Po vyhlašovacím ceremoniálu Brit Awards na začátku března pogratuloval britský publicista Simon Price na sociální síti Bluesky vítězům a zároveň připomněl, že Charli XCX, AG Cook nebo členky Last Dinner Party shodně navštěvovali soukromé školy, jejichž školné v příspěvku také uvedl. „Děkuji, že jste nám ukázali, že lidé z obyčejných poměrů mohou dosáhnout na vrchol populární hudby, té nejvíce rovnostářské umělecké formy,“ dodal publicista sarkasticky.
Price chtěl příspěvkem otevřít ožehavé téma vztahu mezi hudební kariérou a privilegovaným zázemím, které dnes víc než jindy potřebujete k tomu, abyste v hudbě uspěli. Pokud nemáte štěstí na rodiče, bude pro vás nejspíš extrémně těžké dělat umění, a přitom žít ve vysokých nájmech velkoměst, kde zároveň potřebujete být k nabírání kulturního kapitálu. Dělat hudbu nejde zadarmo a dříve či později nejspíš narazíte na svůj „třídní strop“. „Není to kritika jednotlivých umělců, ale strukturálních problémů, které omezují rovné příležitosti pro všechny,“ dodal Price ve vlákně.
Příspěvek olajkovalo více než tisíc lidí, Price jednoduše trefil do živého. Neoliberální politika posledních čtyř dekád v Británii úspěšně rozložila systém státního školství, který umožnil vzdělání inovátorům britského popu od Johna Lennona přes Davida Bowieho po Pulp. Dnešní mladí muzikanti z chudých poměrů takové štěstí už nemají. Podle průzkumu média Youth Music je zastoupení příslušníků nižších společenských tříd v popových žebříčcích ve srovnání se sedmdesátými léty poloviční. Znamená to, že hudbu už od nynějška budou dělat jen bohatí?
Téma třídní podmíněnosti se nám spojilo s projevem Chappell Roan na letošních Grammy, kde zpěvačka apelovala na velké nahrávací společnosti, aby braly umělce jako skutečné zaměstnance a začaly jim platit zdravotní pojištění. I tady se projevila skutečnost, že ne všichni stojíme na stejné startovní čáře. Zamysleli jsme se i nad tím, jaká situace panuje v Česku a jestli si dokážeme vzpomenout na nějaký popový hit, který by věrohodně mluvil o třídních rozdílech.
Tradičně nechybí přehled nejzajímavějších únorových desek nebo koncertních zážitků, rubrika Jednohubky nebo výhled do dalšího měsíce. Dočkají se i fanoušci kočičích novinek. Jaké zážitky si přivezla Nora z Athén, proč viděla Míša na koncertě punkové dívčí kapely tolik starších mužů a jakou sentimentální hudbu poslouchal Karel v Neapoli? To všechno a spoustu dalšího se dozvíte v březnovém Soundsystému.
Buďte v obraze s playlistem Soundsystému, který upozorňuje na zajímavé nové desky.
Playlist:
Oklou – Choke Enough
John Glacier – Like a Ribbon
Pink Siifu – BLACK‘!ANTIQUE
Black Tar Jesus – AFTERMATH
Aseon Zervas – Hazlom
Saya Gray – Saya
Ichiko Aoba – Luminescent Creatures
Jednohubky:
Yung Lean – Forever Young
Miso Extra – Ghostly
Kilo Kish – reprogram
Na co se těšíme:
14. 3.: Clipping – Dead Channel Sky
14. 3.: Amelie Siba – This may be the only way 2 heaven
28. 3.: Backxwash – Only Dust Remains
28. 3.: Deafheaven – Lonely People with Power
28. 3.: Perfume Genius – Glory
28. 3.: aya – hexed!
28. 3.: Spelling – portrait of my heart
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás