Od soukromé univerzity CEVRO, určené k výchově pravicově-konzervativních politruků ODS, toho asi nikdo moc nečeká. Škola založená Ivanem Langrem, kterou sponzoruje fosilní oligarcha Pavel Tykač, spíše vzbuzuje údiv, co všechno lze vydávat za univerzitu. A aby toho údivu nebylo málo, podělil se s námi o své názory rektor školy Tomáš Jarmara v komentáři s názvem Chyba v pluralitním nebi. Nejspíš proto, aby všechny ujistil, že jeho školu může každý nejen vystudovat, ale také řídit. Stačí myslet na to, kdo školu platí a jaké ideologické zadání máte plnit.
Halucinace o deep state
Evropské pojetí liberální demokracie a právního státu se v posledních letech dostává pod sílící tlak, kdy vnitřní rozpory zesiluje agresivní politika Donalda Trumpa, který si klade za cíl rozbít a zničit Evropu. V tomto úsilí nachází implicitní shodu se snažením Vladimira Putina. A oba se pak potkávají se zástupy kolaborantů uvnitř Evropy, ať už jsou to přímo vlády (jako ta Orbánova v Maďarsku), politické strany (typu německé AfD či stran naší nastupující vládní koalice), nebo média (kam patří třeba dezinformační projekty Marka Španěla Parlamentní listy a Echo24 – kde také vyšel Jarmarův komentář).
Jarmarův text působí jako vystoupení normalizačního funkcionáře, který se snaží veřejně ukázat, že je na něj spoleh a svou funkci si zaslouží.
Jarmara se v situaci, kdy k moci nastupují pravicoví extremisté, zorientoval rychle, a za současný největší problém tak označil aktivisty, progresivisty a příliš mocné neziskovky. V textu přemítá, zda Babišova vláda najde odvahu s nimi konečně zatočit, jako to dokázal Donald Trump osekáním Americké agentury pro mezinárodní rozvoj a otevřeným útokem na univerzity.
Ve dnech, kdy český prezident jmenoval premiérem oligarchu Babiše, halucinuje Jarmara, že „v současném liberálně demokratickém uspořádání funguje občanská společnost a neziskový sektor jako jistící mechanismus proti výsledkům voleb, pokud se výsledky nehodí. Dlouhý pochod institucemi, deep state a těsná vazba s nevládními organizacemi, médii, korporacemi a univerzitním prostředím vytvořily systém, který je vůči výsledkům voleb pozoruhodně imunní.“
Odsviněné myšlení
Jarmara je coby rektor ideologické školy pozoruhodně imunní vůči realitě, kterou si přemaloval pomocí frází o „deep state“ a „pochodu institucemi“. Jako důkaz pro svá tvrzení nabízí resort životního prostředí, který prý formují neziskové organizace napojené na evropské fondy, „často v přímém rozporu se zájmy většiny občanů i samotného státu“. Zde má nejspíš na mysli zájmy Pavla Tykače a dalších oligarchů, jejichž potřeby obvykle ultrapravice rétoricky zaměňuje za zájmy obyčejných lidí.
Zdrcující vliv neziskového sektoru v oblasti životního prostředí je asi nejlépe vidět na rozvoji obnovitelných zdrojů, jejichž podíl na energetice je v Česku nejnižší z celé Evropské unie, zatímco peníze jdou do fosilních paliv nebo výstavby jaderných bloků. Skoro se nabízí říct, že deep state reprezentuje právě fosilní oligarchie, jejíž představitelé patří k nejbohatším lidem v zemi a která ovládá stát, média a – cosi jako univerzitu.
Druhým důkazem nemístné síly neziskovek má být podle Jarmary projekt inkluze, což už vzbuzuje otázku, zda je takový text vůbec možné napsat střízlivý. Autor každopádně dospěl k tomuto shrnutí: „Státní správa se stala ideologickým ekosystémem, kde některé agendy kvetou bez ohledu na to, co si myslí voliči.“
Text je tak plytký, že by neprošel možná ani jako seminární práce na druhém stupni základní školy, ale na soukromé univerzitě se školným 38 tisíc za semestr to stačí i na funkci rektora. Znovu se tak ukazuje, že funkce a ohodnocení nemají nic společného s intelektem či schopnostmi – pokud k nim tedy nepočítáme naprostou poslušnost a schopnost zaprodat se. Jarmarův text působí jako vystoupení normalizačního funkcionáře, který se snaží veřejně ukázat, že je na něj spoleh a svou funkci si zaslouží.
Před rokem se Pavel Tykač krátce rozhovořil o svém záměru nasypat do CEVRO miliardu korun, „aby tu například vznikla nelevicová, neideologicky zaměřená – skoro bych řekl „odsviněná“ – univerzita, která bude učit racionálně a ne nábožensko-ideologicky“. Nakonec s podobnými slovy a záměrem koupil Tykač také mediální společnost MAFRU.
„Odsviněný“ svět je nejspíš svět zbavený jakéhokoli myšlení, v němž se každý řídí zhruba třemi ideologickými frázemi a zájmy toho, kdo ho platí. Jarmara nám svým textem připomněl, jak důležité jsou nezávislé veřejné vysoké školy s akademickou svobodou, kde navzdory všem problémům rozhodují především kompetence, kritické myšlení, svobodná diskuze či intelekt, a ne peníze a zájmy Pavla Tykače. Není to samozřejmost. Snad to brzy nebude vzácnost.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás