Francie má opět nového premiéra. Jak dlouho ještě bude Macron předstírat, že se nic neděje?

V pondělí 8. září dle očekávání padla vláda Françoise Bayroua. Stalo se tak historicky poprvé, že francouzský předseda vlády neustál hlasování o důvěře. Hned následující den vybral prezident Macron jeho nástupce, dosluhujícího ministra obrany, Sébastiena Lecornu. Ve středu zemí zmítaly rozsáhlé občanské protesty a stávky, Macron ale i nadále předstírá, že o nic zásadního nejde a jeho nový obětní beránek najde kompromis mezi na nože rozhádanými a doběla rozzlobenými poslanci.

Systém páté republiky, v níž Francouzi fungují od roku 1958, zřejmě narazil na své limity a setrvávání v něm jen prodlužuje jeho klinickou smrt.

Francouzská politická scéna by mohla být vnímána v podstatě jako velmi groteskní, pokud by ovšem nebyla tragická. Již více než rok přetrvává nejistota, společnost se zdá být stále více naštvaná a světlo na konci pomyslného tunelu je zatím v nedohlednu. Systém páté republiky, v níž Francouzi fungují od roku 1958, zřejmě narazil na své limity a setrvávání v něm jen prodlužuje jeho klinickou smrt. Jedním ze symptomů je rozdrobená politická scéna, a hlavně dolní komora parlamentu, tedy Národní shromáždění, v němž stále fungují v podstatě tři více či méně silné bloky – široká levice, centristé vágně podporující prezidenta a pravice, jíž vévodí nacionalistické Národní sdružení. Významná většina z nich (celkem 364 poslanců z celkových 577) se ale v pondělí shodla, že předseda vlády nesmí pokračovat.

Macronovy manévry

Očekávalo se, že si Macron nechá čas na rozmyšlenou, bude opět diskutovat s představiteli politických stran a někteří idealisté z řad umírněné levice si snad opravdu mysleli, že prezident konečně povolá do služby některého ze socialistů. Tomu mohly nasvědčovat i některé Macronovy manévry jako oběd se sociálním demokratem Glucksmannem nebo sebevědomé deklarace předsedy socialistů Olivier Faura, který v médiích opakoval, že post předsedy vlády rozhodně neodmítne.

Levice se tak opět rozhádala a do jisté míry i zkompromitovala, protože zas a znovu skočila Macronovi na udičku. Opak byl totiž pravdou a při odchodu z Elysejského paláce si poražený Bayrou v podstatě podal dveře s nově jmenovaným premiérem Sébastianem Lecornu, který do té doby působil jako ministr obrany a proslavil se tím, že chodil na tajné večeře s Marine Le Pen a Jordanem Bardellou nebo svými kontroverzními názory na manželství stejnopohlavních párů. Krok poměrně nečekaný, který ale nemůže vést jinam než k dalšímu pádu ještě ani nevzniklé nové vlády. Mezitím Francouzi mobilizují poslední síly, aby Macronovi vyjádřili svůj nesouhlas. Ten ale zatím dělá, že se ho to netýká. Jak dlouho ještě?

Středa Francii ochromila, ale nezastavila

Středeční protestní akce s heslem #Bloquons tout (Zablokujme všechno) organizovaly levicové politické síly společně s hlavními odborovými organizacemi a místními občanskými sdruženími. Podle oficiálních zdrojů se jich aktivně zúčastnilo kolem 200 000 lidí, v některých městech se demonstranti střetli s policisty, zejména před středními školami, které studenti okupovali, ale také na důležitých dopravních uzlech, jako jsou výjezdy z pařížského silničního obchvatu, v metru a příměstských vlacích a také v ulicích.

Nejvíce to vřelo v Paříži, v Rennes a v Nantes, ale protesty se konaly po celé zemi. Stále ještě úřadující ministr vnitra Bruno Retailleau sice prostřednictvím médií vzdává hold bezpečnostním složkám a tvrdí, že nepokoje ničeho nedosáhly, odbory ale odporují se slovy, že středeční akce byla jen začátek. Na následující čtvrtek 18. září se chystají stávky ve veřejné dopravě a protesty ve veřejných institucích.

Macrone, odstup

Vedle oficiálního sloganu protestních akcí se také velmi často a silně objevovala hesla volající po demisi prezidenta. A to nejen z důvodu nenávisti, kterou k němu většina Francouzů cítí, ale také jako k cestě ven z krize. Podle serveru Médiapart bylo během protestů zjevné, jakou zlost, frustraci a zklamání cítí občané vůči Macronovi.

Například Nepoddajná Francie a zejména Jean-Luc Mélenchon jsou přesvědčení, že je nutné změnit režim, a sice na šestou republiku, kde by byl zákonodárný sbor volený proporčně, prezident by měl daleko menší pravomoci a politický systém by se demokratizoval. Toto radikálně levicové hnutí se už jednou pokusilo o svržení hlavy státu hlasováním, a i nyní odstoupení Macrona považují za naprosto nutné. „Kdo se pokusí zachránit vojína Macrona, padne s ním,“ prohlašovala šéfka klubu Mathilde Panot během pondělního jednání Národního shromáždění.

Vyvolat hlasování o prezidentově odvolání lze jen použitím článku 68 Francouzské Ústavy, který říká, že prezidenta je možné odvolat v případě, že neplní svou roli do takové míry, že není možné, aby mandát dál vykonával. Zároveň je nutná shoda obou komor parlamentu, takže odborníci se shodují, že jediným způsobem, jak ukončit Macronovo prezidentství, je demise. Macron sám ale opakovaně deklaruje, že byl zvolený, aby vykonával funkci po dobu pěti let a pět let tedy prezidentem zůstane za každou cenu. Tedy i za cenu toho, že zemi uvrhne do ještě hlubší politické a společenské krize, protože do dalších prezidentských voleb zbývá přeci jen ještě celých 18 měsíců.

Autorka je spolupracovnice redakce.