Politický festival The World Transformed se koná pravidelně od roku 2016 a otevírá prostor diskuzi o levicové politice v Británii. Původně vznikl z nadšení v momentě, kdy se Jeremy Corbyn stal novým předsedou Labour Party. Festival The World Transformed se konal paralelně s pravidelnou stranickou konferencí této strany. Poté, co se novým předsedou strany stal Keir Starmer, festival trochu bojoval s identitou, protože většina organizátorů zásadně nesouhlasila se směřováním, které reprezentoval Keir Starmer. V souvislosti s touto krizí pomalu ochaboval i zájem veřejnosti o festival a dolů šla i návštěvnost.
V letošním roce ovšem opět tak trochu vstal z popela. Především se zcela osamostatnil od Labour Party a už nedělá zlobivé dvojče stranické konferenci. Letošní ročník se konal ve čtvrti Hulme v širším centru druhého nejvýznamnějšího města Anglie, v Manchesteru. A kromě toho dostal i nový politický impuls, když v létě oznámili vznik nové strany právě Jeremy Corbyn a velmi populární politička Zarah Sultana. Své straně zatím říkají Your Party a nové jméno, ale i strukturu a model fungování mají společně představit na ustavující stranické konferenci letos v listopadu.
Každý z řečníků neváhal kritizovat americký a evropský imperialismus a také NATO jako jeho vojenský nástroj. Téma ruského imperialismu, případně imperialismu čínského ovšem nezaznělo skoro vůbec.
Jenomže to není jediná zajímavá zpráva z britské levice. Začátkem září se novým předsedou Zelených stal „ekopopulista“ Zack Polanski, který má od členů strany silný mandát k prosazování radikálně levicové varianty zelené politiky a vzbuzuje opravdu obrovský mediální zájem, který by se dal momentálně srovnat snad jen se zájmem o pravděpodobného nového starostu New Yorku Zohrana Mamdaniho. Zájem o nového předsedu je tak obrovský, že v nejnovějších průzkumech mají Zelení stejnou podporu jako vládnoucí Labour Party – tedy 15 procent hlasů.
Od chvíle, kdy se Polanski stal novým předsedou, roste Zeleným masivně také počet členů. Právě během politického festivalu The World Transformed překročil počet straníků hranici sto tisíc členů, čímž se Zelení zařadili mezi nejpočetnější britské strany vůbec. Spekuluje se o tom, že Zelení mají dnes v Británii stejný počet členů jako tradiční Konzervativní strana.
Problémy Corbynova projektu
Vznikající Your Party delší dobu sužují neshody ve vedení této zatím neexistující strany. Spory mezi spolupracovníky Jeremyho Corbyna a týmem Zahry Sultany se projevily už během samotného oznámení vzniku nového politického projektu. V červenci napsala bývalá poslankyně Labour Party z Coventry Zarah Sultana na své sociální sítě, že společně s Jeremy Corbynem zakládají novou politickou stranu, aniž by to předtím s kýmkoli konzultovala, což vyvolalo značné rozpaky. Něco podobného se zopakovalo i v září, kdy Sultana poslala registrovaným příznivcům Your Party upozornění, že se za 55 liber mohou stát členy strany a že strana začíná formálně fungovat. Ve stejný den, jen o nějakou chvíli později napsal Jeremy Corbyn, že se jedná jak o neautorizovaný e-mail, tak i neautorizovanou formu členského modelu a vyzval podporovatele, aby zrušili veškeré finanční transakce, které straně zaslali.
Přestože Your Party ještě nevznikla, už teď se kolem ní děje řada kontroverzí, které je potřeba podporovatelům pořádně vysvětlit. Nic takového se ovšem zatím nestalo a Corbyn se Sultanou vydali jen společné prohlášení, že projekt dále pokračuje a že spolupracují na změně politického systému v Británii. Právě úspěch charismatického předsedy Zelených je ale momentálně asi největším ohrožením nového politického projektu pod vedením Corbyna a Sultany a je otázka, jestli mají britští voliči dostatek trpělivosti na to, aby čekali, než si oba lídři a jejich týmy vyřeší své vzájemné animozity. Řada z těchto lidí místo toho požádala o členství ve straně Zelených, kde zatím žádné podobné problémy neřeší a strana ve volebních průzkumech stoupá.
Spolupráce zelených a rudých?
Veškerá tato dynamika se propsala i do politického festivalu The World Transformed. Asi největší událostí celého festivalu byla společná debata Corbyna a Sultany za přítomnosti dalších politiků z evropských, radikálně levicových politických stran. Kromě těchto dvou se totiž debaty zúčastnil i Peter Mertens, generální tajemník Dělnické strany Belgie, Janis Ehling z Die Linke a Nathalie Oziol z Nepoddajné Francie. Zájem o tuto debatu byl skutečně obří a více než třetina zájemců se do divadelního sálu Niamos Center vůbec nedostala. Davy lidí určitě chtěly zahlédnout populární britské politiky Corbyna i Sultanu, ale řada z nich chtěla také slyšet odpovědi na své otázky ohledně fungování vznikající strany a nejspíš chtěli také vědět, jak hodlají politici své rozpory řešit.
K nespokojenosti takových návštěvníků se ovšem debata k tomuto tématu vůbec nedostala. Jejím centrem totiž bylo především to, jak budovat silné politické hnutí v časech sílícího vlivu krajní pravice v celé Evropě. Přestože byla debata v naprosto natřískaném sále v mnoha ohledech velmi zajímavá, po jejím skončení zůstala hlavně silná pachuť a skepse, jestli může mít nová strana vůbec reálný politický úspěch.
Ve večerních hodinách probíhal na stejném místě oblíbený pub kvíz, v němž se soutěžilo ve znalostech z britské politiky, levicového myšlení i zběhlosti v popkulturních tématech. Tento pubkvíz překvapivě moderoval právě nový předseda Zelených Zack Polanski a všem přítomným i v tomto případě předvedl, v čem spočívá jeho velký politický talent. Suverénně, vtipně a pohotově přes dvě hodiny řídil hru a ukázal, co přesně mu přineslo studium herectví ve Spojených státech. Nutno připomenout, že v minulých ročnících moderovala populární pubkvíz právě Zarah Sultana.
Na tuto událost pak na druhý den ráno navázala diskuze mezi Zackem Polanskim a Zahrou Sultanou ohledně možnosti spolupráce „rudých“ a „zelených“ politických proudů v britské politice. Z diskuze vyplynulo, že jsou obě strany takové spolupráci otevřené, a to zvláště ve většinovém volebním systému, v němž je velký potenciál pro tříštění sil. Polanski a Sultana se shodli na tom, že budou muset postupovat koordinovaně a v některých okrscích nasadí jen jednoho společného kandidáta, aby souboj zeleného a rudého kandidáta nepřispěl k vítězství krajně-pravicových kandidátů ze strany Reform UK. Tato debata byla ovšem hodně hypotetická, protože strana Sultany a Corbyn zatím ani neexistuje a nemá ani jméno.
Mezi Polanskim a Sultanou to místy v debatě jiskřilo. Zack Polanski Sultanu například vyzval, aby se stala členkou Zelených. Sultana zase Polanskému vyčítala příliš benevolentní přístup jak k vojenské alianci NATO, tak ke státu Izrael. Oba tyto útoky Polanski odmítl jako neopodstatněné. Právě otázka genocidy v Gaze je totiž momentálně nejsilnějším mobilizujícím tématem britské levicové politiky, a i kvůli tomu sílí kritika nominálně levicového premiéra Keira Starmera. Nejenže Starmer zatím nijak zásadně nezasáhl proti masakrování civilistů v Gaze, ale jeho vláda dokonce označila aktivistickou skupinu Palestine Action za teroristickou organizaci a její členy velmi nekompromisně kriminalizuje.
Jak se ostatně v průběhu festivalu jasně ukázalo, levicoví voliči v Británii se Starmerem a Labour Party absolutně nepočítají. Starmer se svou tvrdší rétorikou ve věci migrace pokoušel oslovit pravicové a krajně-pravicové voliče tak dlouho, až přišel o naprosto zásadní součást své volební koalice – městské, kosmopolitní levicové voliče. Mezi nimi se s Labour Party už vůbec nepočítá a netrpělivě vyčkávají na jinou levicovou alternativu.
Ignorování východu Evropy
Nad politickým festivalem The World Transformed se ovšem zcela jasně tyčila hrozba možného volebního vítězství krajně-pravicové Reform UK pod vedením Nigela Farage v příštích parlamentních volbách. S touto eventualitou politici, aktivisté i levicoví voliči počítají jako s velmi pravděpodobným scénářem. Toto téma se rozebíralo takřka ve všech panelech a diskuzích jako největší hrozba. Na britské levicové politice je ovšem zajímavé, že odpovědí na vzrůstající sílu fašismu není tvrdší protimigrační rétorika jako v případě Keira Starmera nebo konzervativně levicových uskupení typu německé Bündnis Sahra Wagenknecht či našeho Stačilo!, ale naopak zcela jednoznačná podpora přistěhovaleckých komunit a boj s krajní pravicí všemi možnými prostředky.
Většina diskutujících se vyjadřovala v tom smyslu, že je potřeba budovat silnou antifašistickou politiku pro naši současnost a zároveň nabízet zklamaným voličům Labour Party i Reform UK zcela jasnou vizi politiky, která zcela promění to, jak britská společnost doposud fungovala. Zásadní je pro ně řešení krize bydlení, stoupajících životních nákladů, ale hovořilo se taky o veřejném vlastnictví klíčových odvětví průmyslu a bezpečnostní infrastruktury. Na britské levicové scéně zkrátka převládá pocit, že je potřeba aktuální systém zcela radikálně proměnit a že je to jediná možná odpověď na nástup krajní pravice k moci.
Zack Polanski na debatě se Zahrou Sultanou v jednu chvíli citoval z básně British básníka Benjamina Zephaniaha, která tematizuje multikulturní vizi dějin i přítomnosti Velké Británie a hovoří o rozmanité, pestré a unikátní identitě britské společnosti. Jednalo se o velmi silný moment, který ovšem pro východoevropské uši narážel na problém, který se v průběhu víkendu neustále vracel. Zack Polanski mluvil o tom, že Británii tvoří komunity lidí z Indie, Pákistánu, Blízkého východu, Afriky i Karibiku a že právě oni vytvářejí unikátní mix, který dělá Británii Británií. To je jistě silné sdělení, ale zůstává otázkou, proč v jeho výčtu chyběli lidé z východní Evropy a proč Východoevropané chyběli takřka ve všech debatách a panelech, které jsem na festivalu navštívil. Právě u Zacka Polanského je to obzvlášť podivné, když jeho rodina před hrůzami holocaustu utekla do Velké Británie právě z východní Evropy.
Je otázka, jestli si vznikající politické hnutí může takovou zásadní strategickou chybu dovolit. Přistěhovalci z východní Evropy dnes tvoří 2,2 milionu obyvatel Británie a řada Britů, včetně Polanského, má ve východní Evropě své kořeny. Je skutečně zvláštní, že se této demografické skupině nikdo nevěnuje, zvlášť když na nenávisti k lidem přicházejícím do Británie z východních zemí Evropské unie postavila krajní pravice svou kampaň kolem Brexitu. Ve vizi multikulturní Británie by lidé z východní Evropy měli mít jasné místo.
Co bude s Ukrajinou?
Podobně krátkozraká byla i debata o situaci na Ukrajině. Každý z řečníků neváhal kritizovat americký a evropský imperialismus a také NATO jako jeho vojenský nástroj. Téma ruského imperialismu, případně imperialismu čínského ovšem nezaznělo skoro vůbec. Je skvělé, že hlavním tématem politického programu vznikající strany Your Party i Zelených je zcela nekompromisní odmítnutí izraelské genocidní politiky a bezvýhradná podpora Palestině, stejný přístup by si ale zasloužila i Ukrajina, která už přes tři roky hrdinně vzdoruje ruské imperialistické agresi. Jenomže dění na východní hranici Evropské unie evidentně není britským vnitropolitickým tématem a v tomto ohledu je britská radikální levice stále v zajetí logiky studené války a odkazu hrůz britské imperiální minulosti.
Zvláště v současné situaci, kdy je neoficiálním lídrem NATO Donald Trump, je jistě na místě přehodnotit vztah k transatlantické vojenské alianci. Zároveň je ale potřeba otevřeně hovořit o tom, jakým způsobem budou levicové politické síly přistupovat k zahraniční politice. Pacifismus a demilitarizace jsou samozřejmě zásadní součástí britské levicové politiky, ale v aktuální geopolitické situaci plné ozbrojených konfliktů, je nutné najít přesvědčivou odpověď na to, jak bude potenciální radikálně levicová vláda reagovat.
Právo na ozbrojený odpor Palestinců proti Izraeli nikdo z řečníků nezpochybňoval. Je otázka, proč je to v případě Ukrajiny mnohem větší problém. Pokud je hlavním tématem současné levicové politiky boj proti fašismu a krajní pravici, proč nepodat pomocnou ruku východoevropské zemi, která se momentálně brání vpádu zcela evidentně fašistického režimu Ruské federace? Drtivá většina britské společnosti navíc stále podporuje Ukrajinu v její obranné válce, jak ukazují data YouGov ze srpna letošního roku.
Tyto otázky trochu kalí jinak velmi silný zážitek z festivalu The World Transformed, který můžeme Britům jen závidět. Tolik nadšení pro radikálně levicové myšlenky a politiky jsem u nás opravdu nikdy neviděl. The World Transformed nabídlo čtyři dny plné úžasných diskuzí a panelů, a to včetně každodenního Velkého shromáždění, na němž se hromadně a nehierarchicky probírali zásadní politické a strategické otázky, a to navíc pod vedením vtipné a okouzlující novinářky Ash Sarkar z Novara Media. Britové nyní stojí před eventualitou, že se do Parlamentu dostanou hned dvě radikálně levicová uskupení – Zelení a Your Party – všeobecná frustrace a nespokojenost z aktuální politické situace byly cítit úplně všude. Pro Východoevropana se ovšem zároveň jednalo také o střet s tím, co dnes reprezentuje západní levice. Její přezíravý postoj k periferiím a semiperiferiím evropského kontinentu je bohužel bolestný a zcela evidentní.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás