V Evropě desítky let převažovalo přesvědčení, že ve vztahu k Rusku podpora vzájemného obchodu povede ke sbližování a vzájemně prospěšné spolupráci. Geopolitické zájmy ustoupily obchodní kalkulaci. Evropa se otevřela závislosti na ruských fosilních palivech a zároveň ignorovala všechny jeho imperiální výpady. Nakonec tím financovala vyzbrojení svého největšího nepřítele. Jak je možné, že Evropa tak dlouho ignorovala varovné signály stále agresivnější a imperiálně laděné Ruské federace? Jakou roli v tom hraje fosilní byznys a korupce v politice? A jak fosilní paliva ovlivňují geopolitiku a přispívají k autoritářské vládě a násilí? A jak z toho dnes ven?
Ačkoliv EU má zhruba třikrát více obyvatel a desetkrát větší ekonomiku než Ruská federace, je politicky slabá.
Veli-Pekka Tynkkynen, odborník na ruskou energetickou a environmentální politiku z Helsinské univerzity, v nové epizodě podcastu Heatwave odkrývá, jak se závislost na fosilních palivech stala klíčovým nástrojem moci Vladimira Putina. Tynkkynen, autor uznávaných knih The Energy of Russia: Hydrocarbon Culture and Climate Change a novinky How Europe Got Russia Wrong: Energy, Violence, and the Environment vysvětluje nejen to, jak Kreml využívá ropu a zemní plyn k prosazování svých geopolitických cílů i jak systematicky buduje „uhlíkovou kulturu“ pro domácí publikum stejně jako šíří popírání závažnosti klimatické změny. Fosilní paliva se tak stávají klíčovou součástí ruské státní propagandy v budování představy silného ruského impéria.
Pokud budeme slabí, prohrajeme
Proruské subjekty vynaložily ohromnou práci, aby zdiskreditovaly Green Deal nebo vytvořily dojem, že klimatická změna není urgentní problém. Ruská maskirovka (klamání v komunikaci za účelem dosažení strategických cílů) byla tak úspěšná, že se jí podařilo zdiskreditovat ideu přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku i mezi řadou svých zarytých odpůrců.
Tynkkynen říká: „Máme krajní pravici, máme populisty, máme krajní levici, kteří se snaží jaksi rozbít Evropu na kousky a s těmito autokraty uzavírat bilaterální dohody. (…) Populisté a extremisté vůči Rusku strategii mají. Jejich strategie je: ,Dobře, dáme Rusku jeho sféru vlivu a my dostaneme zpět obchod a levný plyn.‘ Liberálně demokratická Evropa vůči Rusku strategii nemá. A to je velký problém.“
Ve své práci se také snaží hledat způsob, jak demokratickou strategii Evropy vůči Rusku najít. „Evropa se musí stát prostřednictvím demokratického procesu silným hráčem, který pevně trvá na svých cílech,“ myslí si Tynkkynen. „Evropa se také musí stát vojenskou mocností, což zatím není. A je nešťastné, že jsme se o to nepostarali dříve.“ Ačkoliv EU má zhruba třikrát více obyvatel a desetkrát větší ekonomiku než Ruská federace, je politicky slabá. A „to je mnohem širší problém – pokud jsme politicky slabí, nejsme schopni v podstatě zachránit svět, protože například aktéři jako Rusko budou brzdit zmírňování klimatických změn,“ říká Tykkynen.
Poslechněte si podcast Heatwave a dozvíte se více o tom, proč je propojení energetiky, geopolitiky a klimatické bezpečnosti klíčové pro budoucnost Evropy i celého světa.
pozn. Omlouváme se za předchozí nepovedenou verzi dílu podcastu, která omylem vznikla při chybném exportu.
Podcast vzniká za podpory nadace Heinrich Böll Stiftung.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás