Babiš šaškuje s glóbusem ve jménu trumpistického Česka

Mohla to být hezká historka o rozšafném důchodci, který si na stará kolena pořídil glóbus a s úžasem teď zjišťuje, kde leží jaká země, kontinent nebo ostrov a kolik toho celý život nevěděl. Bohužel je to příběh o českém premiérovi, který okamžitě ustoupil nesmyslným územním nárokům Donalda Trumpa, jenž v té době nevylučoval využití armády. Z agresivního způsobu, jak si prosadit svou a získat Grónsko nakonec slevil sám americký prezident a spokojil se s dohodou s Evropany. Část Trumpových spojenců, různých znalců a komentátorů bude říkat, že šlo celou dobu jen o Trumpovu tvrdou vyjednávací taktiku. Bude to moci říkat i Andrej Babiš. Jenže takový typ výhružek by měl být sám o sobě nepřijatelný a pokud to byla jen taktika, tak Babiš zvyšoval její účinnost. Český premiér nebyl ve skutečnosti schopný se za Grónsko postavit ani verbálně a dal přednost devótnosti.

Nemůžeme odsoudit    

„Nemůžu to říct, proč bych to říkal?“ odpověděl v pondělí Babiš na tiskovce vlády na otázku, zda řekne, že česká vláda stojí za Grónskem. K tomu přidal několik vět o tom, že NATO vedou USA a že nechce žádné spory. Největší pozornost ale vyvolala jeho poznámka o glóbusu, který si koupil za 15 tisíc. Až prý díky pohledu na Grónsko na glóbusu totiž Babiš, jak vysvětlil, získal geopolitický přehled a uvědomil si, jak moc Donald Trump potřebuje ostrov, který je autonomním územím jiného státu. Už samotný popis problému jako geografické záležitosti, kdy je důležité zmínit, že Grónsko leží mezi Ruskem a USA, znamenalo přijetí Trumpovy argumentace. A jiné argumenty Babiš nevytáhl.

Kromě kasání se, jaký je Trumpův spojenec, Babiš není schopný říct, co z této strategie bude mít Česká republika – kromě podílu na destrukci evropské jednoty.

Druhý den Babiš zveřejnil video se zmíněným glóbusem za 15 tisíc a vážným tónem popsal úplně jiný spor, než jaký se odehrává mezi USA a Dánskem s jeho spojenci. Babiš mluvil o diplomacii a potřebě se domluvit a vytvářel tak zdání vyrovnaného sporu, kde jsou dvě strany se srovnatelnými nároky a bylo by nejlepší, kdyby se v klidu domluvili. Hlavně žádné horké hlavy. Těžko přitom mohlo být něco dál od pravdy. Donald Trump uráží Dánsko a celou Evropskou unii, kterou opakovaně odmítá respektovat. Český premiér za těchto okolností hraje blbého a popisuje poklidný spor. U toho používá svůj šaškovský marketing a využívá mediálního zájmu o glóbus.

V případě Grónska dává smysl použít glóbus nebo jinou než běžnou mapu světa, ideálně centrovanou na severní pól tak, aby si člověk udělal představu, kde se ostrov nachází a jak je velký. Babiš to ale od začátku používá jako argument pro převzetí ostrova Trumpovými USA. Z pozice silového řešení Trump po rozhovorech s šéfem NATO Markem Ruttem v Davosu ve středu ustoupil sám. Těžko říct, co stálo za změnou názoru a jakou hrála roli ochota většiny významných zemí EU se Trumpovi v případě obchodní války postavit, nesouhlas některých republikánů nebo úplně jiný důvod. Koneckonců Trump dál vyžaduje začátek jednání a říká, že Grónsko musí mít a že ho hodlá koupit. Další kolo ponížení Evropy už se odehrálo.

Trumpistická ČR

Jaký je ale vůbec v této věci Babišův plán? Proč v dané chvíli nepodpořil evropské země, naprosto pochopitelně vyděšené vyhrožováním a šikanou ze strany supervelmoci? Má ten rozverný pán s glóbusem vůbec nějaký plán? Fakt, že Trump nakonec od nejhorších výhružek upustil, nemění nic na tom, že v oficiálních amerických materiálech je Evropská unie pořád zmíněná jako nepřítel amerických zájmů. Andrej Babiš může Evropskou unii nesnášet z milionu důvodů, ale nic nenadělá s polohou České republiky a s tím, že Trump politické uspořádání, jehož jsme součástí, vytrvale napadá. A že v zájmu Česka je fungování a prosperita Unie a taky aspoň základní respekt hlavních evropských partnerů. Toto do nějaké míry chápou i ultra pravicoví politici jako italská premiérka Giorgia Meloni.

Jednou z přetrvávajících iluzí o vládě Donalda Trumpa zůstává, že americký prezident bude pomáhat svým ultrapravicovým evropským spojencům, ke kterým se Babiš při každé příležitosti okázale hlásí. Jak napsal Petr Kratochvíl, Trumpova ochota pomáhat evropským ultrapravicovým politikům u moci je mýtus, který se navíc jako mýtus už prokázal. Orbánovi Trump nepomohl, když chtěl maďarský autoritář půjčku, Giorgia Meloni jako ideologicky americkému prezidentovi blízká politička taky v této roli nedosáhla ničeho.

Ale právě na tuto iluzi, zdá se, vytrvale sází Andrej Babiš, který odmítl zastat se v krizové chvíli Dánska a Grónska a místo evropské solidarity papouškoval Trumpovy argumenty, proč narušit suverenitu jiné země. Kromě kasání se, jaký je Trumpův spojenec, Babiš není schopný říct, co z této strategie bude mít Česká republika – kromě podílu na destrukci evropské jednoty.

Sousední premiér Robert Fico dostal pozvání přímo k americkému prezidentovi do obýváku v jeho sídle Mar-a-Lago, kde spolu s Trumpem zopakoval kritiku Evropské unie. Slovensko jako členský stát EU z toho nemělo vůbec nic, respektive Fico se předběžně zavázal nechat si od Američanů postavit jadernou elektrárnu. Pozvánka a hodinka prezidentova času je odměna pro středoevropské lídry za torpédování EU, přičemž ji dostanou zejména tehdy, když si od USA něco koupí. Po znovuzvolení Andreje Babiše přišla i gratulace od Donalda Trumpa, v ní byla rovnou výrazná zmínka o nákupu stíhaček F-35, který chtěl Babiš původně zrušit. Premiér rychle změnil názor.

Autoritářský západ

Nevíme, do jaké míry je pravda, že Babiš bude řídit diplomacii sám, jak tvrdil, když bagatelizoval význam obsazení funkce ministra zahraničí. Každopádně motoristický ministr zahraničí Petr Macinka má svoji vlastní agendu ve vnitřní i zahraniční politice a těžko říct, jak moc se na Babiše ohlíží. Jako své první hosty si Macinka pozval napřed ministra zahraničí autoritářského Maďarska Pétera Szijjárta, s nímž společně nadávali společným aktivitám evropských států a jejich snaze zabránit americké anexi Grónska. Už předtím si Macinka došel na americkou ambasádu zjistit, jak se na věc má dívat. Následně si pozval Gideona Sa’ara, ministra zahraničí izraelské vlády, jíž předsedá Benjamin Netanjahu stíhaný mezinárodním tribunálem za válečné zločiny. Filip Turek se pro změnu mohl pochlubit, jak si ho Izraelci chválí, že hlasuje proti většině usnesení v europarlamentu odsuzujícím izraelské násilí v Gaze. Těžko toto Macinka s Turkem dělají proti Babišově vůli.

Snad ze setrvačnosti je v Česku pořád běžné spojovat si autoritářské a protidemokratické tendence s Ruskem a obecně Východem. I když Donald Trump i u nás toto zažité myšlení postupně mění. Macinka ani Babiš neprojevují přímé sympatie Putinovi. Kromě autoritářských a nedemokratických tendencí je Rusko a obecně východňáctví spojené také s buranstvím a technologickou i jinou zaostalostí. To v případě Trumpa nebo Netanjahua jako spojenců evropských autoritářů odpadá a částečně to odpadá také u Maďarska. Všechny tyto země můžou vyzývat liberální řád, přílišnou demokratičnost nebo „změkčilost“, aniž by to bylo nutně spojené se zaostalostí. 

Jakým způsobem je toto všechno v zájmu občanů Česka? Jaký mají plán naši MEGA (Make Europe Great Again) politici pro malé středoevropské státy, tedy i pro nás? Většina času Orbánovy vlády od roku 2010 dodnes spadá do období, kdy Evropská unie nebyla zkoušená Trumpovými USA, ale jejím hlavním vyzyvatelem bylo Putinovo Rusko. A ruské šance Unii rozvrátit a ruský vliv na evropské státy jsou celkově násobně menší oproti těm americkým. Čas ukázat, co znamená národní konzervatismus v éře trumpismu, teprve přijde.

Fragmentovaná Evropa rozklížená americkým prezidentem na jednotlivé státy nebo skupiny států v závislém postavení na USA, které si nechají diktovat ještě víc než dnes, pro Česko není v ničem atraktivní. Amerika se nebude starat o český ekonomický ani sociální rozvoj. Vláda americké technooligarchie ve skutečnosti nepomáhá ani běžným Američanům a většina z nich z hospodářského růstu nic nemá. Těžko tento typ rozvoje pomůže Čechům. To ale neznamená, že by se nejednalo o příležitost pro zdejší oligarchii, které slouží Macinka a jejímž nejvýraznějším představitelem je i Andrej Babiš. Zvýšený tlak Ruska v našem regionu, který by při výrazném oslabení Evropské unie s jistotou nastal, by ale nemusel být nutně výhodný ani pro ně. Spíš než o strategii nebo aspoň jakkoli promyšlenou taktiku, tak jde o tendenci krátkodobě podlézat těm, kteří jsou momentálně nejsilnější. Jak si Babiš s Macinkou představují, že ve světě velmocenského sobectví bude prosperovat Česká republika? Zřejmě to vůbec neřeší. Jejich ideologická náklonnost k americkému nacionalismu je větší než přemýšlení nad českými národními zájmy.