Deník Guardian přinesl zprávu o jídelníčku neandrtálců, který se vzpírá zažitým představám o jejich životním stylu. Hladoví neandrtálci si nedopřávali jen volně žijící savce, pečené holuby, mořské plody a rostlinnou stravu. Chemické stopy z kostí na ně prozradily i oblíbenou a zároveň výživnou přílohu v podobě hrstí čerstvých larev. Výzkum amerických vědců tak podkopává domněnky, že neandrtálci byli hypermasožravci, kteří stáli na vrcholu potravního řetězce a spolu s jeskynními lvi, šavlozubými tygry a dalšími šelmami konzumovali úctyhodné množství masa. Vědci se naopak domnívají, že před mamutími steaky neandrtálci dávali přednost tuku a červům, kterými se hemžily měsíce skladované mrtvoly ulovených zvířat.
„Neandrtálci nebyli žádní supermasožravci, jejich dieta byla odlišná,“ vysvětluje John Speth, emeritní profesor antropologie z univerzity v Michiganu. „Jejich hlavním jídlem byli spíše červi.“
Za vrchol potravního řetězce byli neandrtálci pokládáni kvůli vysokému obsahu těžkého dusíku v kostech. Dusík se v organismech tvoří během metabolizování bílkovin. Lehčí forma tohoto prvku, dusík-14, se navíc vylučuje snadněji než jeho těžší forma, dusík-15. Ve výsledku se tak těžší forma dusíku kumuluje v organismech s každým dalším stupněm potravního řetězce od rostlin přes býložravce až po masožravce.
Vysoké hodnoty dusíku v neandrtálských kostech by sice odpovídaly masové dietě, vědci si ale nebyli jisti tím, zda by takové množství masa neandrtálci vůbec byli schopni zpracovat. „Člověk snese pouhé zhruba čtyři gramy bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti, zatímco šelmy jako lvi mohou bezpečně zkonzumovat dvakrát až čtyřikrát více bílkovin,“ uvedl Speth. Naopak mnohé domorodé kultury po celém světě běžně konzumují červy z hnijícího masa, což vědce přimělo k prozkoumání jejich výživové role. Následné experimenty ovšem nebyly pro citlivky.
Doktorka Melanie Beasley, členka výzkumného týmu z Purdueovy University v Indianě, dříve působila v Centru forenzní antropologie čili „Body Farm“ na Univerzitě v Tennessee. Zde vědci zkoumají darované lidské mrtvoly a způsoby jejich rozkladu. Výsledky pak přispívají především ke zdokonalování forenzních analýz, tedy k určování, jak dlouho je určitý jedinec mrtvý. Právě Beasley zkoumala množství těžkého dusíku nejen v rozkládajících se svalech, ale i v larvách, které se v hnijícím mase líhly. Obsah těžkého dusíku v mase se během rozkladu mírně zvyšoval, ale v larvách byl i tak mnohem vyšší. Podle Beasley probíhal analogický proces i ve skladovaných úlovcích neandrtálců. Objev, který publikoval časopis Science Advances, tak naznačuje, že spíše než že by neandrtálci sami konzumovali velké množství masa, získávali vysoké dávky bílkovin z larev, které těžký dusík nakumulovaly z masa.
„Jediný důvod, proč je objev překvapivý, je ten, že odporuje našim západním představám o jídle,“ sdělila Karen Hardy, profesorka prehistorické archeologie z Univerzity v Glasgow. „Jiné kultury konzumují širokou škálu potravin a například červi jsou bohatým zdrojem bílkovin, tuků a esenciálních aminokyselin. Pro neandrtálce to byla jasná věc,“ dodala. „Trochu masa necháte odležet a za pár dní můžete sklízet první várku červů. Je to jednoduchý způsob, jak získat nutričně bohaté jídlo.“
„Jak to mění naše představy? Úvaha, že neandrtálci byli vrcholnými masožravci, byla zkrátka nesmyslná, fyziologicky nemožná. Tohle naopak dává smysl a přesvědčivě to vysvětluje přítomnost vysokých hodnot dusíku,“ uzavírá profesorka Hardy.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás