Zdeněk Jahn je vystudovaný ekonom. V roce 2019 založil na Facebooku skupinu Přidej se a strhni to, která má dnes několik tisíc členů. Ti zde sdílejí své úspěchy – plochy vlastnoručně vyčištěné od vizuálního smogu.
Na základě svých aktivit byl Jahn v roce 2021 osloven pražskou společností TSK, ve které krotil billboardy přímo z pozice města. Po dvou a půl letech však spolupráce skončila. Letos Jahn založil spolek Nelegální reklama, který provozuje stejnojmenné stránky, jež monitorují nelegálně umístěnou venkovní reklamu v Česku. Web zároveň poskytuje cenné informace pro veřejnost, obce i pro firmy.
Potkáváme se pár dní poté, co se na Vltavě přímo pod pražským Hradem objevila několikametrová nafukovací panenka – reklama na seriál Netflixu. Novináři zjistili, že zadavatelé zaplatili za obří reklamu na top místě jen manipulační poplatek, tedy pět set korun. Překvapilo tě to? Je obvyklé, že umístění v celém rozhodovacím procesu nikdo nezpochybnil?
Pokud neexistuje nějaký zákon, který by to zakazoval, tak prostě našli skulinu, jak to tam dát. Že by úředník zvažoval, je to zrovna Netflix a je to výhled na Prahu, takže by to nemělo stát 500 Kč, ale třeba 500 000 Kč, tak takhle státní správa samozřejmě nefunguje. Nemůžeme čekat, že by to tam někdo naceňoval. Můžeme jen čekat, že by se to tam vůbec neobjevilo.
Ptám se na tu panenku s ohledem na známý ilegálně umístěný LED billboard na Florenci. Pozemek, na kterém stojí, pronajímá Praha 8 billboardové společnosti za pár tisíc měsíčně, příjem z reklamy je mnohonásobně vyšší. Je takový nepoměr obecný stav?
Obecně to nejde říct, ale já osobně vždy zvažuji, jestli příčinou takového nepoměru je neznalost, nedbalost nebo rovnou záměr. Zrovna ten billboard na Těšnově, tam jsem si poměrně jistý, že je to záměr. Podíl z výdělku, co dostává městská část, je asi 0,6 procenta. Smlouva je zároveň nevypověditelná. Proč by městská část podepisovala smlouvu, která je nevypověditelná?
Moje východisko je, že kdybychom dodržovali zákony, které jsou platné už dnes, tak to vypadá mnohem líp, než to reálně vypadá.
Podle posledních zpráv se nicméně zdá, že to městská část nějak řeší a smlouvu přeci jen chtějí vypovědět. Tak uvidíme. Já doufám, že tento billboard zmizí, protože porušuje opravdu všechno – je v památkové zóně, má to nesouhlas policie, platí se tam směšné nájemné. To je ostatně cíl naší iniciativy – my nechceme, aby reklamky platily víc, ale aby to zmizelo.
Jak se vlastně ekonom dostane k tomu, že se jeho hlavním zájmem stane regulace vizuálního smogu?
Já jsem chodil městem, všímal si, co je kolem. A přišlo mi, že něco prostě není možné – třeba to, že na Jiráskově mostě, což je památkově chráněná stavba, je černožlutá cedule „vymáhání dluhů“ přilepená tmelem. Když jsem na to upozornil správce, a on po několika měsících nekonal, tak jsem to prostě strhnul sám. Je to stejný, jako když někde vidím povalující se plechovku. Nemusím alarmovat TSK nebo Pražské služby, prostě ji zvednu a hodím do koše. Je to podobný přístup. Ale velmi záhy se to přesunulo do oblasti billboardů, kde už to nešlo dělat svépomocí. A nastalo několikaleté dopisování s úřady.
Je složitější komunikace s úředníky důvodem, proč se z původně facebookové skupiny Přidej se a strhni to stal nedávno spolek Nelegální reklama?
Ten spolek jsme založili hlavně proto, abychom mohli přijímat finanční dary. Často mě s tím totiž lidé oslovovali, jestli nechceme peníze na činnost. Já jsem to vždycky odmítal s tím, že nechci od lidí peníze, ale jejich čas a energii, pokud je to štve. Nicméně v mnoha případech jsme se dostali do stavu, kdy byla potřeba právní pomoc a na tu právní pomoc jsme peníze potřebovali. Takže jsme tu možnost otevřeli.
Ze zcela neformální facebookové skupiny se tedy stala oficiálnější struktura?
To se úplně nedá říct, je to stále velmi neformální skupina, někdo přichází, někdo odchází, někdo se zapojí jednou, někdo tam sype desítky podnětů za měsíc, ale taková užší skupinka tam je.
Co vlastně té skupině primárně vadí? Když se podíváme pár let zpět, v Česku byla kritika reklamy ve veřejném prostoru zpravidla spojená s kritikou konzumerismu, kapitalismu či s kritikou politiků – nejvíce billboardů bylo vždy ničeno či upravováno během voleb.
Je pravda, že té věci hodně pomáhá, že se ji snažím prezentovat jako apolitickou. Já jsem třeba člen Strany zelených, ale ta činnost na tom není postavena ani tím není ovlivněna. Myslím, že ty lidi spojuje to, že míra reklamy ve veřejném prostoru skutečně překročila mez, kterou jsou ochotni akceptovat. Primárně je štve, že to je hnusný nebo že to porušuje zákon. Kapitalismus nikdo moc neřeší, opravdu je primární ten pohled, jak vypadá veřejný prostor.
Důležité je zmínit, že naše iniciativa nemá vliv na konání jednotlivých lidí. Já tam zveřejňuji nějaké informace, lidi tam přispívají, ale to rozhodnutí a zodpovědnost, že někdo někam jde a něco odstřihne, je na každém jednotlivci. Tím se z toho nechci vyvlíkat, ale tak to je.
Pozoruješ během posledních let ve vnímání reklamy ve veřejném prostoru nějaký výrazný posun?
Registruji výrazný posun a neskromně doufám, že to je i díky nám. Máme na to i data. Jedna část reklamního byznysu, provozovatelé plachet, si před časem nechala udělat průzkum veřejného mínění v Praze a kupodivu, což nechápu, ho zveřejnili. Z toho jim vyšlo, že 83 procent Pražanů je pro výraznější regulaci reklamy. Z výzkumu také vyplynulo, že nejvíc lidem vadí právě billboardy a bigboardy. Ta nálada je tedy zřejmá, ostatně téma se propisuje i do politických programů.
Reklamní společnosti se nás nicméně dlouhodobě snaží přesvědčit, že reklama ve veřejném prostoru je fajn. Ostatně i vy máte na webu informace o tzv. „social washingu“. Můžeme to vidět na firmě BigBoard, která je aktivní hned na několika frontách: vlastní weby Médiář.cz, Flowee.cz i PrahaIN.cz, vede kampaň Billboardy pomáhají, jejíž tváří byl třeba populární internetový srandista Jan Špaček. Sponzoruje Karlovy Vary, kde má vlastní večírek… Funguje tato taktika?
Částečně určitě, krásným příkladem je Praha, to je prostě BigBoardistán. Má uzavřeno 118 smluv na reklamu na pronájem pozemků, což pokrývá několik set billboardů. Z toho 87 smluv je s BigBoardem, a to tam nepočítám další smlouvy BigBoardu s Dopravním podnikem nebo s Technologiemi hlavního města Prahy. Postavení BigBoardu v Praze je extrémně silné a podle toho to vypadá. Zároveň k té snaze se společensky očistit: možná žiju v nějaké bublině, ale myslím, že na lidi tyto snahy zalíbit se nijak moc velký vliv nemají, nejsou hloupí.
Když se ohlédneš do časů, kdy jsi s krocením reklamy začínal, a srovnáš to s dneškem, jaký z toho máš pocit? Odpor proti venkovní reklamě podle tebe vzrůstá, ale jaký je reálný dopad na podobu veřejného prostoru?
Samozřejmě zákony nejsou ideální a nikdy nebudou. Zákon nikdy nemůže postihnout realitu. Když ho bude chtít někdo očůrat, tak vždycky cestu najde. Moje východisko je, že kdybychom dodržovali zákony, které jsou platné už dnes, tak to vypadá mnohem líp, než to reálně vypadá. Tedy můžeme se snažit o zlepšování zákonů, ale v první řadě bychom se měli snažit o vymáhání těch už dnes platných. V poslední době ale vývoj není moc dobrý. Čeká nás totiž od příštího roku změna zákona o pozemních komunikacích, která bohužel reálně zmenší regulaci billboardů.
Jak k tomu došlo? Je to důsledek lobbingu, nebo nezamýšlený efekt?
Ten zákon o pozemních komunikacích se mění až k 1. 7. 2026, což mělo poskytnout prostor k ošetření, aby nedošlo k reálnému zhoršení. Když to v kostce popíšu, existuje institut, který se jmenuje zastavěné území, a ten je ve stavebním zákoně definovaný územním plánem. Zároveň je ale v zákoně o pozemních komunikacích, kde je ale definovaný jinak a strašně složitě. Až tak složitě, že vlastně nelze zakreslit, protože nelze jednoznačně říct, co je zastavěné a co ne. Tato složitá definice v zákoně o pozemních komunikacích bude zrušena a budeme se řídit územním plánem. Reálný dopad ale bude takový, že se vlastně rozšíří území pro billboardy a zmenší jejich regulace.
Typicky jsou to všechny výpadovky na okrajích velkých měst – pokud jsou v územním plánu definované jako zastavěné území, tak zde pro umístění billboardu nebude třeba povolení policie ani silničního správního úřadu.
Reálně tedy hrozí, že i ty billboardy, které se třeba v minulých letech podařilo odstranit, se vrátí?
Ano, asi to tak dopadne. Paradoxně ale v Praze to vůbec žádné zhoršení znamenat nebude, protože ten silniční správní úřad v Praze stejně vydává povolení jako na běžícím páse a v rozporu se zákonem. Takže tady to zrovna vadit nebude.
Jak jsme na tom vůbec v Česku, co se týče reklamy, ve veřejném prostoru ve srovnání se zahraničím?
Respekt k veřejnému prostoru je v zemích, se kterými se chceme srovnávat, samozřejmě nepoměrně vyšší. Stačí přejet hranice do Rakouska nebo do Německa. V Británii je docela silná organizace, která se jmenuje Ad Free Cities, ale iniciativy jsou i v našem regionu. Třeba Polsko máme tendenci tak nějak přehlížet, ale i v tomto nás předběhli. Před pár lety přijali zákon na ochranu krajiny, který dává jednotlivým vojvodstvím nástroje, jak proti vizuálnímu smogu zakročit. Třeba v Gdaňsku jsem tak nenarazil na jediný billboard. Také bratislavský primátor, myslím, poměrně výrazně bojuje proti vizuálnímu smogu a daří se tam odstraňovat stovky billboardů, o čemž si v Praze můžeme nechat zdát.
Co bys tedy pražskému primátorovi doporučil?
Praha by například mohla ukončit všechny smlouvy na billboardy. Má z nich příjem zhruba padesát milionů ročně. To se může zdát hodně, nicméně je potřeba říct, že Praha má rozpočet 110 miliard – v takovém kontextu to je nic. Pokud někdo namítá, že 50 milionů je velká částka, mám hned dvě řešení. Zaprvé Praha dotuje odtah špatně zaparkovaných aut. To znamená, kdybychom přestali dotovat špatně zaparkovaná auta, můžeme se zbavit všech billboardů. A zadruhé se v Praze platí poplatek za noc ve výši tuším dvě eura. Praha za to úplně nemůže, je to stanovené zákonem, nicméně i město může iniciovat změnu legislativy. Ve Varšavě se platí 11 EUR, v Amsterodamu 22 EUR. Tak nevím, jestli je Praha méně atraktivní než Varšava? Ale řekl bych, že ne. Výpadek příjmů z billboardů bychom drobným zvýšením tohoto poplatku vykompenzovali.
Co podle tebe brání lepšímu stavu na úrovni celého Česka?
Jak jsem říkal, není to ani tak legislativa, ta samozřejmě může být lepší, ale stačilo by vymáhat tu stávající. Ale nejsou lidi. My jsme tu desítky let krmení tím, že máme nadbytek úředníků, každá vláda to má v programovém prohlášení… Ale ve skutečnosti je jich málo a jsou špatně zaplacení – a dokud ti lidé nebudou motivovaní dělat svoji práci dobře a jít do střetu třeba právě i s provozovateli billboardů, tak se nic nezmění. Základem je dostatek dobře zaplacených státních úředníků. My to vidíme prakticky na tom, když podáváme stošestky, tedy žádosti o informace. Stavební úřady opravdu někdy tvrdí, že mají polovinu stavu, prostě jim chybí polovina lidí – nikdo tam za ty peníze nechce pracovat.
Na závěr osobní otázka. Lidé, kteří upozorňují na nešvary ve veřejném prostoru, se zpravidla setkávají s útoky. Můžeme zmínit několik fyzických napadení od jihočeského reklamního bosse Antona Fischera či nedávné sledování pražské zastupitelky Kristýny Drápalové. Máš podobné zkušenosti?
Nebylo to fyzické jako u pana Fischera, který mimochodem teď sedí ve vazbě v Chorvatsku jako podezřelý z vraždy. Ale setkal jsem se se sledováním a focením na ulici. Následovaly anonymní dopisy posílané mým sousedům a mé rodině, které měly vyvolat dojem, že jsem policií vyšetřován kvůli lákání dětí k natáčení porna. Byl tam nějaký průvodní dopis a pak tam byla ofocená á čtyřka, která se tvářila jako policejní zpráva a obsahovala spoustu informací o mně. Jednak veřejně zjistitelných, ale také zjištěných z toho sledování. Třeba jakým autem jezdím, na jaké adresy docházím, s kým se stýkám. Když skončila první vlna, tak to začalo chodit v druhé vlně mému otci a bratrovi. Podal jsem trestní oznámení, nepřekvapivě to policie nevyšetřila. Vzala sice otisky, ale ten člověk samozřejmě není takový idiot, aby tam nechal otisky. Někde to je ale zanešený a tím to skončilo.
Ovlivnilo to nějak tvoje aktivity?
Bylo to nepříjemný, pár týdnů jsem se na ulici ohlížel. Ale už je to pryč a nemělo to větší vliv. Strach nemám – zlu se musí čelit!
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás