Sociální soudržnost je v krizi nezbytná. Polsko ale hází ukrajinské uprchlíky přes palubu

V Polsku žije zhruba 2,5 milionu Ukrajinců. Pouze půl procenta z nich nemá práci. Přesto žije velká část země v domnění, že právě oni významně ohrožují tamní sociální systém. Vše eskalovalo na konci srpna, kdy prezident Karol Nawrocki vetoval zákon o pomoci ukrajinským uprchlíkům. Rozpoutal tak debatu o tom, zda mají dávku 800 plus, což je plošný přídavek na děti do 18 let, dál dostávat i ukrajinští rodiče. Konzervativní prezident totiž nesouhlasil s tím, aby příspěvek na děti dostávali i rodiče, kteří nepracují. Pokud bychom se ale bavili o rovnosti podmínek, uplatňuje tak dvojí metr, protože v případě Poláků žádná pracovní povinnost neexistuje a dávka se vyplácí bez ohledu na výši příjmů.

Nápad omezit Ukrajincům příspěvky na děti se zrodil už během letošní prezidentské kampaně, kdy ho stejnou měrou prosazovali oba prezidentští kandidáti a pozadu nezůstával ani premiér Donald Tusk. Shoda na rétorické úrovni tedy existovala už dávno. Proto nepřekvapí, že reakcí na srpnové prezidentské veto byl návrh zákona, jejž v rychlosti vyhotovilo ministerstvo vnitra a administrativy, a ve středu 17. září ho už stihly schválit obě komory parlamentu. Tento zákon, shodně s přáním Nawrockého, zachovává příspěvek pouze pro pracující Ukrajince. Mírnější je pouze na ty, kdo pobírají dávky v nezaměstnanosti, mateřskou, rodičovskou či důchod, ať už starobní nebo invalidní – těmto lidem dávka 800 plus zůstane.

Ani skutečnost, že Rusové narušili polskou bezpečnost, bohužel nemění nic na polském přístupu, podle něhož si Ukrajinci musí pomoc zasloužit.

Na peníze na děti naopak nově nebudou mít nárok Ukrajinci, kteří v Polsku nikdy nepracovali, v tomto případě se však jedná především o ukrajinské uprchlice s předškolními dětmi nebo s dětmi s postižením, kterým péče o ně pracovat nedovoluje. Pro řadu z nich je dávka 800 plus jediná peněžitá pomoc od státu, která jim dovoluje přežít.

Nově má pobírání sociálního příspěvku podle novely záviset na pracovním nasazení rodiče a na tom, zda je potomek součástí polského vzdělávacího systému. Ukrajinské školáky a studenty, kteří třeba studují dálkově na Ukrajině, se polská vláda rozhodla přehlížet. A aby toho nebylo málo, bude muset ten, kdo o děti nebo mladistvé pečuje, vydělávat alespoň polovinu minimální mzdy, což je 2333 zlotých hrubého. K tomu bude sociální úřad (ZUS, Zakład ubezpieczeń społecznych) jednou měsíčně kontrolovat, jestli byly splněny všechny podmínky. Najde-li chybu, dávku nevyplatí.

Obětní beránci

Podpora na děti není ale jediným restriktivním opatřením, které vláda ukrajinským azylantům připravuje. Dospělým chce totiž omezit možnost využívat příspěvky na zdravotní péči, jako je například rehabilitace, nebo stomatologická péče.

Ani skutečnost, že Rusové narušili polskou bezpečnost, tak bohužel nemění nic na polském přístupu, podle něhož si Ukrajinci musí pomoc zasloužit. Zásluhovost je podobně jako u nás alfou a omegou veškeré sociální podpory. Ironicky řečeno, kdo se málo snaží, neměl by čekat vůbec nic.

Svými snahami ztížit Ukrajincům přístup k sociálním dávkám vláda i prezident ukazují, že berou vážně protiukrajinsky naladěnou část společnosti. Tím ovšem rozehrávají nebezpečnou hru, která může skončit tragicky. Ostatně nárůst agrese vůči cizincům byl v Polsku tématem poměrně nedávno. Stačí vzpomenout na samozvané hlídky krajní pravice na hranicích s Německem.

Ukrajinští uprchlíci by si z nejvyšších pater polské politiky zasloužili slyšet rozhodná slova podpory, a ne čelit relativizaci svého postavení. Dát za pravdu lživému narativu, jehož cílem není nic jiného než společnost rozklížit, je bohužel krátkozraké a navíc to slouží Kremlu. Polští politici, kteří jinak umějí být velmi emocionální a patetičtí, svou schopnost sjednotit společnost tentokrát zkrátka nevyužili. Ani se nepokusili svým občanům vysvětlit, že to jsou Ukrajinci, kdo zodpovídá za 5 procent příjmů do Fondu sociálního pojištění, ze kterého se platí například nemocenská či invalidní a starobní důchody a mateřská. Utečenci z Ukrajiny svou prací Polsku přispěli 17,7 miliardy zlotých. Kdybychom měli srovnat příjmy a výdaje, pak stály Polsko náklady na dávky a zdravotní péči pro tuto skupinu jen 3,3 miliardy zlotých, tedy ani ne polovinu částky, již uprchlíci vydělali. Jakkoli ale jde o důležitý střípek mozaiky, „ekonomičnost“ uprchlíků by neměla hrát hlavní roli – pořád jde především o lidi, kteří utekli před válkou.

Politici však místo mírnění rozporů nabídli lidem obětního beránka. Jako by nestačilo, že na Ukrajince coby domnělé původce všech problémů ukazuje – především prostřednictvím proruských narativů šířených na polských sociálních sítích – i Moskva. Ta navíc u všech svých narušitelských akcí nechává prostor pro více interpretací a pochybnosti, které potom zneužívá k očerňování. Proč se k této diskreditační politice přidává rovněž Varšava, když u Ukrajinců předem předpokládá zneužívání dávek, zůstává otázkou. Krátkodobá přízeň voličů přece nestojí za riskování bezpečnosti státu.

Rusko má navrch

Soudržnost a solidarita nicméně nejsou tím jediným, co Polsku chybí. Novinářka Paulina Siegień píše o tom, že stát nemá pokyny pro případ krize, a připomíná slíbené brožury, které občané dosud nedostali. Země zaostává i v otázkách civilní obrany, problémem je nedostatek protileteckých krytů.

Do toho Polsko nedisponuje alternativní ochranou před ruskými drony. Chystaný protiletecký systém Pilica Plus je stále ve fázi příprav a sestřelovat poměrně levná bezpilotní letadla nejmodernějšími raketami, jako tomu bylo při posledním incidentu, je z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Armáda sice konala správně, ale zároveň je smutným faktem, že vojáci neměli jinou možnost než použít to, co bylo po ruce.

V této souvislosti je nezbytné si uvědomit závažnost dění, protože ruské drony rozhodně nenarušily polský vzdušný prostor nedopatřením. V případě jednoho dronu tomu lze s trochou sebezapření věřit, když jsou jich dvě desítky, nelze už se bavit o omylu. Signály jsou zřejmé. Rusové chtěli ukázat, že přijde-li vhodná chvíle, je Moskva připravena a schopna  udeřit i v Polsku. Symbolické kroky jako vzdušný útok na západní aktiva na Ukrajině nebo narušení polských hranic testují obranyschopnost a jsou také demonstrací síly, pokusem rozpoutat paniku, zpochybnit a znedůvěryhodnit polskou obranu, tamní vládu i NATO.

Tomu všemu nemůže účinně čelit společnost, která své sociální nejistoty svaluje na válečné uprchlíky a zcela iracionálně je stigmatizuje. Za těchto okolností přejme sobě i Polákům hodně štěstí, neboť Rusko i díky xenofobii a nacionalismu nemalé části polské společnosti právě vítězí v informační válce. 

Autorka je spolupracovnice redakce.