Případ vraždy šéfa největší americké zdravotní pojišťovny UnitedHealthcare Briana Thompsona a následné odhalení identity jeho vraha Luigiho Mangioneho vyústilo v posledních dnech v úkaz, který připomíná zrod lidové legendy. Když si odmyslíme médii sledované pátrání a memy, je kauza podstatná tím, jak ilustruje deziluzi v nečekané části americké společnosti a vyjevuje hrůzné podoby predátorského systému, jehož zisk je založen na utrpení ostatních.
Brian Thompson byl zastřelen večer 4. prosince u vchodu do newyorského hotelu Hilton, v němž se odehrávala schůzka investorů UnitedHealthGroup, mateřské společnosti pojišťovny. Samotná vražda se na sociálních médiích okamžitě setkala s až morbidně posměšnými reakcemi. Facebookový post pojišťovny vyjadřující lítost nad Thompsonovým úmrtím si během několika hodin získal přes 70 tisíc „haha“ reakcí a jeden z nejvirálnějších komentářů hlásal: „Thompson zemřel při dělání toho, co měl nejradši – odpírání včasné zdravotní péče a zvyšování hodnoty akcií.“ Jiný příspěvek zněl: „Všechny žerty stranou, je opravdu strašné vidět tolik lidí oslavovat vraždu člověka. Nikdo nemůže soudit, kdo má a kdo nemá umřít. To je práce AI algoritmu, který vyvinuly pojišťovny za účelem maximalizovat zisky na vašem zdraví.“
Mangioneho případ odráží smutnou realitu milionů Američanů. Katalyzátorem nápravy nehumánního zdravotnického systému se však pravděpodobně nestane.
Po dopadení a odhalení totožnosti střelce ale dostal případ ještě nový rozměr. Popularita Luigiho Mangioneho přesahuje „memifikaci“ fyzicky atraktivních zločinců či popkulturní fetišizaci vrahů, kterou můžeme poslední roky sledovat v souvislosti s nárůstem obliby true crime obsahu. Mangione se pro americkou generaci X přes noc stal lidovým hrdinou a romantickým odpadlíkem.
Šestadvacetiletý Mangione navštěvoval prestižní soukromé školy, absolvoval jednu z nejprestižnějších amerických soukromých univerzit a byl členem prominentní marylandské rodiny realitních developerů či republikánských politiků. Nenávistí k predátorskému korporátnímu systému tak nebyla zradikalizována jedna z jeho obětí, ale naopak člen společenské třídy, která by měla z takového systému benefitovat.
Podobně jako velká část jeho vrstevníků byl i Mangione chorobně často online, což pouze umocňuje jeho internetovou legendu. Právě jeho digitální stopa vyjevuje zásadní informace, které vysvětlují, co Mangioneho k činu pravděpodobně donutilo a jak o něm přemýšlel. Nechme stranou, že byl s největší pravděpodobností posluchačem nového alba Beyoncé, že cestoval po Japonsku nebo příspěvky, které mají ukázat, jaký byl střelec. Jeho profil na X a aktivita na sociální sítí Goodreads, kde lidé hodnotí knižní tituly, naznačují, že byl fanouškem mixu populární psychologie a sociologie, technokratických bestsellerů, ale také manifestu Unabombera, v němž Mangione podle vlastní recenze viděl člověka, který prohlédl, že korporacím na nikom nezáleží a že radikální, násilný akt je jedinou možnou volbou odporu. Jak sám napsal: „Tyhle společnosti nemají absolutně žádné výčitky z toho, že ničí pro dolar celou planetu, tak proč bychom měli mít výčitky z jejich zničení pro vlastní přežití?“
Turista po ideologiích
Mangione vykazuje všechny známky toho, co kulturní historik Mark Harris popisuje slovy „young male ideology tourist“. Z občas bizarních Mangioneho tweetů o řešení reprodukční krize v Japonsku nebo povaze společnosti je zřejmé, že to nebyl žádný progresivní woke terorista, ale antikapitalistický a nábožensky založený anarchista.
Jak se ukázalo ze třístránkového manifestu, který po sobě Mangione zanechal, středem jeho politické ideologie byla deziluze a nenávist vůči systému korporací, který „pokračuje ve zneužívání naší země pro svůj zisk za přihlížení americké společnosti“. Mangioneho pravděpodobně k činu dovedla osobní negativní zkušenost s americkým systémem zdravotnictví po operaci zad, ze které si odnesl chronické bolesti a deprese. Podle zdrojů New York Post hrála také roli dřívější traumatická zkušenost se zdravotní péčí o jednoho z jeho blízkých.
Systém zdravotní péče
Při pohledu na fungování systému amerického zdravotního pojištění je zřejmé, že se jedná o byznys zaměřený spíš na zvyšování zisků než na poskytování péče. Společnost UnitedHealthcare v tomto ohledu vyniká svou bezohledností. Od svých zákazníků často vybírá enormní pojistné, ale když tito lidé potřebují péči, často jim ji odmítne poskytnout. Podle dat spotřebitelského výzkumného webu ValuePenguin, který se specializuje na pojištění, UnitedHealthcare v roce 2023 zamítla přibližně jednu ze tří žádostí o pojistné plnění. To je nejvíce ze všech velkých pojišťoven – průměr v odvětví činí 16 procent zamítnutých žádostí. Krátce po Mangioneho činu se na sociálních sítích ozvaly tisíce Američanů se svými hororovými příběhy, kdy jim například pojišťovna opakovaně zamítla proplácení léků během léčby rakoviny či odmítla pomoc při chronických bolestech.
Zamítání žádostí je pochopitelně výnosné. Společnost UnitedHealth má tržní hodnotu 566 miliard dolarů a v loňském roce vygenerovala příjmy ve výši téměř 372 miliard dolarů. Jde o čtvrtou největší veřejně obchodovanou společnost v USA podle obratu. Generální ředitel společnosti si z tohoto zisku přišel na pěkný podíl: v roce 2023 vydělal 10,2 milionu dolarů. Také se velmi dobře orientoval v prodeji svých akcií ve vhodných okamžicích – Thompson byl jedním ze tří vedoucích pracovníků UnitedHealth Group, kteří byli jmenováni v hromadné žalobě za prodej akcií v hodnotě přes 120 milionů dolarů v době, kdy byla společnost předmětem federálního antimonopolního vyšetřování.
Mangioneho případ odráží smutnou realitu milionů Američanů. Katalyzátorem nápravy nehumánního zdravotnického systému se však pravděpodobně nestane. Jestli se něco změní, pak je to zvýšení poptávky korporací po službách soukromých bezpečnostních firem. Přesto případ jasně ukázal, že radikální nenávist vůči tomuto systému již není doménou pouze chudých Američanů. Memy ohledně zastřelení Briana Thompsona pravděpodobně po pár týdnech spadnou do propadliště dějin, realita krutosti, exploatace a frustrace milionů Američanů ale zůstane přítomná.
Autor studuje nová média na FF UK.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás