Existuje zakořeněná představa slušnosti, podle níž, když někdo vypadá jako slušný člověk a mluví kultivovaně jako slušný člověk, je také považován za slušného člověka. Tento jednoduchý trik nezřídka vede k tomu, že lidé v tomto laciném převleku slušnosti říkají často strašlivé, zlé či hrůzné věci. Ovšem slušně.
Kdyby se pořádala olympiáda v dehumanizaci, Fingerland stojí na bedně.
Ve vší slušnosti tak prominentní tváře dokonce veřejnoprávních médií suše popírají, relativizují či prostě ignorují realitu Gazy po izraelské destrukci, kterou zbytek světa označuje střídavě za genocidu, etnickou čistku, válečné zločiny nebo všechno dohromady.
V České televizi dlouhodobě vytváří paralelní mediální realitu zpravodaj David Borek, jehož poslední výroky o fotogeničnosti palestinského utrpení a přemýšlení o podobných fotogenických obtížích ve Vietnamu rozebrala politoložka Zora Hesová.
Ve veřejnoprávním Českém rozhlase pak podobnou linii jinými prostředky nastavuje Jan Fingerland. Ten nezaujatou relativizaci desítek tisíc mrtvých dotáhl ve svém týden starém příspěvku k aseptické dokonalosti, s jakou bude možná jednou o lidech přemýšlet umělá inteligence nebo automat na kafe. V textu Tři eskalace války v Gaze po krátkém nezúčastněném popisu, výčtu států, které s izraelským postupem nesouhlasí, a řečnické otázce, zda má smysl konflikt ukončit, začne Fingerland kouzlit a vysvětlovat, proč jsou všichni mimo. Nicméně slušně a kultivovaně, což ovšem jeho slova činí mnohem hrůznější.
Debatu o tom, zda má smysl pokračovat ve válce podle něj „zatemňuje skutečnost, že v současné vládě zasedají vysoce kontroverzní lidé, jako ministři Smotrič a Ben Gvir. A že jí předsedá Benjamin Netanjahu, který má politický zájem na oddalování konce bojů.“ Jenomže když tyto postavy odstraníme, zbyde jen pořád ta stejná hrůza a utrpení.
„Jenže izraelské dilema by zůstalo stejné, i kdyby v čele vlády seděl archanděl Gabriel,“ pokračuje autor mnohoznačně, snad aby naznačil, že ani boží anděl by si nevěděl rady s otázkou, zda pokračovat v genocidě.
Bez lidí se o lidech přemýšlí lépe
Dále se autor nezúčastněně zamýšlí nad tím, jestli má smysl ukončit válku, přičemž si přemýšlení nezatemňuje skutečností, že pokračování znamená další tisíce mrtvých a zraněných, protože teprve tehdy, když všechny obyvatele vyhladíte ze svých úvah, můžete se nezúčastněně zamýšlet nad věcmi v souvislostech, které vám vyhovují: „Tato perspektiva je vidět z Izraele, ale kupodivu nikoli z Evropy. Poučení z minulých konfliktů s Hamásem, stejně jako z minulých výměn rukojmí za vězně, mluví proti tomuto postupu – i za cenu nevysvobození rukojmí.“
Poučení z minulých bojů je tedy pokračovat ve válce až do absolutního konce, v němž nejspíš naživu nezůstane nikdo. Doplním, že spojení „i za cenu nevysvobození rukojmí“ znamená vědomé obětování rukojmí pro válečné účely. Ale když si mysl nezatemníte lidmi, není nejspíš problém obětovat kohokoli. Snad to těm rodinám někdo vysvětlí.
„Podobné je to i u debaty o blokování dodávek do Gazy. Je to krok nepochybně diskutabilní, ale zevnitř Izraele se jeví trochu jinak,“ zamýšlí se Fingerland nad okolnostmi hladomoru. Jenomže odepřít lidem cíleně jídlo a blokovat jeho přísun není diskutabilní krok. To je válečný zločin.
„Izraelská armáda po celou dobu monitorovala množství zásob v Gaze, včetně těch, které drží Hamás. Jejím úkolem explicitně bylo nedopustit vypuknutí hladomoru. Armáda doporučila obnovit dodávky ještě před tím, než západní vlády přišly se svou iniciativou,“ replikuje Fingerland slova premiéra Netanjahua. Je tak možná jediným člověkem na Zemi, kdo jim uvěřil. Možná by se měl projít po Českém rozhlase a příčetnějších kolegů a kolegyň se zeptat na témata jako ověřování informací a důvěryhodnost zdrojů. Škoda, že se tato uklidňující slova nedostanou k těm, kdo již v Gaze hlady zemřeli.
„Dokonce i Netanjahuova vláda po celou dobu mluvila o tom, že blokáda je dočasná, a ohlašovala její brzký konec. Její kalkulace, že donutí Hamás otevřít své plné sklady nebo že postaví Gazany proti Hamásu, byly možná neopodstatněné nebo cynické, ale uvažovala v jiném kontextu,“ obhajuje autor bůhvíproč izraelskou vládu se zarputilostí, s jakou to možná nedělá ani její vlastní PR oddělení.
Ten jiný kontext uvažování je využití omezení dodávek jídla a vyhladovění populace k politickým a vojenským účelům. Což je kontext, který Fingerland obhajuje a normalizuje. Zkusme tento kontext rozšířit o mezinárodní právo: „Úmyslná snaha o hladovění civilních obyvatel je pak jako způsob vedení boje v rámci mezinárodních konfliktů Římským statutem Mezinárodního trestního soudu výslovně kvalifikována jako válečný zločin.“
Obrazy a narativy genocidy a hladomoru
Kontext, ve kterém se pohybuje Jan Fingerland a veřejnoprávní Český rozhlas, je kontext válečného zločinu. To je kontext, který by myslím pochopil archanděl Gabriel. Ale pokračujme: „Západní i východní svět vlastně vychází z přesvědčení, že konec války a otevření lepší budoucnosti Gazy je výhradně otázka Netanjahuova rozhodnutí,“ vysvětluje Fingerland a mohl rovnou napsat, že prakticky celý svět s výjimkou Izraele a České republiky vychází z tohoto přesvědčení. Není to ostatně nijak komplikované. Pokud může Netanjahu rozhodnout o tom, zda se Gaza rozbombarduje na prach, zda budou nebo nebudou mít lidé jídlo či zda a kolik dětí vůbec zůstane naživu, pak ano, je to v tuto chvíli jeho rozhodnutí.
„Problém debaty o válce v Gaze, nebo konfliktu Izraele a jedné podoby džihádismu, spočívá v tom, že se místo faktů argumentuje obrazy a narativy, nepochybně v nějaké míře na obou stranách,“ tvrdí Fingerland, jehož celý elaborát je vytvářením obrazu a narativu, ve kterém faktický stav Gazy nemá žádné místo. Je to obraz, ve kterém Palestinci a Palestinky nejsou lidskými bytostmi, které by stály za řeč. V jeho pojetí se z faktických tragédií, jako když palestinské lékařce během služby v nemocnici Izrael zabil devět dětí, stává obtěžující obraz a narativ, který zbytečně zatemňuje debatu. Zraněním nakonec po týdnu podlehl i její manžel.
Autor pokračuje: „Tuto podobu války paradoxně nejlépe zvládl Hamás, který sice vojensky neuspěl, ale dokázal produkovat správné ‚obrazy‘ a také u svého západního publika podrýt dosud standardní přesvědčení, že stát má právo bojovat s teroristy a únosci až do jejich porážky.“
Kdyby se pořádala olympiáda v dehumanizaci, Fingerland stojí na bedně. Ty správné obrazy nicméně produkuje každý, kdo má v Gaze v ruce foťák, kameru nebo mobilní telefon a zaznamená, jak to okolo něj vypadá. Ty správné obrazy produkují všechny organizace, které se na místě snaží pomáhat a čelí zkáze všude okolo nich. Ty správné obrazy vyrobila izraelská armáda, která celou oblast zničila. A o těch správných obrazech referují novinářky a novináři, kteří z oblasti přináší svědectví. Bohužel 170 až 200 z nich bylo zabito při své práci izraelskou armádou, zatímco si Honza Fingerland tahá v bezpečí Prahy z nosu své obrazy a narativy.
Věřím, že stále platí standardní přesvědčení, že stát při boji s teroristy ani únosci nemá právo zabít všechny okolo, jako by to vůbec nebyly lidské bytosti. Žádným právem nelze na boji s teroristy nikdy hájit takové věci, jako odpírání jídla a cílené vyhladovění obyvatel. Nevím, jak je možné takové věty poskládat dohromady a odvysílat ve veřejnoprávním médiu. Vždyť celý tento elaborát obrazů a narativů se věnuje dehumanizaci, popření Palestinců a Palestinek coby lidských bytostí nadaných nezcizitelnými právy (právem na život počínaje) a jako takový je obhajobou a relativizací válečných zločinů. Je to obraz a narativ, který svým mlčením popírá 50 tisíc zabitých nebo zraněných dětí.
Tohle není nějaká výjimka v práci Fingerlanda, ale standard zde vybroušený k dokonalosti. Fingerlandovi a jeho popírání reality či vyloženému lhaní se v Alarmu věnovala letos v lednu nebo minulý rok v říjnu Saša Uhlová.
Hladu coby strategii a nedávné humanitární pomoci organizované Izraelem, během níž armáda střílela do zoufalých hladových lidí, se věnoval David Scharf. A to včetně našeho premiéra Petra Fialy, který nemá problém předstoupit před publikum a lhát jako o život. Takové už jsou obrazy a narativy České republiky, země, která přišla o rozum, soucit i empatii. Bez vytrvalé práce lidí jako Fingerland bychom ale možná v tak temné díře nikdy nebyli.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás