V noci ze soboty na neděli došlo k tomu, k čemu se už delší dobu schylovalo. Americká armáda se přímo zapojila do válečného úsilí Izraele a bombardovala několik lokalit s íránským nukleárním programem. Z hlediska mezinárodního práva se jedná o nelegální útok, bez mandátu OSN, a dokonce i bez souhlasu amerického Kongresu, jak upozorňuje Bernie Sanders nebo Alexandria Ocasio-Cortez. Ocasio-Cortez navíc tvrdí, že tato akce je sama o sobě dostatečným důvodem pro odvolání Donalda Trumpa.
Steve Bannon tvrdí, že spuštění této nové „nekonečné války“ s Íránem může nesourodou trumpovskou koalici rozcupovat a zničit.
Není asi překvapivé, že Trumpovy kroky kritizují zástupci politické opozice. Jak ale útoky vnímají samotní podporovatelé Donalda Trumpa? A to zvláště kvůli tomu, že byl izolacionismus – tedy představa, že USA nemají aktivně zasahovat do konfliktů v jiných zemích a mají se primárně zajímat o domácí politiku a blaho svých občanů – vždy extrémně důležitou součástí politické image Donalda Trumpa. Velká část jeho voličů nechce nákladné, nebezpečné a neefektivní vojenské operace v zahraničí, to je prostě fakt. Pokud se Trump dříve zapojoval do vojenských konfliktů v zahraničí, tak jako v případě bombardování Sýrie za režimu Bašára Asada nebo velkého tažení proti Islámskému státu, mohl se vymlouvat na to, že tyto konflikty mu zanechal předchůdce Barack Obama. Tentokrát jde ale o jeho vlastní rozhodnutí a bude velmi zajímavé sledovat, jak se bude situace vyvíjet.
Tři pilíře trumpovské koalice
Během minulého týdne se v americké politice objevila celá řada negativních reakcí na možné zapojení USA do války s Íránem, a to převážně od lidí spojovaných s americkým MAGA hnutím. Krásným příkladem toho, jak vypadá interní debata ohledně Íránu mezi prominentními příznivci Donalda Trumpa, přinesly hlavně dva díly podcastu moderátora Tuckera Carlsona, který byl dříve hvězdou konzervativní Fox News a dnes je významným protrumpovským influencerem. Z těchto rozhovorů totiž vyplývá, co si o situaci myslí dvě nejviditelnější tváře MAGA hnutí – právě moderátor Tucker Carlson, ale taky bývalý Trumpův poradce a hybatel krajně-pravicového populismu Steve Bannon.
Ve stejném týdnu totiž Carlson zveřejnil svůj rozhovor se Stevem Bannonem a hned vzápětí pak na sociálních sítích obletěl svět rozhovor s texaským senátorem Tedem Cruzem. Nutno dodat, že virální obsah je to zcela zaslouženě, protože dvouhodinový rozhovor je neskutečně zábavný, konfrontační a věnuje se i zásadnímu tématu, které bude ovlivňovat americkou politiku. Tím tématem je právě zapojení Spojených států do bombardování Íránu a taky obecnější republikánská diskuze o vojenských intervencích.
Před Tedem Cruzem se Carlson stejnému tématu věnoval i s hlavním stratégem prvního prezidentského vítězství Donalda Trumpa Stevem Bannonem. Pro někoho by mohlo být překvapivé, jak ostře se Bannon vůči Trumpovi v rozhovoru vymezuje a s jakou razancí odmítá jakékoliv zapojení Spojených států do války s Íránem. Hned na začátku rozhovoru Bannon navíc připomíná tři pilíře, na nichž podle něj stojí křehká a různorodá koalice podporující Donalda Trumpa.
Zaprvé je to posílení ochrany hranic s Mexikem a zastavení nelegální migrace, dále pak deportace všech nelegálních migrantů ze Spojených států a zatřetí skoncování s „nekonečným válčením“. Za příklady takzvaných „forever wars“, jak se o nich v americké debatě hovoří, uvádí především válku v Iráku a v Afghánistánu. Jen díky těmto třem pilířům podle Bannona stále drží spojenectví křesťanských nacionalistů, krajně-pravicového hnutí MAGA a libertariánů a technofeudalistů ze Silicon Valley.
Steve Bannon tvrdí, že spuštění této nové „nekonečné války“ s Íránem může nesourodou trumpovskou koalici rozcupovat a zničit. Donald Trump by se podle něj měl aktuálně zaměřit spíše na vnitřní problémy a nenechat se Netanjahuem vtáhnout do další války. Pro Bannona je to nepochopitelné rozhodnutí, které Trumpa přivádí do dalšího problému, aniž by vyřešil předchozí věci jako protesty proti raziím Úřadu pro imigraci a cla (ICE) nebo vyhazování federálních úředníků z práce, což jsou kroky, které jinak Bannon na Trumpově vládnutí velmi chválí.
Tucker Carlson po celou dobu rozhovoru přikyvuje a jejich debata mimo jiné dokazuje, že pro významnou část podporovatelů Donalda Trumpa je odpor vůči zahraničním intervencím skutečně klíčovým tématem. Tento rozhovor byl navíc publikován několik dní před americkým útokem na Írán – dnes by oba nejspíš volili ještě mnohem ostřejší vyjádření.
V tomto ohledu je také důležité připomenout projev viceprezidenta J. D. Vance, který pronesl minulý víkend na vojenské přehlídce ve Washingtonu. Nastoupeným vojákům totiž tvrdil, že Spojené státy posílají své vojáky do války v zahraničí jen pokud je to „naprosto nevyhnutelné“. I Vanceovi teď musí být jasné, že aktuální americkou intervenci v Íránu před svými voliči jako „nevyhnutelnou“ rozhodně neobhájí, zároveň se bude snažit prezidentu Trumpovi další vojenské akce v Íránu rozmluvit.
Potíže se svrženými režimy
Hned na druhý den přišel do pořadu Tuckera Carlsona Trumpův podporovatel Ted Cruz, který útoky na Írán schvaluje a otevřeně mluví o tom, že by v této zemi mělo dojít ke „změně režimu“. Ukázky z tohoto rozhovoru zaplavily světové sociální sítě a pravděpodobně jste na ně už narazili. Hodně se sdílí především pasáž, v níž Carlson griluje Teda Cruze, čímž dokazuje, že Ted Cruz neví o zemi, jejíž vedení chce nyní s Trumpem a Netanjahuem svrhnout, vůbec nic. Třecích ploch se v rozhovoru nicméně objevila řada. Ted Cruz Carlsona v rozhovoru například obviňuje z antisemitismu, protože se ho několikrát zeptal, jestli má skrze organizaci AIPAC Izrael vliv na americkou zahraniční politiku, nebo protože se ho prý „stále ptá na Židy“. Carlson přitom slovo „Žid“ neřekne ani jednou. Zábavná je taky diskuze o tvrzení Benjamina Netanjahua, že se Írán několikrát pokusil o atentát na Donalda Trumpa, přestože o tom nikdo nepředložil žádné důkazy.
Zásadnější však byla jejich společná debata o smyslu zahraničních intervencí obecně. Carlson a Bannon je na rozdíl od Teda Cruze evidentně považují za něco, co za poslední dekády nepřineslo Americe nic dobrého. Celá tato situace by teď každopádně měla zajímat i Evropu, která by měla urychleně a razantně zareagovat. Nudné a nicneříkající vyjádření Keira Starmera a dalších rozhodně stačit nebudou.
Proč není v našem zájmu, aby zahraniční intervence svrhla íránský režim? V Íránu vládne islamistická, autoritativní teokracie, která neváhá mučit a zabíjet své odpůrce. Rozhodně si lze pro íránskou společnost představit spoustu lepších scénářů budoucnosti než ten, jaký jim dnes nabízí Íránská islámská republika. Nicméně i kdyby se Trumpovi a Netanjahuovi podařilo současný režim svrhnout, je extrémně naivní si myslet, že by nastal demokratický ráj na zemi. Režim se těší poměrně slušné politické podpoře obyvatelstva a těžko si představit, že by se miliony Íránců s podobnou intervencí smířili a nechali by si ji líbit. Mluvíme navíc o zemi, v níž vojenský převrat řízený CIA už minimálně jednou proběhl, a to v roce 1953, kdy byl od moci odstaven premiér Muhammad Mosaddek. Íránci mají s vměšováním zahraničních velmocí do svých vnitřních záležitostí opravdu velké a velmi negativní zkušenosti.
Případná válka s Íránem, ale i „pouhá“ změna režimu by tak přinesly další destrukci, chaos a zmar do regionu, který vnitřní i vnější konflikty devastují už minimálně padesát let. Zapříčinily by smrt mnoha lidí, radikalizaci některých už teď hodně radikálních skupin, zvýšily extrémní nestabilitu na celém Blízkém východě a nejspíš taky spustily další obrovskou migrační vlnu, která bude směřovat do Evropy. Tohle všechno je teď ve hře, a to jen kvůli tomu, aby Netanjahu odklonil pozornost světa od etnického čištění Gazy.
Pokud bude situace dále eskalovat a dojde k přímému vměšování vnějších sil do íránské politiky a společnosti, bude to mít Donald Trump denně na talíři. Už proto, že svým voličům několikrát jasně slíbil, že ukončí všechny nesmyslné a nekonečné vojenské konflikty, do nichž se Spojené státy namočily. Teď si vymyslel svůj vlastní vojenský konflikt, který se nelíbí ani jeho nejvěrnějším podporovatelům. A na Obamu s Bidenem se už opravdu nebude moci vymlouvat.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás