Že literární je politické, ví každý pravidelný posluchač TL;DR. A v novém díle se to naplní měrou vrchovatou, kdy projedeme pár sporů z českého literárního světa a pak se pustíme do románu Píseň proroka Paula Lynche. A nezapomněli jsme ani na Brno, jemuž by slávu mohla vrátit už jen obnova mokřadu, jímž kdysi bylo.
Výchova chlapců v Čechách
V situaci, kdy je knižní trh zaplavován tisíci tituly, v nichž se nakonec orientují snad jen marketingové algoritmy – a to poněkud účelově, lze najít zapomenuté poklady. Jedním takovým diamantem zformovaným ze staré dobré vilné slintavosti se ukázala být dětská knížka Jana Žáčka Fotbalový král. Nápovědu, jak k textu přistupovat najdeme už v anotaci: „Ono je to jedno. Jestli je člověk malej kluk, dospělej chlap nebo jestli je dědek. Hlavní je se z nikoho a z ničeho nezbláznit, a když je malér, když člověka srazej k zemi a když si myslí, že na to nemá, musí se vzpamatovat a zmáknout to.“ Je to zkrátka knížka, kde být člověk znamená být kluk, chlap nebo dědek. Všechny ostatní lidské entity jsou pominuty nebo je s nimi zacházeno jako s věcí vhodnou akorát k sexuálnímu vydovádění se lidí – tedy kluků, chlapů a dědků. Knížka tedy chlapcům ve věku prvního stupně základní školy vštěpuje smělost, pokud jde o zacházení s děvčaty proti jejich vůli. A není od věci, když z toho něco kápne.
Lhal, kradl a donášel – mohl být vůbec básníkem?
Věnujeme se stručně také sporu o místo Egona Bondyho v dějinách literatury 20. století, jak jej předvedli na vlnách ČRo v pořadu Pro a proti Petr Placák a Miroslav Vodrážka. Vodrážka se podílel (spolu s Petrem Blažkem) na knize Zbyněk Fišer: Egon Bondy a Státní bezpečnost, vydané k příležitosti Bondyho nedožitých 95. narozenin (!), Muzeem paměti XX. století. Za jeho vznikem a existencí stojí pražští pravicoví politici a jde tedy o další politicko-paměťovou instituci živou z veřejných peněz, podobně jako ÚSTR nebo částečně Paměť národa, kterou kromě veřejných institucí sponzorují soukromí a byznysoví dárci. Spor o levicového a zároveň StB udávajícího Bondyho se proto nese v pokusu o jeho marginalizaci v českých dějinách literatury, kdy Miroslav Vodrážka opakovaně vznáší slovo „mýtus“. Diskuze dvou undergroundových dinosaurů místy klesá na úroveň zápasu v bahně, když se dohadují, kdo byl v sedmdesátých letech více bez iluzí ohledně Bondyho existence. Jakkoliv Petr Placák v pořadu usiluje o vysvětlení komplikovaného vztahu Egona Bondyho k realitě včetně té politické a jeho poezie, redaktorka Lucie Vopálenská s Miroslavem Vodrážkou dvojlasně hřmí, že když donášel, lhal a kradl, nemůže být nadaným básníkem. Až se nakonec masivní formativní dopad Bondyho textů na další generace českých autorů rozpadá v pouhý „mýtus“ a z totálního realismu se stávají „primitivní dětský říkanky“. Prozatím jen v tomto pořadu či pojednávané knize.
Irská občanská válka
Jakkoliv chtěl Paul Lynch v Písni Proroka napsat alegorii na válečné násilí způsobem, kdy by jej zbavil konkrétních ideologických pólů a nechal v literárně expresivním podání působit na čtenáře bezútěšnou perspektivu irské matky, jejíž zkušenost se náhlou změnou politických poměrů stane podobnou zkušenosti syrských rodin během tamější občanské války, neshodli jsme se na tom, jak moc se to povedlo. Jak moc byla hlavní hrdinka Eilish, středostavovská liberálka, dezorientovaná a naivní, a jak moc je tato naivita podobná té, s níž se liberálové snaží všelijak složitě vysvětlovat jakoby chaotické kroky Trumpovy administrativy, zatímco jde o prostý pokus o fašizaci americké politiky skrze destrukci demokratických institucí a zneužití digitální sféry.
To vše a ještě něco navíc najdete v nejnovější epizodě literárního podcastu TL;DR.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
