Krátce před parlamentními volbami a bezprostředně po nich se rozhořela pochopitelná debata o tom, že je potřeba Andreje Babiše vyrvat ze spárů krajní pravice a pokusit se ho liberalizovat. Na první pohled to dává smysl. Přece nechceme přenechat správu země a důležité ministerské pozice krajní pravici, kterou reprezentují SPD a Motoristé. Hnutí ANO by se STANem sestavilo jistou většinu v Parlamentu, a proto je potřeba Andreji Babišovi dát takovou nabídku, kterou bude těžké odmítnout. Liberální politici se musí obětovat v zájmu zachování demokratického zřízení v Česku. Případná tichá podpora bez koaliční spolupráce, které by liberální strany nabídly, by Babišovi mohla dát to, po čem touží – jednobarevnou vládu. Má to ale jeden háček: Andreje Babiše.
Právě v této nacionalistické frakci je Babiš také s Motoristy sobě, kde na evropské úrovni už společný program více než rok prosazují.
Přestože Babiš v závěru letošní kampaně vsadil na konsensuální tvář a občas ho bylo těžké odlišit od vládních představitelů, ani jednou v ní nevyslovil byť jen kryptickou zmínku, že by mohl nebo chtěl vládnout s představiteli dosluhující vlády včetně Pirátů. Na každou otázku tohoto typu vždy jasně a okamžitě odpověděl rázným „ne“. Celou svou kampaň ostatně postavil na tom, že je potřeba odstavit SPOLU, STAN a Piráty od vedení státu a v nedávném rozhovoru s Marií Bastlovou vyslovil Patrik Nacher nahlas to, co se v kuloárech hnutí ANO šeptalo minimálně rok: nejlepší kampaní na hnutí ANO byla současná vláda Petra Fialy.
Babiš si naopak už delší dobu hýčkal Motoristy, jimž přišel Karel Havlíček i na zakládající sjezd, kde vyjádřil svou víru v budoucí vládní spolupráci. Stejně tak si Babiš rozpracovával i Stačilo!, což bylo patrné z vyjádření Jany Maláčové a dalších politiků koalice o možné spolupráci s ANO. A jako záložní plán mělo ANO připravenou i spolupráci s SPD.
Babiš záměrně také klidnil svou kampaň, aby nezastínil své potenciální koaliční partnery, jak se to stalo v roce 2021, kdy se hned několik takových subjektů do Sněmovny nedostalo. Andrej Babiš dělal vše proto, aby se takový scénář neopakoval, a dle logiky jeho uvažování nedává žádný smysl, aby se teď tohoto vítězství vzdal a zachraňoval demokracii.
Zlom roku 2021
Babiš s těmito subjekty nechce vládnout, protože na něj zbyly, když ho ošklivé „demokratické“ strany ostrakizovaly, ale protože s nimi v posledních letech prosazuje stejnou politiku, ať už jde o zrušení superhrubé mzdy, dosazování lidí do rad veřejnoprávních institucí nebo radikální přístup k migraci.
Pokud bylo možné s nebezpečnou démonizací Babiše někdy přestat, aby se z něj mohl stát standardní demokratický politik, muselo by se to stát hluboko před rokem 2021. Ten pro něj znamenal zásadní politickou změnu, která mohla být do nějaké míry zapříčiněna trestními stíháními namířenými proti jeho podnikům i jemu samotnému, včetně sílícího tlaku ze strany Evropské unie. Superbohatý oligarcha byl ovšem výzvou pro českou demokracii od samého začátku, jeho obří střet zájmů musel vyústit v agresivnější rétoriku a postupný příklon ke krajní pravici.
Volební rok 2021 byl v tomto ohledu zásadním zlomem. Hnutí ANO tehdy nasadilo brutální dezinformační antipirátskou kampaň. V lednu 2021 se pirátské preference pohybovaly nebezpečně vysoko a v březnu už v koalici se STANem přeskočily ty Babišovy o celých dvanáct procent. Tehdy ještě v některých ohledech radikální Pirátská strana mohla myslet na nejvyšší mety. Pak přišla předvolební videa, ve kterých byli Piráti stylizovaní do zakukleného davu s hesly jako „zdanit byty“, „zrušíme auta“, „uprchlíci, vítejte“ nebo „trestat úspěšné“, skandovali „chceme vaše prachy“ a „důchodci mají dost“. Před tímto davem se po chvíli objevil Andrej Babiš a zahlásil „tohle fakt nechci! Budu vás bránit před chaosem těchto šílenců. Budu bránit naši suverenitu.“
Antikampaň, v níž Piráti jako neomarxističtí šílenci chtějí ze všeho nejvíc do Česka nastěhovat migranty, které ubytují na chatách zkonfiskovaných dobrým českým občanům, šířilo Babišovo PR všude, kde se dalo. Do Pirátů přitom tehdy na internetu šila celá krajně pravicová scéna vypsychovaná uprchlickým tématem. A v neposlední řadě to byly i řetězové e-maily, které se jen hemžily obviněními z Piráty plánovaného migrantského tsunami. Babišova rétorika nebyla těmto e-mailům zase tak vzdálená. I ve videích, v nichž Babiš odpovídal na dotazy občanů, označoval Piráty za extrémní levičáky, kteří k nám přitáhnou migranty. Dokonce i samotný Babiš nakonec po volbách přiznal, že to s protipirátskou rétorikou v ANO trošku přehnali.
Každopádně tehdy uspěl. Piráti celou kampaň vůbec nezvládli a byli po volbách v roce 2021 se čtyřmi poslanci velkými lúzry voleb. Prohrál ale taky Andrej Babiš, kterého ve zběsilém závěru porazilo SPOLU. O rok a čtvrt později se Andrej Babiš rozhodl kandidovat na prezidenta. A opět vytáhl antikampaň, tentokrát se vytasil s tím, že chce Petr Pavel zavléct naši zemi do války. Inspirací mu byla především kampaň Viktora Orbána z jara 2022, která přišla s naprosto stejným poselstvím. Právě těmito „protiválečnými“ vzkazy oblepil Babiš republiku, ovšem filozofický smysl pacifismu už v předvolebních duelech neutáhl a z této kampaně zůstalo jen parodované „já mluvím o míru“.
Babišova ochota zajít v politickém marketingu víceméně kamkoliv se tehdy naplno projevila už podruhé. Ani skutečnost, že většinu týmu včetně Marka Prchala po prohraných volbách vyházel, na tom nic nemění. Babiš opakovaně využíval migrační kartu způsobem těžko odlišitelným od SPD a vytahoval ji i naprosto účelově v případech, kdy například německá veřejnoprávní televize točila reportáž o Čapím hnízdě. Ani tehdy neváhal říct, že po něm němečtí novináři jdou kvůli jeho odporu k migrantům.
Letos Babiš neomylně vsadil na nenávist k Fialově vládě, způsobenou do velké míry propadem životní úrovně širokých mas obyvatel. Oproti jiným kampaním byl tentokrát umírněný, ale to neznamená, že se změnil politicky. Spíš pochopil, že přílišná komunikační agresivita mobilizuje zejména proti němu. Agresivitu může nechat svým menším partnerům a mezitím si v klidu počkat na vítězství.
Zásadně se naopak také změnil geopolitický kontext. V USA vládne podruhé – a o poznání ostřeji – Donald Trump. Ve Velké Británii, ve Francii i v Německu vévodí preferencím krajně pravicové strany. Minimálně v Německu a Británii byla taková podpora pro krajní pravici ještě před pár lety úplně nemyslitelná.
Dotace určitě, pravidla nikoliv
Tomuto všemu tvoří důležitý geopolitický kontext i europarlamentní frakce Patriotů pro Evropu, kterou Babiš založil v červnu 2024 společně s „iliberálním demokratem“ Viktorem Orbánem a šéfem postnacistické rakouské strany FPÖ Herbertem Kicklem. Spojovala je nenávist k migrantům, ale také k liberálně demokratickému vedení Evropské unie. Do této frakce se postupně přidala řada krajně-pravicových stran z celé Evropy v čele s Národním shromážděním Marine Le Pen, španělskými Vox, portugalskými radikály Chega nebo holandským demagogem Geertem Wildersem. Hovoří se také o tom, že by se k frakci měla připojit i německá AfD.
Právě v této nacionalistické frakci je Babiš také s Motoristy sobě, kde na evropské úrovni už společný program více než rok prosazují. U Babiše se často argumentuje tím, že přece nevystoupí z Evropské unie, protože jsou na ni napojeny jeho firmy a šel by tak sám proti sobě. A Andrej Babiš a Karel Havlíček v předvolebních debatách skutečně odmítli možnost uspořádání referenda o vystoupení z NATO či EU s tím, že je to absolutní nesmysl.
Jenomže současné fungování evropských institucí jeho podnikání také příliš neprospívá, a to včetně démonizovaného Green Dealu nebo přísnějších regulací zemědělského průmyslu. To všechno jej společně se sílící kritikou zneužívání evropských dotací sbližuje s evropskými politickými silami, které si přejí radikální změnu Evropské unie, nikoliv její konec. V případě NATO pak Karel Havlíček v debatách zdůrazňuje především transatlantickou vazbu na Spojené státy a dnes konkrétně na Donalda Trumpa.
Společný útok na Evropu
Jak nedávno ve své eseji upozornil politolog Pavel Barša, sledujeme nástup národně-konzervativních sil po celém světě a Evropa v tomto ohledu rozhodně není žádnou výjimkou. Tyto síly si teď našly i nového spojence v podobě amerického prezidenta Donalda Trumpa, který společně se svým viceprezidentem J. D. Vancem a dalšími postavami administrativy otevřeně torpéduje a kritizuje evropský establishment a prostřednictvím Elona Muska a Twitteru se přímo vměšuje do vnitřních záležitostí největších evropských států, jako je Německo nebo Velká Británie. Kromě ideologických a hodnotových sporů je jim trnem v oku také evropská ochrana spotřebitelů a silný sociální stát, který v amerických občanech vzbuzuje nepříjemné otázky ohledně fungování americké společnosti.
Zmiňovaní vlivní Američané se do těchto záležitostí shodou okolností vměšují vždy na straně krajně-pravicových, xenofobních stran, které útočí na liberální základy evropského projektu a kritizují robustní sociální stát, regulaci kapitálu a ochranu evropských spotřebitelů. Vzhledem k velmi úzkým vazbám Viktora Orbána na americké křesťansko-nacionalistické think-tanky typu Heritage Foundation, který stojí i za Trumpovým manuálem na převzetí moci Project 2025, není přehnané vidět krajně-pravicovou frakci Patriotů pro Evropu jako nástroj šíření vlivu amerických fundamentalistů na evropském kontinentě. Všichni se pravidelně scházejí na konzervativních konferencích CPAC v Budapešti a koordinují společný postup. „Musíme se vrátit ke kořenům unie samostatných, suverénních národů. Věk Patriotů začal,“ řekl Babiš na této konferenci letos v květnu.
A nesmíme zapomínat na to, že politický projekt americké krajní pravice slouží především jedné třídě – oligarchům a majitelům největších firem a korporací. Vysoké daně i regulace patří podle trumpistů do minulosti a kapitál nemá být pokud možno nijak omezovaný. Zvláště pokud jde o kapitál loajální k prezidentské moci, jak ukazují sedánky amerických miliardářů u Trumpa. Pokud by měla podobná změna nastat v Evropě, Andrej Babiš u toho nemůže chybět.
Představa, že se Andrej Babiš k tomuto projektu přimotal jako zmatený strýček, který neví, co dělá, zásadním způsobem podceňuje Andreje Babiše. Přestože má Babiš problém s celní politikou Donalda Trumpa, patří mezi jeho velké fanoušky, což už v mnoha případech prokázal. Andrej Babiš má dlouhodobě talent vycítit změnu politické atmosféry a tento svůj instinkt uplatňuje i ve svém podnikání.
Ještě před svým vstupem do politiky se Babišovi podařilo ve Sněmovně ze zákulisí prolobbovat schválení dotací na biopaliva, a to dokonce přes prezidentské veto. Až později si začal všechno z politiky raději hlídat sám. A tentokrát vsadil na to, že krajní pravice v blízké době převezme kontrolu nad Evropou a on chce být u toho. Nedělá to z ideologických, ale pragmatických důvodů. To ovšem na podstatě problému vůbec nic nemění.
Tento celoevropský obrázek nám ukazuje fenomén Babiše v celé jeho šíři a ani z tohoto hlediska nedává představa liberálního Babiše smysl. Už před několika lety si Andrej Babiš vybral jasný směr a obdivem k autoritářství se nikdy netajil. V tomto ohledu je jeho budoucí vláda s SPD a Motoristy naprosto logickým dalším krokem. A přestože bychom si v současné situaci všichni určitě přáli liberálního Andreje Babiše, žádný takový bohužel neexistuje.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
