Donald Trump je opět prezidentem spojených států. Už během svého prvního prezidentského mandátu se zasadil o zrušení precedentu Roe vs. Wade, který zaručoval všem lidem v zemi právo na bezpečnou interrupci. Tím však jeho námluvy konzervativním evangelikálům a křesťanským nacionalistům nekončí – jeho poslední kampaň stála na nenávisti vůči trans lidem a na podpoře mnoha vlivných amerických misogynů. Jedním z nich je i antisemita Nick Fuentes, který po zvolení Trumpa prohlásil, že „muži zase vyhráli… Tvoje tělo, moje volba. Navždy.“ Tento výrok odstartoval vlnu nenávisti vůči ženám. Tu posílilo mimo jiné to, že zvoleného Trumpa volili z většiny právě muži, zatímco demokratka Kamala Harris se snažila aktivizovat voličstvo liberálně feministickými tématy.
V reakci na misogynii, která se po volbách prohnala sociálními sítěmi, začaly ženy z USA vyhlašovat celibát po vzoru jihokorejského hnutí 4B. Rychle tak na sociálních sítích vytvořily americkou verzi radikálního hnutí s názvem 4 NOs (čtyři NE), které vyzývá ženy k tomu, aby s muži neměly sex, nebyly s nimi ve vztazích, nebraly si je za manžele a neměly s nimi děti. Muži prý zvolili Donalda Trumpa do úřadu, mají za to proto zaplatit.
V novém díle Hysterie nicméně pochybujeme o funkčnosti této strategie. Magdalena připomíná, že je hnutí 4B v Jižní Koreji silně spojené také s transfobními výroky i požadavky. Hnutí například požadovalo, aby na dámské záchody mohly být vpuštěny jen osoby disponující F (ženským znakem) v občanském průkazu. Karolína pak doplňuje, že není na místě vnímat muže jako automatického nepřítele – že opravdovým nepřítelem je toxická maskulinita a patriarchát. Ačkoli je frustrace amerických žen zcela pochopitelná, nenávist vůči všem mužům není řešením.
Všeobjímající vztek a frustrace na sociálních sítích navíc relativně brzy utichla. Hnutí nicméně nebude mít dopad, pokud se mu nepodaří vystoupit z internetového šumu do reálného světa. A to vyžaduje značné množství práce spousty lidí. Samotné výkřiky na sociálních sítích, ať už jsou sebevíce radikální, společenskou změnu nezajistí. Spíše budou sloužit jako další záminka a materiál pro neokonzervativní influencerstvo lákající na rodinné hodnoty a „normální svět“.
Odpovědí na otázku, co v dnešní situaci dělat, může být naopak anarchistický přístup. Místo genderově podmíněné nenávisti totiž nabízí genderový abolicionismus. „Gender jako mocenský aparát není možné ovládnout nebo zbavit donucující síly skrze ‚svobodnou sebeidentifikaci‘ a naplnění požadavků uznání, jak se domnívá politika identity. Vždy bude nástrojem útlaku a jako takový je anarchistickou destruktivní rétorikou uchopen jako jeden z dalších aparátů, které musí být zničeny, spáleny, rozprášeny,“ píše Klára Lang ve své knize Tělo jako prostor anarchistické rezistence.
Feministické heslo „osobní je politické“ stále platí. Zatímco hnutí 4 NOs apeluje na kompletní odstřižení a potrestání mužů, anarchismus nabízí možnost odmítnout útlak jako takový. Můžeme se o to pokoušet například tím, jak utváříme vlastní vztahy. Můžeme také blokovat infrastrukturu či držet hladovky. Měli bychom to nicméně dělat i s lidmi, jež mají v občanském průkazu jiné znaménko než my. Nepřítel totiž není rozpoznatelný podle fyziognomie, ale podle toho, jaké místo zastává ve strukturách moci.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás