolna podmaňuje čím dál větší část polské společnosti. Lidé se v poslední době začali poměrně výrazně bát, aby se konflikt nerozšířil i na území jejich státu. Se strachem souvisí i tendence uzavírat se před okolním světem.

Čím dál víc Poláků pak dnes touží dokonce po polexitu – vystoupení z EU. Podle nejnovějších dat by jej chtělo 25 procent dotázaných. Ještě v roce 2022 si v Evropské unii přálo zůstat 92 procent Poláků. Počty příznivců se ale dlouhodobě snižují. Před rokem zastávalo tentýž názor 77 procent a letos už jen 69. Polexit v současné době nejvíc podporují na venkově žijící mužští voliči Práva a spravedlnosti spolu s příznivci Konfederace (Konfederacja Wolność i Niepodległość). Kdyby Polsko opravdu Unii opustilo, není pochyb o tom, že spolu s koncem evropské integrace by došlo i na Ukrajince, kteří by se stali další překážkou při budování prosperujícího státu určeného ovšem výhradně Polákům. Tím by se totiž, dle představ národoveckých stran, mělo Polsko stát vzápětí poté, co se zbaví jha jménem Brusel.

V této atmosféře klesající důvěry v instituce i sebe sama nyní sílí ruské a proruské síly. Velmi aktivní je v poslední době Ruský dům ve Varšavě i jeho pobočka v Gdaňsku. Organizace spadá pod Rossotrudničestvo, což je státní agentura, jež podléhá přímo ruskému ministerstvu zahraničí. Obě instituce zájemcům nabízejí promítání filmů, konkurzy, debaty, setkání, zájezdy nebo účast na konferencích. Lákají také na bezplatné studium v Rusku. Ačkoli oficiálně je náplní ruské mise v Polsku především kultura, faktem zůstává, že tu Kreml využívá takzvanou měkkou sílu k tomu, aby si získal náklonnost Poláků. Snaží se je přesvědčit o své válečné nevinně a také o tom, že je to Evropa, kdo Rusku křivdí. Využívá k tomu mimo jiné i materiály sankcionovaných stanic Sputnik a Russia Today, čímž obchází i evropské protiruské sankce. V Polsku je sice takové chování trestné, ruská strana kvůli tomu ale dosud žádné potíže neměla. Pokusy působit v Polsku skrze kinematografii jsou zjevné i z iniciativy, se kterou Ruský dům začal v červnu letošního roku. Tehdy informoval, že v polských městech spouští síť Klubů ruského kina, jejímž záměrem bude promítání ruských filmů.

Že nejsou Ruské domy žádným nevinným podnikem, ale naopak úzce souvisí s politikou Kremlu, je více než jasné. Samo vysvětlení, proč Poláci Ruské domy na svém území dál trpí, může být velmi prosté. Díky mezivládní dohodě uzavřené mezi Ruskem a Polskem v roce 1993, totiž nefungují jen kulturní instituce Ruské federace ve dvou polských městech, ale rovněž Polský Institut v Moskvě. Ten Polákům umožňuje zůstat v kontaktu s částí ruské společnosti a také z první ruky vidět, co se v Rusku děje a jak se tam žije. Na rozdíl od Česka si Polsko ponechalo zadní vrátka a ani přes válku na Ukrajině své angažmá v Ruské federaci neutnulo.

Antisemita na vzestupu

Svoji činnost zintenzivnili i polští sympatizanti Ruska. Aktivitu začala vyvíjet malá proruská strana Slovanský svaz (Związek Słowiański) i s Ruskem sympatizující sdružení Tábor velkého Polska (Oboz Wielkiej Polski). Obě uskupení se poslední dobou soustředí na budování struktur napříč Polskem a aktivně se snaží o nábor nových členů. Zbystřit je nutné zejména u jejich dlouhodobých záměrů. Kromě toho, že by tyto subjekty rády posílily vztahy se státy bývalého sovětského bloku včetně Ruska a Běloruska, si také přejí, aby Polsko vystoupilo z Evropské unie. V budoucnu jim může právě tento poslední postulát přitáhnout voliče a pomoct jim, dostat se do většího povědomí Poláků.

A jakkoli by bylo teď možné namítnout, že jsou obě organizace zatím vcelku marginální a bez vlivu, situace se mění v momentě, kdy se na scénu dostává Všepolská federace nestraníci za samosprávy (Ogólnopolska Federacja Bezpartyjni Samorządowcy) Marka Wocha, bývalého kandidáta na prezidenta, která se v září 2025 spojila právě se sdružením Tábor velkého Polska. Tato nová koalice se hodlá ve volbách v roce 2027 dostat do Sejmu.

O Senát se pak chce nacionalista Woch pokusit po boku krajně pravicového antisemity Grzegorze Brauna a jeho Konfederace (Konfederacja Korony Polskiej), kterou začíná momentálně podporovat čím dál víc lidí. Strana se v průzkumech drží od sedmi do devíti procent, a to znamená, že má po příštích volbách šanci zasednout v Sejmu.

Konfederace Grzegorze Brauna vznikla v roce 2019 a v Polsku je známá též jako Koruna. Druhá Konfederace přítomná na polské politické scéně je spojená s kandidátem na prezidenta Sławomirem Mentzenem a vznikla už roku 2018. Tehdy šlo o koalici stran kandidujících do Evropského parlamentu. Jako politická strana se tento svazek registroval následující rok, kdy se volilo do Sejmu.  Partaj uspěla. Už napoprvé zasedlo v lavicích dolní komory 11 jejích poslanců a při dalších sněmovních volbách v roce 2023 získala rovnou 18 mandátů.

Až do jara loňského roku byla Koruna součástí Konfederace. Poté, co byl z této strany vyloučen Grzegorz Braun za to, že chtěl kandidovat na prezidenta i přesto, že oficiálním kandidátem už byl Sławomir Mentzen, se Braunova partaj odštěpila. Obě Konfederace patří ke krajní pravici, společný mají i euroskepticismus. Nedávný průzkum agentury Opinia24 ukázal, že by dnes Koruně dalo hlas více než 9 procent voličů a strana by díky této podpoře byla schopna překročit práh nutný pro vstup do Sejmu. Byla by tak posledním subjektem, který by se do polského parlamentu dostal.

Braunova Konfederace a Mentzenova Konfederace by dohromady získaly bezmála tolik hlasů, co Právo a spravedlnost, což by z nich a jejich partnerů, včetně dosud marginálních proruských stran a sdružení dělalo reálnou politickou sílu schopnou ovlivňovat dění v zemi. Léta budovaná image státu držícího stráž proti „ruskému světu“ by vzala definitivně za své.

Autorka je spolupracovnice redakce.