Násilí na dětech je česká národní tradice

O vztahu Čechů k dětem, o nedostupném vzdělání a o násilí na dětech i na ženách během velikonočních svátků si ve Studiu Alarm povídali Jan Bělíček, Standa Biler a Saša Uhlová.

Místo přijímacích zkoušek by mohly děti klidně jen tak házet kameny z dálky do plechovky. Kdo se trefí víckrát, může na školu s maturitou, ostatní si vylosují, co zbyde.

V Česku se poslední roky každé jaro diskutuje o přijímacích zkouškách, jejich podobě i o tom, že se řada dětí nedostane na střední školu nebo musejí jít na typ školy, který jim nevyhovuje. Stanislav Biler i Saša Uhlová se ve studiu shodli, že problém netkví v tom, jak jsou zkoušky nastavené a jaké obsahují úlohy, ale v tom, že vůbec jsou.

„Místo přijímacích zkoušek by mohly děti klidně jen tak házet kameny z dálky do plechovky. Kdo se trefí víckrát, může na školu s maturitou, ostatní si vylosují, co zbyde. Vzhledem k tomu, že úkolem přijímaček není ověřovat znalosti a kompetence, ale jen nějak rozdělit děti, na metodě vůbec nesejde. Můžeme děti klidně losovat. Neschopnost státu zajistit dostatek míst pro všechny je důsledkem ostudné nekompetence a hlouposti českých politických elit,“ říká Stanislav Biler. 

Neschopnost českých politiků pracovat s daty a připravit střední školy na silnější populační ročníky, když na to mají 15 let, je skutečně pozoruhodná a vede k tomu, že místo toho, aby se kapacity navýšily, stát uzavře části dětí cestu ke vzdělání, které by chtěly.

S dětmi souvisí další tuzemská anomálie, kterou je bití dětí. Česko je jednou z posledních dvou evropských zemí, v nichž tělesné tresty nejsou legislativně jasně odmítnuty. Přitom neexistuje žádná pochybnost, že škodí vývoji. 

„V Česku se stále vede debata o tom, jestli náhodou nějaký pohlavek, záhlavek či bez eufemismů úder ruky do těla dítěte nemůže náhodou výchově nějak prospět. Všechny výzkumy tvrdí, že bití je k ničemu. Podobná debata je kupodivu dávno uzavřena v případě výchovy psů. Kdo chce mít sebevědomého a dobře vycvičeného psa, kterého baví s člověkem spolupracovat, nebojí se a současně není agresivní, nesmí ho bít. K dětem se chováme hůře než ke psům,“ vysvětluje Stanislav Biler.

I přes všeobecnou neúctu k dětem, která je součástí české kultury, se zde připravuje zákon, který by měl zamezit pachatelům vybraných trestných činů pracovat s dětmi, a to doživotně. Proti této možnosti vystupuje aktivně Marek Benda, za kterým stojí další poslanci. Jaká je vlastně jeho motivace?

A nakonec každoročně se vracející téma násilí na ženách při velikonočním pondělí. Už roky se tato debata opakuje. Některé ženy se svěřují se svými traumatickými zážitky, další lidé jim vysvětlují, že je to ve skutečnosti skvělá tradice. Řešit se to dá různě, třeba tak, že s dětmi hledáte v zahradě čokoládová vajíčka.