Jak si Tykačovi vyrábějí PR za veřejné peníze

Ivana Tykač před týdnem pobavila český internet, když se zamyslela, co by se asi tak stalo, kdyby začali stávkovat bohatí, kteří po nocích vyčerpaně mžourají do grafů, aby spravovali svá vydřená i zděděná impéria. Své úvahy rozepsala na stránce média, které si koupil její manžel, aby ho zachránil před spáry levice, kterou pohrdá.

Svět řízený bohatými je tím nejlepším možným, protože jsou to oni, kdo vytváří bohatství, dávají lidem práci, pečují o ně, a dokonce se neváhají o své bohatství podělit s těmi, kterým se nedostává. Takto Ivana Tykač se svým mužem, miliardářem Pavlem Tykačem, založili v roce 2012 organizaci Women for Women, která pomáhá ženám samoživitelkám nebo od roku 2013 dotuje obědy některým vybraným dětem z chudých rodin.

Ve skutečnosti dětem pomohl především státní rozpočet a daně všech, kdo daní v Česku a nemají své podnikání vyvedené na Kypru v síti nepřehledných firem jako Ivana Tykač.

Skvělý obraz štědrosti miliardářského páru se ovšem trošku pomačká ve chvíli, kdy se podíváme na financování některých projektů. Pak se totiž ukáže, že ve skutečnosti nerozdává „své“ peníze Tykačových impérium, ale v případě obědů do škol jednoduše přerozdělují peníze ze státního rozpočtu, kdy je tento projekt prakticky kompletně financován ministerstvem školství. 

V roce 2025 tak například MŠMT v rámci výzvy na podporu stravování žáků základních škol poslalo organizaci Women for Women 60 milionů korun. Výroční zprávu Tykačových organizace za loňský rok ještě nevydala, ale podle té z roku 2024 putovalo v tehdejším roce na obědy 57,8 milionů korun. V roce 2023 pak Women for Women obdržela z rozpočtu na obědy pro děti necelých 92 milionů korun a podle své výroční zprávy za daný rok na obědy vydala přes 86 milionů korun.

Miliardářka a stát

Dotace na projekty samozřejmě dostávají – zatím – i jiné neziskovky. Jejich náplní je ovšem vlastní dobročinná práce, tedy pomoc druhým, zatímco v případě podobných oligarchických dobročinných organizací je hlavním plánem vytváření příznivého veřejného obrazu. Aby mohl Pavel Tykač vedle tváře tvrdého byznysmena prezentovat také tvář druhou, filantropa pečujícího o druhé.

Skoro v každé výroční zprávě organizace vás proto čeká úvodní slovo doprovázené spokojenou fotografií Tykače a Tykačové, kde vypočítávají, komu všemu pomohli. V roce 2024 začíná úvodní slovo souvětím: „Někdy se nás lidé ptají, jak to všechno zvládáme,“ zahajují oligarchové text o sobě hypotetickou otázkou, kterou nikdy nedostali. O kus dál se pak píše: „V projektu Obědy pro děti jsme opět pomohli tisícům dětí získat jistotu pravidelného teplého jídla ve škole, což jim umožnilo se lépe soustředit na vzdělání a radosti dětství.“

Ve skutečnosti dětem pomohl především státní rozpočet a daně všech, kdo daní v Česku a nemají své podnikání vyvedené na Kypru v síti nepřehledných firem jako Ivana Tykač. O penězích MŠMT není v úvodním slovu ani slovo, najdete ho zmíněné jen v textu uprostřed zprávy, kdy je ministerstvo uvedeno jako významný přispěvatel. Ve finanční části zprávy je pak jmenovitě uvedena každá elektrárna, která poslala nadaci svůj příspěvek, zatímco příspěvek ze státního rozpočtu ve výši 57 milionů za rok 2024 se krčí v souhrnné tabulce v kolonce přidělené dotace. A to je všechno. Takto se z veřejných peněz vytváří osobní PR oligarchie, která se pak ve volném čase za pomoci najatých marketérů jako Marek Prchal zamýšlí nad tím, co bychom si bez nich vůbec počali.

Jinou věcí je samotná nesystémovost řešení strádajících dětí, kdy organizace sama si vytváří podmínky, které musí dítě, respektive rodiče, splnit, aby se k obědům vůbec dostalo. V minulosti se tak hodnotilo, zda se rodiče o děti, které mají být do projektu zařazeny, starají nebo zda spolupracují se školou. Jako by nešlo v první řadě o děti, ale správnou výchovu rodičů. Což není nadsázka.

Výchova chudých rodičů

Když jsem se v roce 2022 zabýval v reportážích školstvím na Vítkovsku, v jedné tamní segregované škole mi ředitelka vysvětlovala, že je škola zapojena do projektů obědů zdarma od organizace Women for Women. Stává se však, že rodiče při absenci dětí zapomínají obědy odhlašovat, protože si jich neváží. Při opakování takových situací proto děti z projektu na zajištěný oběd na půl roku vyřadí. Hladem dětí tak vychovává rodiče.

V programovém prohlášení vlády se píše, že rozšíří program bezplatného školního stravování pro děti ze znevýhodněných rodin. To je rozhodně žádoucí a můžeme jen doufat, že Robert Plaga zapomene, že v posledních letech pracoval právě pro Ivanu Tykač a její think tank Solvo, a bude o obědech pro děti přemýšlet komplexněji než jako o nástroji na žehlení obrazu fosilní oligarchie, která za své PR ze svého zas tak moc platit nechce.

Obědy pro děti jsou prospěšné a důležité a kdyby je Tykačovi platili ze svého všem dětem, umazali by část dluhu, jaký svým destruktivním podnikáním především Pavel Tykač napáchal.

Dětem s plným žaludkem jde škola lépe a je to skvělá investice pro celou společnost. Systém však musí vypadat jinak než jako feudální rozdávání milodarů, ideálně jako v zemích typu Finsko, Švédsko nebo Estonsko, kde mají obědy zdarma prostě všechny děti a žádné mezičlánky k distribuci již nejsou potřeba. Pokud obědy nemají mít všechny děti, protože peněz je jako vždy málo a prioritu mají dálnice, pak musí být distribuce k těm potřebným automatická, navázaná třeba na jinou sociální pomoc a zcela oddělená od toho, jestli rodiče spolupracují nebo ne, nebo co si o dětech myslí sama škola. Tykačovi tak sice přijdou o podstatnou část svého PR, ale jistě najdou způsob, jak pomáhat jinde a ze svého.

Do té doby by bylo fajn, kdyby alespoň v úvodním slovu děkovali našemu státu a oba pak ve svých mediálních výstupech nezapomněli zdůraznit, jak je důležité mít silný sociální stát, aby všichni platili daně a z nich jsme mohli platit takto užitečné věci, aniž by někdo jak za feudalismu musel škemrat u šlechty o almužnu.