Jsem v šoku z toho, co se v Česku kolem smrti Charlieho Kirka rozpoutalo. Byl to jistě velmi vlivný ultrapravicový influencer MAGA hnutí, který zemřel příšernou smrtí, ale že na něj budeme týden číst chvalozpěvy od (nejen) konzervativních osobností, jsem opravdu nečekal. Dominik Duka slouží zádušní mši na Staroměstském náměstí a z obdivu ke Kirkovi se vyzpovídali Filip Turek, Daniel Vávra, Zdeněk Hraba, ale i Mikuláš Kroupa. Beru to jako jasný signál, že americké kulturní války se úspěšně šíří světem a Česko bohužel není výjimkou. Celý svět nyní řeší vnitřní problémy Spojených států, jako bychom neměli žádné vlastní narativy, žádná vlastní témata a žádné postoje, které dlouhodobě utvářejí evropskou identitu.
Vzpomínám si na své dospívání a přelom devadesátých a nultých let, kdy jsme se smáli poblázněným republikánům, evangelikálům a americkým konzervativcům. Dělali jsme si legraci z toho, co psali o destruktivním vlivu metalu na mládež, jak démonizovali počítačové hry, varovali před pornem, Marilynem Mansonem i gangsta rapem. Jejich vypjatá konzervativní a moralizující religiozita nám byla k smíchu. Velkou zábavou pro nás bylo utahovat si z afektované republikánky Sarah Palin a jejích předpotopních názorům na gaye a lesby a na potraty. A naopak nás šokovala její absurdní obhajoba střelných zbraní a debata kolem nich, která bohužel Spojené státy zavedla tam, kde jsou nyní. Jen do srpna za letošní rok v USA došlo už k 309 masovým střelbám (za minulý rok jich bylo celkem 586).
Nesmíme zapomenout na silnou sociální politiku, solidaritu, lidskou důstojnost a lidská práva.
Proti dnešním MAGA influencerům byla ovšem Sarah Palin jen slabým odvarem a americká debata kolem těchto témat se od té doby neuvěřitelně vyostřila. Interrupce jsou pro tyto ultrakonzervativní mluvící hlavy největším zlem a i Charlie Kirk v jedné debatě argumentoval výrokem, že by svou desetiletou dceru nechal donosit plod, kdyby byla znásilněna. Nenávist k trans a queer lidem je v tomto prostředí naprostou normou a opět ji běžně šířil i Charlie Kirk. Lidé jako technofeudál Curtis Yarvin zase otevřeně píší o tom, že bílí lidé mají vyšší IQ než jiné „rasy“, a zcela se normalizovala představa, že je potřeba zabíjet lidi, kteří se snaží dostat nelegálně do Spojených států. Velmi populární je konspirační teorie o „Velké výměně“, podle níž mají globální elity za pomoci migrace údajně vyhladit bílou populaci. Tohle všechno dnes prokapává do české debaty a amerikanizuje ji to.
Bohužel v tom hrají roli i digitální platformy, které tento obsah přímo či nepřímo rozšiřují po celém světě, a ovlivňují tak, o čem se bavíme a jaká slova volíme. Ale mohl bych to klidně i sebeironicky obrátit a napsat, že čeští levičáci dnes vědí mnohem víc o tom, jak probíhají volby v New Yorku, než o problémech Ústeckého kraje. Obojí je součástí stejného problému, kdy našemu veřejnému prostoru naprosto dominují obsahy, které chtějí komunikovat američtí influenceři a podcasteři.
Američané ve službách krajní pravice
O víkendu jsme to viděli i v Británii, kdy vyšlo 150 tisíc lidí na akci chuligána, provokatéra a krajně pravicového aktivisty Tommyho Robinsona a v ulicích hlavního města opakovali tatáž témata, která diktuje americká krajní pravice. Ve spojení s nespokojeností s vládou Keira Starmera a frustrací z fungování současného ekonomického systému z toho vzniká podhoubí pro fašizaci celé společnosti.
Není náhoda, že Tommyho Robinsona už několik měsíců silně podporuje americký miliardář Elon Musk, který se tak přímo vměšuje do britské politiky na straně regulérních neonacistů. Poslouchal jsem dnes podcast Guardianu přímo z londýnské manifestace a protestující tam sice vždy negativně mluvili o migraci, ale kromě toho si stěžovali především na podfinancování veřejných služeb, kolabující veřejné zdravotnictví a ekonomické nespravedlnosti. Z toho ovšem podle mě vyplývá, že jejich problémy mají i jiná než ultrapravicová řešení.
Nejde mi zde o hejtování Charlieho Kirka. Myslím si, že podobně chladnokrevná a zbabělá vražda politického odpůrce (ať už byly motivace vraha jakékoliv, protože je kolem nich zatím velký zmatek) nemá v demokratické společnosti místo. Není ale lehké pochopit, proč má americká veřejná diskuze tak drtivý dopad na evropské společnosti a proč tak jednoduše přebíráme témata, která s naší realitou nemají často nic společného. Evropské hodnoty stojí na silném sociálním státu, bezplatném zdravotnictví, kvalitním veřejném školství a na ochraně obyvatel před škodlivými vlivy globálního kapitalismu. V posledních letech v těchto oblastech Evropa spíš selhává, ale tyto postoje jsou stále pevnou součástí naší identity a našich dějin. Nic z toho ve Spojených státech nenajdeme a Američané nám v tomto ohledu opravdu mohou jen závidět.
A také že nám mnoho z nich závidí, zatímco jiní náš životní styl nenávidí. V tomto smyslu se pravidelně vyjadřuje třeba J. D. Vance a další vlivní lidé americké administrativy, kteří Evropou nepokrytě pohrdají. Nechali jsme si vsugerovat, že na našich hodnotách a základech našich společností je něco špatně – a podléháme tak americké propagandě. Odráží se to v debatách o přílišných evropských regulacích, velké byrokracii a údajném omezování volného trhu, což jsou témata, která dnes v české debatě slyšíme neustále. I toto je důsledek šíření krajně pravicových myšlenek americké a často taky ruské provenience, které mají jediný cíl: zničit společný evropský projekt a rozparcelovat si jednotlivé státy podle sféry vlivu. Obě strany jsou v tomto úsilí bohužel velmi úspěšné.
Konec jednoho spojenectví
Přál bych si, abychom se postupně vyvázali ze závislosti na Spojených státech a začali budovat vlastní systém, který bude schopný těmto silám konkurovat. Bohužel to znamená také bojeschopnou a autonomní evropskou armádu, která dokáže bránit Evropu a její spojence jako třeba Ukrajinu a která by byla také schopná vytvářet větší geopolitický tlak, například na ukončení genocidy, kterou před očima celého světa momentálně provádí Izrael v Gaze. Pro vlastní autonomii a soběstačnost potřebujeme také technologické inovace, razantnější postup proti americkým digitálním platformám a navázání nových geopolitických spojenectví ve světě. Bez toho všeho bude Evropa a Evropská unie stále vnímána jen jako jakýsi přívěšek americké zahraniční politiky a vykonavatel transatlantické spolupráce. A v tomto úsilí samozřejmě nesmíme zapomenout na silnou sociální politiku, solidaritu, lidskou důstojnost a lidská práva.
Svou roli v našem selhávání tváří v tvář amerikanizaci veřejné diskuze ale evidentně nehrají jen politici a političky, ale také my samotní, kteří nekriticky konzumujeme americký obsah, jenž se pro nás stává výchozím bodem pro jakékoliv další debaty. Takto sebevědomý evropský postoj rozhodně nevypadá a tento proces bohužel ohrožuje i sociální a ideologickou autonomii a svébytnost evropského kontinentu. Evropské spojenectví se Spojenými státy nám jistě přineslo řadu výhod, ale také obrovské množství katastrof, průšvihů a nepěkných věcí. Spoléhat se na toto spojenectví v době, kdy Americe vládnou fanatici pod vedením Donalda Trumpa, je pak cestou do záhuby, které se další mocnosti jako USA, Rusko, Čína už nemůžou dočkat. Určitě to tak ale dopadnout nemusí. Stále není pozdě začít s budováním naší vlastní, evropské cesty.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás