Nevím, kdy naposled se ve veřejném prostoru tak často skloňovala „realita“, která buď nějaká je, nebo se v něco změnila, a ať už je to jakkoli, nezbývá než daný stav přijmout či se s ním smířit. Jako by snad úlohou politiky v demokraciích nebylo realitu měnit.
Neustálé omílání reality přitom jen zdůrazňuje, že ve skutečnosti se obecná představa sdílené reality rozpadla. Politici tak ve skutečnosti neříkají, jak se věci mají, ale jak doufají, že snad jsou. Věří, že když budou své mantry opakovat stále dokola, realita jim nakonec dá za pravdu. Když Petr Fiala v neděli před odletem do Londýna už po několikáté v uplynulých týdnech prohlásil, že jsou „Spojené státy stále náš spojenec“, ve skutečnosti tím veřejnosti po několikáté sdělil, že si není vůbec jistý, jak to teď s tím spojenectvím vůbec je. Ostatně o tom, jestli Spojené státy naším spojencem jsou, nebo nejsou, v tuto chvíli český premiér nerozhoduje.
Realita ekonomické spolupráce s Evropou potom vypadá tak, že Trump slíbil brzké zavedení 25procentních cel na dovoz z Evropy, specificky jmenoval auta, na jejichž produkci je například česká ekonomika prakticky závislá.
Podobně se to mělo s premiérovým tzv. mimořádným projevem, který pronesl v pondělí 24. února. Zmínil proměnu reality a nový směr Spojených států, ale dále už jen kombinoval zbožná přání a různá zaklínadla, kterými se snažil realitu zkrotit, jako by se nic nedělo a pokud se něco děje, on to věděl dřív a lépe než ostatní: „Evropské země ale tento posun v americké veřejné debatě dlouho nechtěly brát na vědomí a nestaraly se dostatečně o svoji bezpečnost. My ano, mimo jiné proto moje vláda měla ve svém programu navýšení prostředků na obranu na dvě procenta HDP ještě před začátkem ruské agrese na Ukrajinu,“ chlubil se premiér svou prozíravostí, s níž zároveň vyplísnil zbytek naivní Evropy.
Jen zapomněl zmínit, že ještě v roce 2023 patřily naše výdaje na obranu mezi nejnižší v Evropě a mytického cíle dvou procent jsme v loňském roce dosáhli jen díky tomu, že vláda do výdajů na obranu zahrnula i kancelářské sponky a ostré rohy papíru do tiskárny.
„Novou mezinárodní realitu – včetně všech nebezpečí a rizik a včetně nových důrazů americké zahraniční politiky – tuto novou mezinárodní realitu je třeba respektovat,“ vysvětloval Fiala před týdnem v situaci, jejímž hlavním znakem bylo, že lidé ztráceli půdu pod nohama, a respektovat bylo možné leda akcelerující entropii.
„Je ale nutné si zvyknout na to, že nyní jde o spojence, který nám otevřeně dává najevo, že přišel čas, aby se evropské státy byly schopny o své problémy postarat samy. A nejde jen o obranu a bezpečnost, ale také o ekonomickou spolupráci a o mezinárodní vztahy,“ snažil se Fiala z chaotického bordelu, který k nám zpoza oceánu proudí, upříst hnízdo stability.
V době, kdy Fiala takto hovořil, tlačily Spojené státy Ukrajinu k přijetí dohody o jejích nerostných surovinách, která nebyla ani tak dohodou, ale nadiktovanými podmínkami ze strany Spojených států vůči slabší zemi ve válce. Jako by Spojené státy jednaly s někým, koho zrovna dobyly a porazily. Taková je realita, kterou musíme respektovat. Doprovázená výhružkami, že jestli Zelenskyj nepřistoupí na dohodu, vypne mu Musk Starlink, Ukrajina nedostane žádné zbraně a bude mít smůlu. Větší než obvykle.
Realita ekonomické spolupráce s Evropou potom vypadá tak, že Trump slíbil brzké zavedení 25procentních cel na dovoz z Evropy, specificky jmenoval auta, na jejichž produkci je například česká ekonomika prakticky závislá. To není realita spojenecké spolupráce, ale realita nepřátelského útoku.
Realita mezinárodních vztahů vypadá tak, že Trumpova Amerika hlasovala s dalšími extremistickými režimy, jako je Putinovo Rusko, KLDR nebo Izrael v OSN proti Evropě a proti Ukrajině v zájmu Ruska.
Revizí Green Dealu proti rozpadu světa
A byť Fiala zmínil nutnost silné Evropy, na níž jsme závislí, jeho receptem je reálně útok na evropskou jednotu, která vybudovala Green Deal, což chce Fiala demontovat a jeho hlavní politický vyzyvatel Babiš rovnou zničit. To je naše realita, v níž politici bez ohledu na aktuální dění nabízejí stále ty stejné recepty.
To je v případě Fialovy ODS revize Green Dealu, deregulace celé Evropské unie, v projevu ještě zmíněná záchrana normy Euro 7, stavba jaderných bloků nebo investice do dálnic. To vše nám má pomoci se s proměnou reality vyrovnat. Myslím, že v tomto ohledu byly coby zaklínadla temné budoucnosti efektivnější morové sloupy, které byly levnější, byly dobově vkusnou dekorací veřejného prostoru a proti hrozbám budoucnosti chránily stejně efektivně jako změkčení normy Euro 7 nebo stavba dálnic, tedy nijak.
A to byl Petr Fiala pořád ještě víc při smyslech než jeho politická konkurence. Andrej Babiš suše kolaboruje s čímkoliv, co Donald Trump řekne nebo udělá, podobně servilní je Tomio Okamura nebo dokonce Lubomír Zaorálek, který přišel do Událostí komentářů divákům vysvětlit, že vůbec netuší, co se okolo něj děje.
Páteční šikana, které čelil Volodymyr Zelenskyj od J. D. Vanceho a Donalda Trumpa, nicméně ukázala, že změkčení normy Euro 7 ani deregulace Evropy v novém světě stačit nebudou. Že naopak tento směr vede pouze do pozice kolonie Trumpovy vize světa, v níž se z veškeré lidské existence stávají jen kusy hmoty určené k zobchodování. V níž je kapitalismus dotažen do konce a nic jiného než zisk už se nepočítá.
Zvláště čeští politici narážejí v těchto nepřehledných časech na svou dlouhodobou slabinu, kterou mají v rámci celého politického spektra společnou. Od politiků sice nečekáme bůhvíjakou fantazii, ale ti čeští jsou v této disciplíně na nule. Po celá léta a dekády se všichni zaklínají racionalitou, věcností a pragmatičností. Ohánějí se realitou a realismem, ale když se jim realita rozsype pod nohama, neví, co si uprostřed jejích trosek počít.
Co si mají počít v situaci, v níž by měli nabídnout vizi budoucího světa a tu společně s ostatními zkusit prosadit. Protože pokud to neudělají, prosadí někdo svou vizi reality proti té naší, tak jako se to snaží z poza oceánu udělat Donald Trump. Jeho realitě se v přímém přenosu vzepřel ukrajinský prezident, jako by snad nevěděl, že musíme vše přijmout tak, jak to je, a v případě krize nabídnout ještě více téhož. A ať už to dopadne jakkoli, zůstane zde připomínka, že o tom, co realita je a není, můžeme rozhodnout my sami, jako bychom snad byli svobodné bytosti nadané stejnými právy.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás