V amerických volbách vyhrál opět Donald Trump, což řada analytiků čekala. Čekala to proto, že jeho osobní vítězství zrcadlí obecnější společenský posun, který rámuje naši současnost. Jedná se o posun od důrazu na práva jednotlivce k důrazu na hodnotu národně definovaného společenství, což je přesně význam dnes tolik diskutovaného rozkladu liberální demokracie. V jádru jde o útok proti individualisticky definovaným právům. Koneckonců nejvýstižněji to vyjádřil jeden z protagonistů tohoto posunu, Viktor Orbán, když mluvil o své politické alternativě jako o neliberální demokracii. Vše nasvědčuje tomu, že tu s námi v budoucnu zůstane i nadále, a to v různých částech světa, od USA přes EU až po Indii. Co můžeme z hlediska společenských trendů čekat do budoucna?
Rostoucí polarizace
Pozorujeme dnes mobilizaci silně komunitaristické, nacionalistické politické alternativy, která nachází vyjádření v leaderech bažících po moci (Orbán, Módí, Trump), kteří si s demokratickými procedurami často neberou servítky (od ovlivňování médií, přes změny volebních pravidel, neuznání výsledků voleb až po podněcování ke státnímu převratu). Nyní tato alternativa vítězí konvenčním a přesvědčivým způsobem v amerických volbách. A tato nacionalistická mobilizace povede i k mobilizaci liberálních složek společnosti na obranu toho, co vnímají jako podstatu liberální demokracie. Z toho důvodu lze tedy očekávat další společenskou polarizaci.
Obecně je dnes antigender považován za jakési „symbolické lepidlo“, které drží pohromadě různá témata nacionalistických protiliberálních hnutí, jako je i to, které symbolizuje Trump.
To vše je podtrženo tím, že liberální část společnosti není a nejspíš nebude schopna respektovat oprávněné požadavky podporovatelů nacionalistů vůči neoliberálně pojaté ekonomické globalizaci, tedy oddělit požadavky těch, kdo nejsou globálně konkurenceschopní, od nebezpečných idejí mířících někam k nedemokratické budoucnosti. Podporovatelé ochrany před globalizací jsou již dnes pro řadu mluvčích liberálního tábora jakási lůza, kterou je nejlépe udržet mimo volební urny. Když totiž k volbám přijdou, volí proti liberálům jako nyní.
Dalším polarizačním dělítkem se do budoucna může ještě více než dnes stát gender, který podle některých výzkumů především v mladší generaci začíná prohlubovat rozdíly mezi liberálně orientovanými mladými ženami a stále konzervativnějšími mladými muži (např. Financial Times z letošního ledna). U nás tento trend asi nejlépe ilustruje povaha voličské podpory a úspěch europoslance Turka. Trump ve své kampani mimo jiné spoléhal i na podobně interpretovanou dělicí linii. Obecně je dnes antigender považován za jakési „symbolické lepidlo“, které drží pohromadě různá témata nacionalistických protiliberálních hnutí, jako je i to, které symbolizuje Trump.
Utužení hranic a vyloučení druhých
Nástup konzervativního nacionalismu sám o sobě nejspíš povede k utužení hranic národně vymezených komunit, které již jsou a dále budou kladeny vůči nepřátelům: migraci zvenku komunitních hranic a liberálnímu progresivismu zevnitř. Na to bude dále reagovat liberální tábor vlastní protimobilizací, např. bude nacionalismus srovnávat s nástupem nacismu před sto lety. Tato mobilizace a protimobilizace může vyústit v aktivaci hranic mezi společenskými skupinami, kdy se mezi lidmi staví zdánlivě neprostupné překážky a jejich individuální jedinečnost se redukuje na příslušnost k určité skupině s jasnými charakteristikami. To je neúprosná logika úpadku univerzalistické ideologie lidských práv, s níž dosud počítala právě liberální demokracie jako uspořádání teoreticky pro každého bez ohledu na místo narození či kulturní okruh.
Když se skupinové charakteristiky spojí s jednoznačným hodnocením, ztrácí se konkrétní člověk a nastupuje jeho obraz, z něhož se pak velmi jednoduše může stát ideologií a propagandou stvořený obraz nepřítele. Přesně takto slavné analýzy diktatur 20. století, například z pera filozofky Hannah Arendtové nebo sociologa Zygmunta Baumana, popisují mechanismus, kterým se v nacistickém Německu z konkrétních židovských sousedů stávali všeobecní nepřátelé rasy.
A nemusíme se vracet do třicátých let 20. století, stačí si připomenout podobné mechanismy, které známe z konfliktů například ve Rwandě nebo v částech bývalé Jugoslávie z devadesátých let 20. století nebo nyní z válek na Ukrajině a v Palestině. Symbolické vytváření nepřátel jako radikálně jiných pomáhá dehumanizovat konflikt a otevírá cestu politickému násilí.
Institucionální změny a mezinárodní konflikty
Pokud se bude někde opakovat maďarský scénář a nacionalisté využijí volebních úspěchů k ústavním změnám, může to podkopat významně legitimitu demokratického vládnutí, jak ho známe dnes. Pokud vítězství těchto sil nebude znamenat proměnu ústavních pojistek a pravidel, může to naopak staré dobré demokracii pomoci, protože se jen ukáže, že ani nacionalisté nemají zázračná řešení – ať už v boji proti migraci, globalizaci nebo Rusku a Číně. A v příštích volbách se jejich úspěch nemusí opakovat.
Problém je tedy v tom, když nacionalisté začnou měnit instituce, jako maďarský Orbán a jeho strana. Historik Philipp Ther má v této souvislosti tezi již dříve formulovanou právě na základě maďarské zkušenosti, která ale nyní sedí například i na Slovensko, že nacionalističtí autoritáři začnou „zlobit“ ve chvíli, kdy vyhrají ve volbách podruhé. Poprvé vyhrají a pak prohrají, podruhé vyhrají a udělají vše proto, aby oni nebo jejich pokračovatelé podruhé už prohrát nemohli.
Z tohoto hlediska je třeba se bát, co se po Trumpově vítězství, které umetá cestu vlivu mocných byznysmenů a samozvaných proroků, jakým je například Elon Musk, může v USA stát. Jak Trumpa, tak Muska fascinuje možnost osobně nabyté a bez kontroly realizované moci, kterou dosud známe především z nedemokratických států. Je dnes otázka, jestli se těmto nedemokratickým leaderům Trump bude chtít jako demokratický alfa samec postavit nebo spíš převzít z jeho hlediska atraktivní rysy jejich nedemokratického vládnutí.
Autor je sociolog.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás