Prosinec bývá v Argentině většinou měsícem neklidu. V roce 2001 vyrazili Argentinci do ulic po zmrazení všech kont v argentinské měně, k čemuž vláda prezidenta Fernanda de la Rúy přistoupila kvůli hromadnému vybírání úspor, měnění pesa za dolary a posílání úspor do zahraničí. Demonstrace se brzy proměnily v násilné střety s policií (které měly i několik obětí). Rúa po tlaku veřejnosti rezignoval a v zemi se během prosince a ledna vystřídali ve funkci prezidenta čtyři politici, z nichž tři rezignovali.
Dostupné bezplatné vzdělání jako jednu z hlavních priorit Argentinců prezident ohrozil zmrazením rozpočtu na školství, kvůli čemuž vyšly během roku několikrát do ulic statisíce lidí. Milei dlouhodobě označuje univerzity za „bašty socialismu“, které podle něj „indoktrinují studenty woke ideologií“.
V poslední dekádě, kdy se Argentina posouvala od jedné ekonomické krize k druhé, se prosincové demonstrace staly takřka vánoční tradicí. Letos je ale v zemi zatím klid, a to i navzdory Mileiově politice škrtů symbolizované motorovou pilou. První ekonom v čele Argentiny snižoval veřejné výdaje, kde mohl – a to často za pomoci kontroverzních prezidentských dekretů.
Ve svém balíčku opatření Mileiova vláda devalvovala argentinskou měnu peso o 50 procent, snížila státní dotace na pohonné hmoty (včetně plynu hojně využívaného k vaření) a počet ministerstev klesl z 18 na sedm. Milei také zrušil cenová omezení základních potravin jako mléko nebo cukr a vývozní kvóty na hovězí maso.
Úřadující prezident se odhodlal i k silně nepopulárním krokům. Vláda zmrazila důchody, výrazně snížila finanční pomoc vývařovnám pro sociálně slabé a škrtů se dočkaly i další sociální projekty. Velký nesouhlas také vyvolalo zmrazení rozpočtu školství – v září a v říjnu se zvedl možná největší odpor proti aktuálnímu politickému směřování země.
Černá čísla, růžová budoucnost?
Před rokem čerstvě zvolený prezident z balkonu slavné Casa Rosada přednesl argentinskou verzi Havlova projevu o tom, že země, jíž nově vládne, nevzkvétá, a podle anarchokapitalisty je nutná „šoková terapie“. Čistě pohledem na ekonomické ukazatele se zatím zdá, že terapie zabírá. Zůstává ale otázka, za jakou cenu.
Inflaci se zatím podařilo snížit rychleji, než se mnozí ekonomové odvážili odhadovat. Zatímco loni v prosinci dosahovala měsíční inflace 26 procent, ta letošní spadla už v listopadu pod 2,5 procenta. Meziroční inflace sice také klesla, ale Argentina nadále zůstává na předních příčkách světa (v listopadu šlo o pokles ze 193 na 166 procent).
V čase od července do září navíc argentinská ekonomika mezičtvrtletně stoupla o 3,9 procenta, což je poprvé od roku 2023, kdy se jihoamerická země propadla do recese. V meziročním srovnání už ale argentinská ekonomika naopak o 2,1 procenta klesla a další pokles se dá zřejmě očekávat. Mimo to Milei svůj úspěch ilustruje rozpočtovými přebytky a rostoucím zájmem zahraničních investorů, které vláda láká například daňovými úlevami.
Ekonomický odraz ode dna ale rozhodně nepociťují všichni. Počet lidí pod hranicí chudoby vzrostl na 53 procent, přičemž nejhorší situace je v nejodlehlejších oblastech země, jako je provincie Chaco. V okolí tamního hlavního města se pod hranicí chudoby podle Buenos Aires Times nachází až 76 procent místních obyvatel. Po celé zemi vznikají vývařovny pro sociálně slabé. Aktuálně je těchto zařízení v Argentině 1181, ani to ale nestačí. Počet Argentinců, kteří čelí středně těžké až těžké potravinové nejistotě, se pak podle OSN za posledních sedm let téměř zdvojnásobil na 36 procent, uvádí Reuters.
Velká část Argentinců se navíc po zrušení regulace nájemného dostala do existenčních problémů. Nabídka nájemního bydlení se sice zvýšila, mnoho lidí ale také muselo kvůli rostoucím nájmům své domovy opustit. V dubnu se tak počet obyvatel žijících na ulici třímilionové metropole Buenos Aires podle oficiálních statistik zvýšil na více než čtyři tisíce, tedy o 500 více než minulý rok. Humanitární organizace ale reálné číslo odhadují až na trojnásobek a podle vedení města aktuální krize dostává na ulici až tři stovky obyvatel měsíčně.
Odhozená kožená bunda
Pokud chce Milei pomýšlet na úspěch v midterms v roce 2025, potažmo v dalších prezidentských volbách, musí jeho vláda nabídnout naději i těm, které jím nastolená politika poslala na dno. Stejně tak si ale musí prezident spolu se svým hnutím La Libertad Avanza udržet své stávající voličstvo, které může být nespokojeno s neplněním slibů prezidentské kampaně. Za prezidentem nicméně stále stojí takřka polovina populace, přičemž největší podporu má Milei u její nejbohatší části.
Některé ambiciózní plány outsidera prezidentských voleb, který ukončil dlouhou vládu perónistů, totiž čekají na splnění. Plány na dolarizaci argentinské ekonomiky i „vyhazování národní banky do povětří“ jsou minulostí a v obou komorách parlamentu se musí slabé prezidentovo hnutí (39 z 257 křesel v dolní a 6 ze 72 křesel v horní komoře) opírat o podporu „kasty“, jak nazval své politické protivníky.
Milei navíc přes Kongres neprotlačil své privatizační plány. Nedošlo tak k privatizaci národní letecké společnosti Aerolineas Argentinas ani národní ropné společnosti. Na začátku září pak soud v Buenos Aires zablokoval Mileiovu snahu povolit převod argentinských fotbalových klubů do soukromých rukou.
Změna Mileiovy politiky se promítla i do jeho image. Hardrockový zpěvák, který na střední škole založil kapelu ctící Rolling Stones, nahradil koženou bundu oblekem a oproti kampani i počátku své vlády ubral i ve svých výrocích. Zatímco během kandidatury mluvil o svém brazilském protějšku Lulovi da Silva jako o „zkorumpovaném komunistovi“ a neváhal podobně urážet i papeže Františka či čínskou vládu, v posledních týdnech povětšinou otočil a ve vztahu k Brazílii i k Číně převládl pragmatismus.
Stejně tak prezident doposud nepřistoupil ke kontroverznímu plánu na vytvoření trhu s lidskými orgány. Naopak své konzervativní podporovatele mohla argentinská hlava státu potěšit vztahem k potratům. Podle vyšetřování organizace Amnesty International Mileiova vláda zastavila nákup potřeb nezbytných pro provádění interrupcí. Ty přitom byly v zemi legalizovány v roce 2021 ve všech případech do 14 týdnů těhotenství. Stejně má být v Argentině nedostatek i většiny druhů antikoncepce.
„Podle oficiálních informací neproběhly do října žádné dodávky, my ale víme, že situace je ještě horší. Je to mnohem kritičtější, protože nákup potřeb nebyl ani zahájen,“ řekla stanici CNN ředitelka sekce Amnesty International Argentina pro gender a diverzitu Lucila Galkin. „Zatímco v roce 2023 bylo zaručeno nebo distribuováno téměř 150 000 sad misoprostolu a mifepristonu po celé zemi, letos provincie neobdržely nic,“ dodala Galkin. Vliv na situaci měla i Mileiova předvolební rétorika, kdy interrupce označoval za „tragédii“ a „vraždu“. V důsledku toho má provedení zákroku odmítat nemalé množství lékařů.
Historické přešlapy
Nejde přitom o jedinou kontroverzi Mileiovy vlády. V březnu nemalé množství Argentinců protestovalo proti „přepisování dějin“ ze strany vlády. V Národní památný den za pravdu a spravedlnost, jak se nazývá státní svátek, vláda zveřejnila video s výpovědí dcery kapitána zavražděného marxistickou guerillou a člena levicové partyzánské skupiny, který byl v nizozemském exilu.
Právě bojovník proti brutální vojenské diktatuře, která Argentině vládla mezi lety 1976 a 1983, ve videu říká, že měl po nastolení demokracie v rámci vyšetřování schválně nadsadit počet obětí režimu. Podle odborníků jde nejen o pokračování sporu o počet obětí vojenského režimu, ale také o Mileiovu snahu usmířit se s armádou, která se u Argentinců netěší zrovna velké důvěře.
Změnit její postavení tak mělo větší financování i změna zákona. Armáda totiž od roku 1991 může poskytovat pouze technickou nebo materiální pomoc policii, jinak do vnitřních záležitostí země nesmí zasahovat. Zločinnost v okolí města Rosario ale chtěl Milei po vzoru Ekvádoru řešit mimo jiné nasazením právě argentinské armády.
Už v rámci předvolební kampaně pak Milei opakovaně zpochybňoval, že by diktatura měla na svědomí 30 tisíc obětí. Podle současného prezidenta počet takzvaných „desaparecidos“ (nuceně zmizelých) dosáhl čísla 8753, tedy čísla, které je blízké oficiální zprávě vyšetřovací komise z roku 1984. Pozdější odtajněné dokumenty publikované v roce 2016 přitom dokládají, že vojenští velitelé během konce sedmdesátých let evidovali na 22 tisíc zavražděných odpůrců režimu.
Posílit dobré vztahy mezi vládou a armádou mělo zřejmě i pojmenování jednoho ze sálů v prezidentském paláci po „Hrdinech Malvín“. Toto rozhodnutí kontrastovalo s Mileiovým obdivem k bývalé britské premiérce Margaret Thatcherové, za jejíž vlády Velká Británie právě o tyto ostrovy vedla válku s Argentinou. „Falklandy jsou stále britské a Thatcherová byla skvělá,“ reagoval letos v květnu na dotazy novinářů prezident.
Milei zpochybnil ještě jeden historický pilíř Argentiny – a to vzdělání. Dostupné bezplatné vzdělání jako jednu z hlavních priorit Argentinců prezident ohrozil zmrazením rozpočtu na školství, kvůli čemuž vyšly během roku několikrát do ulic statisíce lidí. Milei dlouhodobě označuje univerzity za „bašty socialismu“, které podle něj „indoktrinují studenty woke ideologií“. Přitom právě velká část absolventů vysokých škol ve volbách podpořila úřadujícího prezidenta, připomínají Buenos Aires Times.
Buenos Aires centrem konzervatismu
Bez ohledu na domácí kontroverze a problémy se Milei stal globální konzervativní hvězdou. Důkazem je setkání pravicově konzervativních politiků na začátku prosince v hotelu River Plate v Buenos Aires. „Osud Jižní Ameriky závisí na Mileiovi a patriotech v Argentině,“ vzkázal shromážděným ve videopozdravu bývalý volební stratég Donalda Trumpa Steve Bannon.
„Argentina představuje maják svobody v Latinské Americe,“ pronesl na místě syn brazilského exprezidenta Eduardo Bolsonaro. Jeho otec Jair setkání nemohl tradičně hostit ani na něm být fyzicky přitomný, protože mu brazilské úřady zabavily pas kvůli vyšetřování z plánování státního převratu a vraždy svých politických oponentů. Na akci pak nechyběli zástupci španělské krajní pravice nebo maďarské vlády Viktora Orbána.
Možná největší pozornost na sebe ale strhla snacha zvoleného amerického prezidenta Lara Trump. „Když jde Argentina nahoru, Amerika jde nahoru. Když se daří nám, daří se i vám. Od pamp k Velkým planinám! Od Patagonie k Palisades! Od Skalistých hor k Andám! Uděláme naše národy znovu velkými!“ vzkázala vycházející hvězda hnutí MAGA, jehož název se začíná skloňovat i v Argentině. Podle Mileiových podporovatelů mělo jít o další důkaz sbližování Argentiny se Spojenými státy.
Právě Javier Milei byl první zahraniční hlavou státu, která se setkala s Donaldem Trumpem po jeho vítězství v letošních prezidentských volbách. „Práce, kterou jste odvedli v Argentině, je neuvěřitelná,“ chválil podle BBC Trump svého protějška na večeři na Floridě. Mimo to se Milei setkal s budoucím ministrem zahraničí Marcem Rubiem a hned třikrát s miliardářem Elonem Muskem, který se chce ve své funkci ministra pro efektivitu inspirovat právě argentinským libertariánem.
Během svého prvního mandátu nicméně Trump Latinskou Ameriku navštívil pouze jednou, a to v roce 2018 během jednání skupiny G20. Analytici se obávají, že navzdory politické blízkosti obou hlav státu půjde o „nerovný a asymetrický vztah“. Především pak s ohledem na největší rozdíl mezi nimi – na Trumpem preferovaná cla na dovoz, které zapřísáhlý odpůrce státních zásahů do ekonomiky odmítá. Nová opatření navíc mohou silně poškodit export z Latinské Ameriky do USA. Region by přitom Trump měl chtít vymanit z vlivu Číny, která zde patří mezi největší investory.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás