Skoro se zdálo, že situace českého středního školství nemůže být horší. Nicméně Praha letos ukázala, že možnosti zkázy jsou prakticky neomezené. Na středních školách s všeobecným vzděláním a maturitou v Praze sice oproti loňskému roku přibyly stovky míst, což vypadá pozitivně. Problém je, že všechna nová místa jsou na soukromých školách, kde se platí školné. Vzdělání tedy ano, ale jen pro ty, kdo na to mají peníze.
Stejně jako loni, ani letos se s touto situací nic dělat nebude, což v různých rozhovorech vysvětluje pražský radní pro školství Antonín Klecanda (STAN). Důvody jsou podle něj různé – v zásadě se dá říct, že je všechno moc složité, nakonec se stejně každý někam dostane a na celý problém se na rok zapomene. Příští rok si tak radní dá v době přijímaček pár koleček po médiích, zopakuje to, co letos nebo loni, a bude zase na čas po všem.
Odliv dětí na soukromé školy je destruktivní pro celý systém. Mizí tím tlak rodičů na rozšíření kapacit veřejných škol a normalizuje se privatizace vzdělávání.
V prvním kole se v Praze letos nikam nedostalo bezmála 1400 dětí, přitom jak v Deníku N zmiňuje Klecanda, kdyby se děti přihlásily třeba na obor zpracování keramiky, nemají problém. Stačí trochu zkrotit ambice, vybrat si něco, co dělat nechcete, a zbavit se možnosti někdy v budoucnu své rozhodnutí z deváté třídy zásadně revidovat. To je samozřejmě rada pro děti méně movitých rodičů, které na stovky nových míst v soukromých školách mohou zapomenout. Je prostě třeba od raného dětství všem vštěpovat, kde je jejich místo v třídní struktuře společnosti. Možná by se to mohlo tetovat na čelo hned po narození.
Nemocný systém nahrává krajní pravici
Chybějící kapacity škol pak zneužívá ultrapravice, když hází selhání krajů na bedra ukrajinských dětí, které prý zabírají místa těm českým. Neschopnost středových stran řešit reálné problémy nahrává pravicovým extremistům. Na „Západ“ nás ovšem neposunou vyčpělé fráze o slušnosti, ale dostupné vzdělání pro všechny děti.
Celý systém středoškolského vzdělání v Česku je v zásadě nemocný. Svět, ve kterém dávalo smysl v patnácti dětem určovat, čemu se budou po zbytek života věnovat, skončil. Smysl proto dává protáhnout co nejdéle všeobecné vzdělání a specializaci nechat na později jako nadstavbu, samozřejmě s paralelní existencí různých smysluplných alternativ, ať už mají podobu prakticky orientovaných či jinak zaměřených škol, nebo škol uměleckých.
Jediné, co má stát řešit, je každý rok dle populace a požadavků dětí a rodičů zajistit kapacity škol, aby mohli všichni pokračovat ve studiu. Místo toho máme obskurní přijímací zkoušky, na které se děti rok připravují, aby se mohly dál vzdělávat. Absolvují tak něco, co jinde v Evropě neznají, a žádný benefit to nikomu, kromě firem poskytujících přípravné kurzy na přijímačky, nepřináší.
Zpět k feudalismu
V případě Prahy k tomu však můžeme ještě přidat byznys se soukromým školstvím. Aniž by se o tom kdy vedla debata, došla situace do stavu, kdy soukromé školy v Praze v rámci žádaných čtyřletých gymnázií nabízejí stejný počet míst jako veřejné školy. Současně platí, že k přijetí na soukromém gymnáziu stačí v průměru výrazně méně bodů.
Loni potřebovali žáci v Praze k přijetí na veřejné gymnázium dosáhnout na percentil 88, tedy být lepší než 87 procent ostatních. V případě soukromých škol to bylo jen 67. Současně letos přibylo skoro 900 míst na soukromých školách, což znamená, že při podobném počtu uchazečů bude stačit bodů výrazně méně. Chybějící body nahrazují pravidelné měsíční platby za školné.
O místa na veřejných školách se tak poperou všichni, chudí i bohatí. V druhém kole pak připadá na jedno volné místo ve veřejné škole deset míst ve školách soukromých, jak ukazují statistiky v analýze PAQ Research. Děti z bohatších rodin prostě mají další pole možností, kdežto pro chudší cesta k lepšímu vzdělání končí. Navíc movitější rodiče mohou masivně investovat do přípravných kurzů a své děti tak oproti chudým vrstevníkům zvýhodnit už v boji o místa na veřejných školách. Jako bychom se propadali kamsi do feudalismu, kde možnosti privilegovaných jsou neomezené, zatímco ti druzí dostanou šanci jen při zcela mimořádném nadání, píli, talentu a štěstí.
Místo řešení chodí primátor Svoboda vysvětlovat do médií své eugenické teorie, že na gympl nemůže každý, že za přetlak mohou příliš ambiciózní matky a děti musí mít IQ na určité výši. Soudě dle jeho výroků lze odhadovat, že se IQ primátora pohybuje zhruba na úrovni bláta na břehu Vltavy. Ale bláto možná řídí celou Prahu. Vždyť zmíněný radní Klecnada pro změnu rozumuje ve stylu: „Je část rodičů, kteří chtějí dítě na gymnáziu, ale v případě, že se tam skutečně dostane, tam potom bude trpět,“ jak řekl v Deníku N. Prostě český systém dává pozor, aby se někdo někam náhodou nedostal omylem. Celé je to samozřejmě zcestné, protože pokud v jiných zemích může na střední školu bezmála každý, asi by to zvládly i české děti. Ostatně v mnoha českých regionech, kde tlak rodičů na vzdělání dětí bohužel není tak velký, stačí k přijetí skoro jakýkoliv počet bodů.
Odliv dětí na soukromé školy je přitom destruktivní pro celý systém. Mizí tím tlak rodičů na rozšíření kapacit veřejných škol, normalizuje se privatizace vzdělávání a tím i budoucí očekávání, co by měl stát vlastně nabízet. Dostupné kvalitní a bezplatné vzdělání pro všechny je přitom základním kamenem demokratické společnosti. Má poskytnout každému stejnou šanci a smazat nerovnost podmínek. Česko však nerovnosti nemaže, ale prohlubuje a dále reprodukuje. Místo demokratické společnosti si budujeme kastovní systém.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás