Ultrapravicová Konfederace uspořádala 19. července protiuprchlické demonstrace. Přestože na různých místech v Polsku proběhly desítky akcí, zájem o ně nebyl masový. Někde to dokonce vypadalo, že přišlo víc novinářů než manifestujících. Naštěstí. Uměle vyvolávané vášně přesto budí oprávněné obavy. Zásadnějším problémem než protestující v ulicích jsou ovšem samozvané hlídky radikálů, které se nezdráhají na hranici s Německem suplovat práci policie, armády a pohraniční stráže.
Polsko není a nikdy nebylo vytouženým cílem migrantů z Afriky a Blízkého východu. Polská politika je nicméně i tak dlouhodobě vykresluje jako jedno z největších ohrožení, jaké zemi hrozí. V tomto přístupu je zřejmý především hluboce zakořeněný rasismus – obzvlášť při pohledu na relativní vstřícnost Polska k utečencům z Ukrajiny či Běloruska. Ani tak ale nemají Poláci v celkových číslech na Německo, jež je mezi uprchlíky pořád nejoblíbenější. Nic na tom nezměnila ani krize na bělorusko-polské hranici. Počty uprchlíků přicházejících ze strany Běloruska navíc proti loňsku klesly o 30 procent. Část migrantů se sice nově snaží využít trasu přes Litvu a Lotyšsko, nejedná se ale o velké počty lidí.
Tuskova administrativa odhodlaně pokračovala v protiuprchlické rétorice minulé vlády.
Tomu, že by měli mít Poláci důvod k obavám z uprchlíků, nenasvědčuje ani bezpečnostní situace v zemi. Nejenže běloruskou trasou přichází méně lidí, snižují se i počty cizinců, kteří v Polsku spáchají závažný trestný čin, jako je vražda nebo znásilnění. Podle údajů polské policie jsou za podobné delikty většinově odpovědní Poláci. Například v roce 2024 bylo v Polsku spácháno 503 vražd. Ve 32 dvou případech byli podezřelými cizinci, kteří (jak vyplývá z posledního sčítání lidu) tvoří necelá čtyři procenta polské populace.
Zvítězila krajní pravice a Kaczyński
Lépe než fakta ale, zdá se, mezi lidmi zafungovala protiimigrační masáž, vedená především během osm let trvající vlády Práva a spravedlnosti. Politici občany pravidelně strašili nákazami, „parazity“ nebo znásilněním, které mělo přijít ze strany migrantů. Žádné z těchto proroctví se nenaplnilo.
Místo toho se Polsko radikalizovalo. Jak moc, to se ukazuje v poslední době. Konzervativní opozice i krajní pravice využily toho, že Německo už před 16 měsíci zavedlo kontroly na hranici s Polskem, a začaly šířit nepravdivé informace o tom, že Němci vozí migranty na polské území a že si s tím polské bezpečnostní složky nevědí rady. Padaly výzvy, aby se zajištění bezpečnosti ujali sami občané. Odpovědí bylo zorganizování samozvaných skupin, které vznikly 21. června a začaly nezákonně zastavovat a prohledávat auta, která se jim zdála podezřelá. Premiér Donald Tusk nakonec počátkem července tomuto tlaku podlehl a Polsko zavedlo na hranici s Německem reciproční kontroly. Předseda vlády dal tímto ústupkem za pravdu všem svým oponentům i jimi uměle vyvolávaným obavám z migrace. A přítomnost nelegálních hlídek na hranici se tím nevyřešila, jsou na ní i nadále. Přitom nenechat se vydírat a zakročit proti nezákonně konajícímu nacionalistickému Hnutí obrany hranic (Ruch Obrony Granic) národovce Roberta Bąkiewicze by bylo od premiéra daleko užitečnější. Takhle se Tusk projevil jako slabý politik a ještě pomohl Jarosławu Kaczyńskému.
Bývalý šéf Národně radikálního tábora (Obóz Narodowo-Radykalny, ONR) a přední organizátor Pochodu nezávislosti Bąkiewicz není žádným nováčkem. Už v roce 2020 založil Národní gardu (Straż narodowa), která „bránila“ kostely před protestujícími ženami během demonstrací proti omezení práva na potrat. Policie proti jeho hlídkám tehdy nijak nezakročila, naopak je nechávala, aby dělaly vyhazovače. Muži nejenže některým lidem bránili ve vstupu do svatostánků, ale nezdráhali se je sami vyvádět ven. Vše se dělo s deklarovanou podporou Kaczyńského a strany Právo a spravedlnost. Dnes je situace podobná.
Vznik lidových domobran tedy není nic, co by Polsko neznalo. A nejde jen o iniciativu Roberta Bąkiewicze. Loni například založil občanské hlídky na obranu před migranty regionální zápasník MMA Rafał Podejma. V některých případech také vznikají skupiny spontánně a neorganizovaně, jako například ta, která loni zaútočila na cizince v Żyrardówě.
Pravicoví politici stojí radikálům po boku
Nynější aktivity samozvaných obránců hranic už podpořil zvolený prezident Karol Nawrocki i jeho dosluhující předchůdce Andrzej Duda. Oba politici patří ke konzervativnímu křídlu a mají blízko k Právu a spravedlnosti. Duda dokonce Bąkiewiczovi dodal odvahu tím, že mu rovnou odpustil část trestu, který mu soud udělil za napadení obhájkyně ženských a LGBTQ+ práv Katarzyny Augustynek.
Incident starý skoro pět let se odehrál během Stávky žen v roce 2020. Bąkiewicz vzal duhovou šálu, kterou měla Augustynek na sobě a zahodil ji, pak ženu dva muži odvedli ze schodů kostela. V březnu 2023 kvůli tomu byl národovec Bąkiewicz odsouzen na rok veřejně prospěšných prací a k pokutě 10 tisíc zlotých, které měl poškozené důchodkyni zaplatit jako kompenzaci. Proti verdiktu se odvolal, soud ho ale nevyslyšel a trest mu potvrdil. Ani toto rozhodnutí však nezabránilo, aby bývalý ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce ve vládě Mateusze Morawieckého Zbigniew Ziobro nezačal usilovat o Bąkiewiczovo omilostnění. Rovnou nařídil, že odsouzený nemusí k výkonu trestu vůbec nastoupit.
Že je Bąkiewicz chráněncem Práva a spravedlnosti, potvrzovaly už v minulosti četné dotace ze státní kasy, které jeho organizace inkasovaly. Naplno se to ale ukázalo až při posledních volbách do Sejmu. V říjnu 2023 se totiž vůdce nacionalistů objevil přímo na kandidátce Kaczyńského partaje. Poslanecký mandát však nezískal.
Díky těmto legitimizačním krokům se z Bąkiewicze pomalu stává reálná politická síla. A dost nebezpečná, když si uvědomíme, že jde o člověka, který v minulosti prohlašoval, že demokracie je nejhloupější způsob vládnutí. V jeho Hnutí obrany hranic je nyní pouze několik set, nanejvýš tisíc osob, což není nijak strašné číslo, pokud vezmeme v úvahu, že má Polsko téměř 38 milionů obyvatel. Horší je, že podle průzkumu organizace Opinia24 souhlasí 54 procent Poláků s tím, co Bąkiewiczovy skupiny dělají. Jde převážně o muže, kteří volí buď Právo a spravedlnost, nebo Konfederaci. Oba tyto subjekty se velmi pravděpodobně v příštích volbách dostanou do Sejmu a lze předpokládat, že získají většinu. Trend nasvědčuje tomu, že Polsku bude opět vládnout Kaczyński a s ním získají i nacionalisté, kteří tak dostanou možnost ovlivňovat politickou agendu.
Festival rasismu
Podle odbornice na lidská práva Hanny Machińské si polská politika své Bąkiewicze neustálým vyvoláváním strachu z uprchlíků vychovala sama. Poslední ukázkou podpory nenávisti k cizincům byla prezidentská kampaň, kterou právník a odborník na migraci Witold Klaus označil přímo za „festival rasismu“.
„Polsko nepřijme migrační pakt,“ zněl jeden z nejpopulárnějších sloganů polského internetu před prezidentskými volbami. Měl rekordních 10 milionů zobrazení a platil za něj štáb liberálního kandidáta Občanské platformy (Platforma Obywatelska, PO) Rafała Trzaskowského. Protiimigrační rétoriku využíval v kampani také zvolený prezident Karol Nawrocki. Voliče strašil hlavně tím, že Polsko zaplavují migranti z Blízkého východu a Afriky.
Až nyní s nacionalisty za krkem a společností útočící na cizince se polská vláda snaží vyhrocenou situaci kolem uprchlíků mírnit. Ústy ministra zahraničí a vicepremiéra Radosława Sikorského varuje před sílícím rasismem a antisemitismem a vyzývá, ať se lidé vzpamatují. Jenže toto moralizování zní spíš jako pokrytectví. Byla to Tuskova administrativa, která odhodlaně pokračovala v protiuprchlické rétorice minulé vlády. Zákonem, jenž uvolnil pravidla pro použití zbraně na bělorusko-polské hranici, ji dokonce předčila. Povolit střílet na migranty si nedovolil ani Kaczyński.
Autorka je spolupracovnice redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás