„Morální hodnoty nejsou založeny na subjektivním přesvědčení, ale na objektivní pravdě, a proto je nejen legitimní, ale dokonce naprosto nezbytné tyto hodnoty vnutit i těm, kteří je odmítají akceptovat: aby společnost žila v míru a spravedlnosti, musí její legislativa respektovat přirozený řád (Natural Order),“ píší anonymní autoři v úvodu k textu Restoring the Natural Order (Obnova přirozeného řádu). Jedná se o manifest organizace Agenda Europe, která propojuje ultrakonzervativní a fundamentalistické skupiny z celé Evropy, mezi něž patří i česká organizace Hnutí pro život.
Z Ucháčovy průpovídky o strachu z prolévání krve je zřejmé, že podle něj se policie provinila zejména tím, že odmítla rozmetat nenásilný protest násilím.
Autoři se v textu zmíněného manifestu pohoršují zejména nad morálními poklesky současné liberální společnosti, jako jsou rozvod, homosexualita, interrupce či umělé oplodnění. Evropským ultrakonzervativním skupinám navíc ale nabízí také strategie, kterými mohou tento politováníhodný vývoj zvrátit. Mezi ně patří mj. symbolické obrácení rolí utlačovaných a utlačujících, tzn. že cílem je vykreslit feministky a LGBTQ+ aktivisty ne jako utiskované minority, ale jako agresory. Za tímto účelem lze nejen využívat jazyk lidských práv a naplňovat ho vlastními významy, ale tam, kde si organizace myslí, že je šance na úspěch, mají i strategicky hnát některé spory k soudu.
Podle tohoto receptu postupuje i Hnutí pro život (HPŽ) a Aliance pro rodinu (AliPro), prominentní a mediálně známé organizace české ultrakonzervativní scény. A tak tuzemským soudům přistává na stole jedna žaloba za druhou. Tu první podalo HPŽ v roce 2021, kdy žalovalo deník Alarm za to, že v jednom z textů publikovaných na jeho stránkách byla organizace pojmenována jako protiženská. Poté, co soud rozhodl, že spolek nemá nárok na odškodnění ani omluvu, organizace svou žalobu stáhla.
V roce 2022 zase Aliance pro rodinu žalovala pirátskou poslankyni Olgu Richterovou za to, že v televizní debatě zmínila fakt, že ultrakonzervativní spolky používají stejnou rétoriku jako ruský autoritářský prezident Vladimir Putin a že z Kremlu do Evropy přitekly už 4,5 miliardy korun. Ani tenkrát to ultrakonzervativcům nevyšlo: soud nakonec žalobu AliPro ve všech bodech zamítl. Letos mimochodem prohrála soud i polská organizace Ordo Iuris, s níž AliPro úzce spolupracuje a která se soudila s feministickou aktivistkou Martou Lempart za to, že protipotratovou skupinu označila jako „Kremlem sponzorované fundamentalisty“.
Urputná ultrakonzervativní lobby to ale nevzdává. A tak letos české Hnutí pro život podalo žalobu hned na čtyři instituce, které viní z toho, že na nich páchají bezpráví: Ministerstvo vnitra ČR, Magistrát hlavního města Prahy, městskou část Praha 1 a Policii ČR. Kvůli nim byla podle žalujících neoprávněně narušena akce Pochod pro život, která se konala 26. dubna letošního roku. Tehdy se totiž průvodu, který mířil na Staroměstské náměstí, do cesty nenásilně postavilo zhruba 1000 názorových odpůrců, kteří zabránili tomu, aby pochod došel do kýženého cíle. Během soudního přelíčení, které se konalo v úterý 25. listopadu 2025, Jakub Kříž, právní zástupce HPŽ, a Radim Ucháč, předseda hnutí, opakovali stejnou taktiku jako vždy: zamlčování skutečného cíle hnutí, manipulaci, stavění se do role oběti a vykreslování názorových odpůrců jako agresivních radikálů.
Ucháč svůj emotivní projev začal tím, že pochod popsal jako v podstatě nevinný rodinný happening, jehož cílem je pomoc těhotným ženám. Rodiny s malými dětmi, které se pochodu pravidelně účastní, jsou zde údajně přítomné, aby těhotným ženám ukázaly, že situace lze řešit jinak než potratem. Jak ale ženám, které se rozhodly svou situaci vyřešit interrupcí, pomůže uvedení jejich jména na veřejně dostupném seznamu, díky němuž lidé budou moci oddělit „špatné ženy od těch dobrých“, což píše Ucháč v jednom z uniklých e-mailů adresovaných představitelům organizace Agenda Europe, zůstává otázkou. Jak ženám s mimoděložním těhotenstvím pomůže to, že je organizace nabádá k tomu, aby těhotenství neukončovaly, přestože se jedná o životu nebezpečný stav, z něhož se lidský tvor nenarodí, také není zcela zřejmé. Otazník zůstává viset i nad otázkou, jak by těhotným ženám pomohl hnutím navrhovaný tzv. ochranný status těhotné osoby, který by jim zabránil v možnosti svobodně se rozhodnout pro přerušení těhotenství.
Ze staršího vyjádření HPŽ každopádně víme, že ženám znásilněným ve válečné zóně by HPŽ pomocnou ruku skutečně podalo, a to ve formě pepřáků a houkadel. Děti, které se pochodu účastnily, aby těhotným ženám údajně ukázaly, že situace není neřešitelná, každopádně Ucháčovi posloužily i jako nástroj na vykreslení obzvláště křehké oběti, díky kterému mohl posluchačstvu v soudní síni hrát na city.
Když mluvil o traumatizovaných dětech, které policie nutila stát hodiny v obklíčení agresivních radikálů, neštítil se ani těch nejodpornějších rétorických prostředků. Při vykreslování strachu, které účastnictvo jarního pochodu muselo kvůli údajné nečinnosti policie prožívat, hned dvakrát zmínil tragédii, která se „nedávno“ (tj. před dvěma lety) odehrála na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Odkazoval se tím na střelbu masového vraha, která si v prosinci 2023 vyžádala 14 mrtvých a několik vážně zraněných obětí. Explicitně tak tuto tragickou událost uvedl do vztahu s údajnou „narůstající agresí radikálů“, díky kterým účastníci pochodu prožívali nebývalý strach.
Ponechme stranou fakt, že minimálně v USA, odkud Hnutí pro život čerpá inspiraci, existuje názorový překryv mezi lidmi, kteří jsou „pro-life“, a lidmi, kteří zastávají právo na držení zbraně, v jehož důsledku Spojené státy čelí stovkám případů masového vraždění ve školních budovách ročně, aniž by to aktivisté, kteří se prezentují jako ochránci života, řešili. Obzvláště nevkusná poznámka to však je především proto, že šlo o snahu delegitimizovat nenásilný protest, na němž mj. participovali i lidé osobně zasažení zmíněnou událostí, tj. studenti, zaměstnanci nebo absolventi Filozofické fakulty UK. Ty Ucháč na základě jejich údajné „agresivity“ spojil s masovým vrahem, jenž je původcem traumatického zážitku, se kterým se mnoho z nich vyrovnává dodnes.
Ačkoliv Ucháč policii vinil z toho, že účastníci pochodu museli stát hodiny v obklíčení rozvášněného davu kvůli špatnému rozhodnutí policie a její neschopnosti včas konat, během rozhovorů s příslušníky policie vyšlo najevo, že se jednalo o rozhodnutí samotného Ucháče. Tomu policie během akce nabízela možnost pochod zakončit na Náměstí Jana Palacha, kde by mohly předem plánované projevy zaznít bez obstrukcí protidemonstrujících. Tuto možnost Ucháč odmítl, v důsledku čehož museli účastníci čekat další desítky minut až do úplného rozpuštění pochodu.
Ačkoliv Ucháč sám několikrát zmínil „násilí“ ve formě klaksonů a verbálních urážek, z jeho projevu bylo zřejmé, že ne všechny formy násilí jsou mu stejně proti srsti. U soudu si například postěžoval, že policii mnohem víc než právo na shromažďování a vyjadřování názoru zajímá to, „aby netekla krev.“ Podle něj si chce totiž policie ochránit svůj mediální obraz a nechce být zachycena při používání donucovacích prostředků.
I právní zástupce HPŽ Jakub Kříž během svého projevu položil otázku, zda lze tvrdit, že orgány veřejné moci postupovaly s náležitou péčí a použily všechna rozumná opatření, aby poskytly ochranu zaručenému shromažďovacímu právu. Předvolaní svědci z řad policie se shodovali v tom, že ano. Policie nasadila na událost 233 policistů s tím, že na derby Sparta Slavie, které se považuje za jednu z nejvyhrocenějších akcí, letos nasadila 252 policistů.
Další příslušníci z řad policie hodnotili to, že se jim povedlo během hodiny odnést a identifikovat na 90 aktivistů blokujících pochod sezením na zemi, jako úspěšný policejní zákrok. Jeden z předvolaných se rétoricky zeptal: „Co jiného jsme měli dělat?“ Z Ucháčovy průpovídky o strachu z prolévání krve je zřejmé, že podle něj se policie provinila zejména tím, že odmítla rozmetat nenásilný protest násilím. Hodnoty, které zastává, je totiž potřeba vnutit i těm, kteří je odmítají akceptovat. Po dlouhém soudním jednání byl případ odročen a přelíčení bude pokračovat 16. prosince. Na něm se budou promítat i audiovizuální záznamy z události.
Autorka je politoložka.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás