K přelomu letních prázdninových měsíců už neodmyslitelně patří festival Beseda u bigbítu, který se koná v topolovém hájku u slovácké vesničky Tasov nedaleko Veselí nad Moravou. Areál kultovní akce se letos otevře 1. a 2. srpna a na programu bude třeba koncert Alana Sparhawka z legendárních slowcoreových Low, blackmetaloví Portrayal of Guilt nebo postžánrové britské trio Ebbb vydávající u Ninja Tune. Dorazí ale i desítky českých a slovenských kapel od Amelie Siby přes Fvck_Kvlta až k Buty a bohatý je i mimohudební program.
O letošním ročníku Besedy jsme si povídali s Lukášem Nedomlelem, který nově přebírá funkci ředitele. Festival může těžit z bohaté tradice a silného jména, chtěl by se nicméně dál profesionalizovat a otevřít víc výtvarnému umění.
Do začátku letošní Besedy zbývá ještě pár týdnů. Je teď něco, co dělá organizačnímu týmu vrásky?
Myslím si, že v tuhle chvíli ne. Největší roli bude samozřejmě hrát počasí. Od konce června začínám každý den tím, že sleduju předpověď, je to taková moje úchylka, v tuto chvíli výhled počasí nemá skoro žádnou výpovědní hodnotu, ale stejně si nemůžu pomoct. S počasím ale už nějakou zkušenost máme a pro jistotu připravujeme i mokrou variantu, kterou jsme si zkusili před dvěma lety. Máme krizové plány, víme co dělat, ale stejně se na všechny okolnosti s extrémními výkyvy počasí připravit nejde. Podívejte se na loňskou Pohodu…
Nedávno jste ohlásili, že snižujete kapacitu festivalu. Proč? Festivaly mají tendenci spíše se zvětšovat…
Impuls vzešel z obce Tasov. Chceme s ní mít dobré vztahy a rádi jsme jim vyšli vstříc. Původní kapacita byla 1700, letos jsme ji snížili o dvě stovky. Pomůže nám to být udržitelnější a zároveň účastníkům pobyt v areálu učinit pohodlnější. Je to rozumný kompromis, festival pro nás není výdělečná činnost a je zásadní, že nám zůstanou dobré vztahy s Tasovem, pro který nebudeme takovou zátěží. Tasov má čtyři sta obyvatel, a když sem na jeden víkend přijede přes dva tisíce dalších lidí – kromě návštěvníků také produkce a vystupující – je to samozřejmě pro domácí velký nápor. Jinak se ale nic dramaticky nemění, programových položek je stejně jako vloni, možná více. Snažíme se jít spíše cestou zkvalitňování služeb, od záchodů a stánkařů přes nabídky gastronomie až po technické vybavení na menších pódiích.
Návštěvníci Besedy opěvují atmosféru, festival má jméno a lidé jsou s ním spokojení, ale zároveň se snažíte přicházet s nějakými inovacemi. Lze vůbec tyto dvě věci sladit?
Udržitelnost stávajícího stavu je pro nás klíčová. Dramaturgická koncepce programu zůstává stejná, tou je mapovat mladou československou alternativní scénu, a tady nějaké vybočení rozhodně nehrozí. Ale samozřejmě přemýšlíme o tom, jak festival ještě zkvalitnit. Nebude to nic radikálního, ale přemýšlíme nad tím, že by akce mohla mít víc multimediální záběr. Vloni jsme poprvé zkoušeli dobarvovat topoly laserovou instalací, chceme zkusit umístit další umělecké instalace přímo v areálu. Aby Beseda byla zajímavá nejen pro sluch, ale i pro oči.
Beseda je velikostí někde mezi velkými a malými festivaly. Kde se cítíte být vy?
Přijde mi, že programem a vibem – to slovo moc nemám rád – máme relativně blízko třeba k Transformě. Ta je víc alternativní, ale určitě k ní máme blíže než k festivalům, jako jsou Colours, Rock for People nebo Hrady. Snažíme se při sestavování programu uvažovat nad tím, co bude hrát třeba na Povaleči, Boskovicích a festivalech podobné velikosti. Chceme, aby program byl co nejpestřejší a byl alternativou k tomu, co se děje na ostatních festivalech.
Vloni jsme s Pavlem Uretšlégrem řešili, že nabídka festivalů u nás už je saturovaná a můžeme čekat jen oslabování. Jaká je pozice Besedy na domácí festivalové mapě?
Musím s Pavlem souhlasit, po covidu je ekonomická situace slabší a na rozdíl od okolních evropských zemí jsme se kupní silou ještě nedostali na čísla před pandemií. Proto je paradoxní, že vyrostlo tolik nových akcí a myslím si, že to musí narazit na nějakou hranici. Beseda bude mít letos 32. ročník a ta tradice nám pomáhá. Myslím si, že jsme se už stali jakýmsi etalonem na naší festivalové scéně. Kdybychom byli mladší, je všechno jinak. Kdyby podobná situace nastala třeba před patnácti lety, kdy byl festival ve výrazném přerodu a zdaleka nebyl tak stabilizovaný, jako je teď, bylo by všechno mnohem složitější. To, kde teď jsme, je hlavně Pavlova zásluha.
Ty po Pavlovi Uretšlégrovi teď přebíráš pozici ředitele festivalu. S jakou vizí do této role vstupuješ?
Festival budu přebírat v hodně dobré situaci, vycházíme s čistým štítem a v relativně dobré ekonomické situaci. Nemusíme se bát, že organizátoři a dobrovolníci budou něco doplácet z vlastních kapes, což se v minulosti párkrát stalo.
Program Besedy je postavený na aktuálních domácích jménech, pomyslnou třešničkou na dortu je ale vždy i nějaký zahraniční host. Každý rok nevycházím z údivu z toho, koho se vám podařilo na venkov kdesi na Slovácku přivést, ať už to jsou oceňovaní britští artrockeři Black Country New Road, rapperka Backxwash nebo letos Alan Sparhawk z Low.
O Low jsme se snažili dlouho, ale finančně ani technicky to prostě nebylo možné. Když kapela skončila kvůli smrti Alanovy manželky, on se vydal na sólovou dráhu a s novou deskou letos v létě koncertuje v Evropě, najednou to bylo schůdnější. Zkusili jsme oslovit jeho manažera a vyšlo to. Náš dramaturgický call k tomu, zda je možnost ho do Tasova dostat, byl vlastně velmi krátký, nebylo co řešit.
Znamená to, že Beseda už má silnou pozici i ve vyjednávání se zahraničními booking agenty? Ti už vědí, že kapely neposílají na východ Moravy do úplné divočiny…
Poslední roky se nám podařilo posílit spolupráci a komunikaci s polským festivalem Off, který se v Katovicích koná stejný víkend jako Beseda a můžeme občas některé vystupující sdílet. Významně nám pomáhá spolupráce s pražskými Heartnoize Promotion, kteří umějí oslovovat zajímavá jména, jež jsou v našem finančním dosahu. Agentury už vědí, že Tasov není úplně konec světa. Třeba agent z velké evropské agentury Swamp Booking u nás hrál loni se svou kapelou Kollaps, viděl, jak festival vypadá, a byl z toho nadšený.
Co tě s Besedou spojilo? Roky jsi působil v brněnském Kabinetě múz, ale z Brna nejsi.
Pocházím ze severní Moravy, z Jeseníků. Do Brna jsem se přestěhoval kvůli vysoké škole. Už během studií jsem díky Tominovi Kelarovi začal pracovat v Kabinetě jako noční manažer. Když pak dramaturgii převzal Jirka Pospíšil aka Jirza, stal jsem se technickým produkčním sálu. Na Besedě jsem byl poprvé v roce 2018 a o rok později, po roce v Kabinetě, mě Ivo Lorenc – tehdy kolega z Kabinetu múz, dnes produkční Meetfactory – vzal na Besedu jako produkčního parťáka, runnera, který řeší produkční věci v průběhu festivalu. A pak jsem se přes pozici stage manažera dostal na vedoucího produkce a teď koordinuji celý produkční tým Besedy.
A teď jsi vystoupal až k řediteli…
Pavel mě s tím oslovil, že to podle něj dává s mým čím dál větším zapojením v organizaci smysl. Tak jsme si plácli. Já jsem spíš člověk přes techniku, i v Kabinetě jsem byl. Ačkoliv mám poradní hlas v dramaturgickém týmu Besedy, stojím primárně za technickým zajištěním festivalu, co se týče pódií, domlouvání dodavatelů, komunikace s kapelami a backlinu, a samozřejmě za koordinací lidí pracujících na festivalu.
Pokud vím, všichni předchozí ředitelé Besedy byli z regionu. Ať už to byl Pavel Uretšlégr, Tomáš Ševčík nebo Zdeněk Neusar a určitě i lidé před nimi v úplné prehistorii. Nebojíš se, jak zapadneš jako „nemísťnák“?
To byla jedna z prvních připomínek, které jsem říkal Pavlovi, když mi nabídl funkci. Naštěstí Pavel zůstane pořád součástí týmu Besedy, důležitou spojkou mezi Besedou a Tasovem a dalšími místními subjekty, které se na Besedě podílí. Postupně mě seznámí se všemi místními a já nasaju étos Slovácka. Bude to nicméně možná ze začátku složitější, když nepiju alkohol.
Na co se v letošním programu těšíš nejvíc?
Můj černý kůň jsou Getdown Services. Co se týče českých jmen, jsem zvědavý na to, jak naživo zní nová deska Amelie Siby. Z mimohudebního programu mám hroznou radost z toho, že letos se Soutěž písničkářů proměnila v Soutěž písničkářek. Nádherný je generační rozptyl účastnic, jsou tam úplné začátečnice i jedna, která se vrací ke kytaře po čtyřiceti letech. Těším se, až se v sobotu probudím a půjdu se na ni podívat. Jsem hodně zvědavý na Modeláře s Viktorem Palákem a Banánem. A na Moshpit. Jo a taky na Tondu Tesaře, kterého poslouchám na Radiu Wave a baví mě všechno, co dělá.
Poslední roky se hodně debatuje o budoucnosti hudebních festivalů. Kde vidíš Besedu za deset let? Myslíš, že formát setkávání lidí v přírodě s hudbou vydrží i pro další generace?
Pokud nám planeta nezačne hořet pod rukama, bude to mít ještě větší smysl než teď. V topolovém hájku to environmentální hledisko vnímám docela dost a vnímám i změny. Vloni jsme poprvé, co pamatuju, měli kvůli suchu problém s prachem v šapitó takový, že občas byl problém celý koncert udýchat.
Myslím si, že koncept vydrží. Festival má obdivuhodnou kontinuitu, stojí za ním oddaný a schopný tým dobrovolníků, kteří vědí, že když už festivalu nemůžou dát, to co předtím, mají ho předat dalším, stejně schopným lidem. Duch festivalu přetrvává, ale zároveň se čím dál víc profesionalizuje. Mým snem je vybudovat festival, který bude komplexně umělecký a nabídne širokou paletu zážitků.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás