„Podepiš to, jinak jdeš do první linie.“ Chystá se ruská armáda na příměří?

Ruské armádní velení nutí odvedence, aby podepsali „služební smlouvy“. Pokud odmítnou, hrozí jim přesun do bojových jednotek a tím i velké riziko zabití.

Meduza
Foto Pexels, CC0.1

„Ty, kteří nepodepsali, buď okamžitě převelí k útočným jednotkám, nebo je zbaví funkce a pošlou bůhvíkam,“ vypověděl jeden ze zdrojů pro nezávislý ruský server Vjorstka. Jeho novináři ve své nové investigativě vycházejí z výpovědí desítek ruských vojáků z různých jednotek na Ukrajině a manželek branců. Nátlak na vojáky, kteří mají jen pár hodin na rozhodnutí, se probírá také v několika skupinách na chatovací aplikaci Telegram.

Ruští důstojníci nutí odvedence k podpisu téměř všude, kde je najdou – od mobilizovaných vojáků v podpůrných pozicích mimo frontu až po rekonvalescenty, kteří se zotavují po zraněních z operací. Jestli voják dostane nabídku „s lidskou tváří“ bez výhružek, nebo pod nátlakem a se zastrašováním, záleží podle vojáků a jejich rodin jen na osobě důstojníka. „Našim klukům to nabízeli taky, že prý bude víc peněz, ale všech patnáct odmítlo,“ řekla Vjorstce manželka jednoho mobilizovaného vojáka. „Pokud se znelíbíte důstojníkovi, skončíte v útočných jednotkách – bez ohledu na váš oficiální status. A smlouva? To je jen past, ze které se nedostanete.“

Ruská armáda nutí odvedence podepisovat služební smlouvy z několika důvodů. Tím prvním je nedostatek zkušených vojáků.

Ruská armáda nutí odvedence podepisovat služební smlouvy z několika důvodů. Tím prvním je nedostatek zkušených vojáků. Většina branců, kteří ještě přežili, je na frontě už přes dva roky, přičemž noví vojáci se smlouvou jsou „zelenáči“: „Buď je jim mezi 19 a 20, nebo za sebou ani nemají povinnou vojenskou službu, anebo jsou na tom zdravotně tak špatně, že neujdou ani tři kilometry. Takoví vojáci armádu neposílí,“ vysvětluje jeden z vojáků v okupované Chersonské oblasti. Kromě toho důstojníci jen neochotně přijímají do svých jednotek dobrovolníky rekrutované z věznic a vazeb. Ti pak zůstávají dlouhé měsíce ve výcvikových jednotkách, protože „s takovými lidmi nikdo nechce sdílet zákop“.

Druhým důvodem pro podepisování smluv s branci jsou obavy, že po ukončení bojových operací na Ukrajině čeká ruskou armádu prudký odliv mužů. Většina mobilizovaných se po odvolání Putinova mobilizačního rozkazu téměř jistě vrátí domů, zatímco vojáci se smlouvou budou muset zůstat ve službě až do jejího vypršení. „Na frontové linii teď nechtějí nikoho bez smlouvy (…) Jediné logické vysvětlení je, že se plánuje zmrazení fronty a případně něco jako demobilizace,“ řekl Vjorstce člen speciálních jednotek Ministerstva obrany.

Za třetí si armáda podle zdrojů slibuje, že svým krokem zabrání „nepokojům ve společnosti“. Nespokojené brance si totiž zaváže smlouvami, které omezí jejich svobodu psát či mluvit o frustraci z toho, že jejich nasazení nebere konce. „Napětí samo o sobě nezmizí, protože smlouvy na dobu neurčitou představují jen další způsob podmanění. Ale z formálního hlediska můžou úřady říct: ‚Vidíte, podepsal s námi smlouvu. Tak na co si stěžuje?‘ Úředníkům je už jedno, jestli podepsal dobrovolně, nebo pod nátlakem,“ řekl Vjorstce zdroj.

Posledním důvodem je fakt, že se armáda snaží vykazovat vysoká čísla v náborových statistikách. Důstojníci proto používají donucování, aby ukázali výkonnost. „Musíte pochopit, že velitelům záleží na měsíčních statistikách. Hlásí nahoru, že daný měsíc podepsali X tisíc smluv. Nikdo ale neví, kde ty vojáky se smlouvou vzali a jestli je rekrutovali z ulice, nebo se jenom přesouvají v rámci systému,“ řekl Vjorstce jeden z bývalých vojáků. Navíc vojáci, kteří podepíší služební smlouvu, ztrácejí nárok na jednorázovou odměnu ve výši několika set tisíc rublů, kterou by dostali jako dobrovolníci přicházející z civilu.

Kampaň, která tlačí mobilizované do smluv, se překrývá s obdobím, kdy za posledních šest měsíců klesá počet dobrovolně narukovaných vojáků. Podle zdrojů Vjorstky například Moskva během loňského podzimu posílala na frontu 250 dobrovolníků denně. Dnes je to jen asi 40 mužů.

Většina odvedenců, kteří s Vjorstkou o nátlaku mluvili, nakonec smlouvu podepsala. Především proto, aby se vyhnuli práci v útočných jednotkách, kde hrozí smrt. Ti, kteří nepodepsali, říkají, že mají větší strach z nasazení do dalších konfliktů v budoucnosti. „Fakt, že jsme mobilizovaní, pro nás znamená přinejmenším to, že jednou budeme demobilizováni. Vojáky pod smlouvou ale budou posílat do dalších a dalších bojů – v Africe, v Podněstří, něco se vždycky najde.“

Z anglického originálu Sign on the Dotted line, publikovaného na serveru Meduza pod licencí CC BY 4.0, přeložil David Scharf.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále