Americké reakce na vítězství Zohrana Mamdaniho v demokratických primárkách na newyorského starostu jsou fascinující. Donald Trump v neděli Mamdanimu pohrozil, že mu odepře federální peníze, pokud se stane starostou New Yorku a „bude se chovat špatně“. Nejvíce mu vadí Mamdaniho plán na zdanění nejbohatších, který by se pravděpodobně dotknul i jeho peněženky. Mamdaniho označil za „čistého komunistu“. Mamdani vzápětí prohlásil, že se za komunistu nepovažuje, ale dodal, že na jeho plánu zvýšit daně pro nejbohatší se nic nezmění. Jako bonus pak dodal, že by „miliardáři neměli existovat“. Některé republikány trápí tak moc, že volají po jeho vyhoštění ze země.
Od republikánů se však dají takové výroky očekávat. Mnohem horší je to, co o jeho kampani a programu říkají někteří demokraté, a především pak velcí sponzoři Demokratické strany. Řada z nich už dnes přemýšlí nad tím, kam nalít peníze, aby tohoto demokratického socialistu zastavili. Investor Bill Ackman, který v posledních volbách masivně podporoval Trumpa a v primárkách podpořil Andrewa Cuoma, se nechal slyšet, že on a jeho známí jsou připraveni věnovat „stovky milionů dolarů“ na kampaň proti Zohranu Mamdanimu. Podle něj je to z jejich strany dobrá investice, protože Mamdaniho politika by je poškodila.
Bohatý New York se zlobí
Bankéři, investoři a miliardáři samozřejmě vyhrožují, že se z New Yorku přestěhují, pokud se stane Mamdani starostou. Město bez nich prý následně zbankrotuje. K těmto opakujícím se a únavným komentářům se v posledním dílu svého podcastu Once and Tooze vyjadřuje historik ekonomie Adam Tooze. Mamdaniho daňová opatření podle něj postihnou maximálně desítky tisíc extrémně bohatých obyvatel New Yorku a díky vybraným prostředkům bude moci realizovat politiku prospěšnou pro miliony Newyorčanů. Má tím na mysli Mamdaniho plány jako autobusovou dopravu zdarma, výstavbu městských bytůnebo financování bezplatné péče pro děti.
Umírněnost ve výrazu a radikalita v politice je relativně nový fenomén, nad kterým bychom měli přemýšlet.
Tooze obecně upozorňuje na to, že k přesouvání bohatství a majetku příliš často nedochází, protože jen málokterý kapitál je natolik mobilní, aby jej bylo možné jednoduše přesouvat do jiných států a měst. New York jako sídlo finančního sektoru i kreativity navíc těmto lidem umožňuje vyrůst a zbohatnout. Nejvíce firem i jednotlivců z New Yorku podle něj odešlo během pandemie, a to za mnohem dramatičtějších okolností, než jaké představuje Mamdaniho daňová reforma. A přesto se tento odchod lidí a firem na ekonomické kondici města New York nijak nepodepsal. Z tohoto důvodu považuje Tooze podobné argumenty za pouhé zastrašování a blafování, které by levicové politiky nemělo příliš trápit.
Kromě toho se s Mamdaniho zvolením vyrojila celá řada islamofobních výroků, které narážejí na jeho muslimský původ. Krajně pravicová kongresmanka Marjorie Taylor Greene například na síti X sdílela po Mamdaniho vítězství obrázek Sochy svobody zahalené v burce. Jiná krajně pravicová influencerka a spolupracovnice Donalda Trumpa zase napsala, že pod vedením Mamdaniho v New Yorku proběhne další 11. září. Poradce Donalda Trumpa pak napsal, že newyorské volby přinesly „dosud nejasnější varování, co se se společností stane, když nedokáže kontrolovat migraci“. Šokujících vyjádření od prominentních osobností americké politiky je možné na sociálních sítích najít celou řadu.
It’s the economy, stupid… again
Možná ještě bizarnější jsou ale ohlasy některých demokratických politiků, kteří Mamdaniho oslavují pouze za jeho předvolební kampaň. Odmítají sice jeho politiku jako příliš radikální a nerealistickou, ale líbí se jim, jak jeho tým pracoval s videi na sociálních sítích, případně to, jakou měla jeho kampaň vizuální identitu. Právě to je podle nich největší poučení pro Demokratickou stranu. Pokud bychom to měli nadneseně shrnout, jejich představa spočívá v přesvědčení, že když bude mít lídr demokratů v Kongresu Hakeem Jeffries podobně „dobrý socky“, demokraté už nikdy nemůžou prohrát. Trochu sofistikovaněji a zajímavěji tuto myšlenku rozvíjí Ezra Klein ve svém rozhovoru s Chrisem Hayesem, v němž ovšem přidávají ještě pár pronikavých postřehů. I oni ale oslavují především Mamdaniho práci se sociálními sítěmi. Taková analýza volebního úspěchu Zohrana Mamdaniho je ale povrchní a nedostatečná. Skoro to vyznívá tak, že si demokraté chtějí vzít z volebního vítězství takové ponaučení, aby nemuseli na své politice nic zásadního měnit.
Mamdaniho práce se sociálními sítěmi i vizuálem kampaně byla skvělá. Dokázal vyhmátnout ikonické fenomény newyorského života a přetavil je do vizuálního kódu kampaně. Stejně tak byly vynikající i jeho videa, v nichž nedeklamoval politické fráze, ale často se spíš ptal ostatních, co by chtěli ve městě změnit a v jakém městě by chtěli žít. Do kampaně se zapojily i hvězdy newyorského života jako modelka Emily Ratajkowski nebo Kareem Rahma, jehož možná znáte z virálních a populárních rozhovorů s cestujícími v newyorském metru.
Přes to všechno by ale mělo být jasné, že politická kampaň je vždy jen médiem a nástrojem zvýrazňujícím politické cíle. A je evidentní, že program „dostupného“ New Yorku, kde můžou bez problémů žít i lidé, kteří nejsou milionáři a miliardáři, na demokratické voliče zafungoval. New York je totiž město obrovských nerovností a rozdílů, kde je složité uplatit nájem i zajistit si běžné životní potřeby. Zohran Mamdani postupoval velmi disciplinovaně a ekonomický program dostupného New Yorku, autobusů zdarma a zastropování nájmů opakoval stále dokola. Vsadil na program postavený čistě na ekonomických tématech a vyplatilo se mu to.
Jak vyplývalo z analýz posledních prezidentských voleb, ekonomika je téma číslo jedna i v celostátním měřítku, a proto může program demokratického socialismu potenciálně zafungovat i mimo velká města a v celonárodním měřítku. Mainstream Demokratické strany rozhodně nenabízí žádná opatření, která by mohla tomuto politickému příběhu konkurovat. Mamdani nevyhrál jen kvůli sockám, ale hlavně kvůli svému programu, a vedení demokratů tak má o čem přemýšlet.
Umírněnost výrazu, radikalita politiky
Jak ovšem ve svém skvělém článku na Jacobinu ukazuje odborník na odbory Eric Blanc, pro volební úspěch bylo naprosto klíčové také to, že Mamdani díky Demokratickým socialistům Ameriky a dalším spřízněným organizacím shromáždil až 50 tisíc dobrovolníků, kteří chodili po městě a dělali kontaktní kampaň s potenciálními voliči. Podle některých údajů tímto způsobem oslovili až jeden a půl milionu lidí. To je opravdu úctyhodné číslo, které svědčí o odhodlanosti a entuziasmu, jež v lidech Mamdani dokázal vzbudit. Stejně tak byla klíčová jeho spolupráce s newyorskými odbory, které jeho kampaň podpořily.
A je tady ještě jedna zajímavá a důležitá věc, a to spolupráce s dalším kandidátem na starostu Bradem Landerem, který v primárkách skončil třetí. Eric Blanc ve zmiňovaném článku na Jacobinu mluví o alianci levice a liberálů. Spolupráci mezi Mamdanim a Landerem uvádí jako příklad toho, jak by taková spolupráce mohla vypadat. Mamdani se nevymezoval vůči liberálním demokratům obecně, ale především vůči velmi problematickému kandidátovi Andrewovi Cuomovi. Ve svých vyjádřeních působil spíš jako progresivní technokrat než jako člověk, který chce v lidech vzbudit nenávist a negativitu. Jeho program byl ve výsledku pozitivní a Mamdani ho prezentoval jako naprosto samozřejmou a racionální věc. Tato umírněnost ve výrazu a radikalita v politice je relativně nový fenomén, nad kterým bychom měli přemýšlet.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás