Piráti rozložili vnitřní demokracii strany. Teď ji budou v čele s Hřibem zachraňovat v Česku

Atmosféra sobotního pirátského sjezdu byla napjatá. Piráti se sešli v pražské Masarykově koleji, aby po dvou volebních neúspěších rozhodli o směřování své strany. Volilo se nové předsednictvo a také nové stanovy. Za dvěma kandidáty na post předsedy, kteří se dostali do druhého kola, stály dva různé tábory s odlišnou vizí, jak by měla Pirátská strana vypadat. Zdeněk Hřib, který je obklopený lidmi jako Jakub Michálek, Mikuláš Ferjenčík nebo Olga Richterová, podmínil své předsednictví tím, že strana zároveň přijme nové stanovy. Levicověji profilovaní piráti, kteří zároveň akcentovali návrat k principům, na kterých Pirátská strana vznikla, volili naopak Lukáše Wagenknechta.

Lidé kolem nového předsedy Zdeňka Hřiba patří k těm, kteří měli na dosavadním směřování strany, zejména pak účasti a setrvávání ve Fialově vládě, značný podíl.

Jednou z hlavních pirátských idejí býval například boj proti korupci. Účast ve vládě, kde jako ministr spravedlnosti úřadoval Pavel Blažek, proto mnozí vnímali jako pokrytectví. Po volbě předsedy, kdy Hřib zvítězil většinou 454 hlasů z celkem 866 hlasujících, zatímco druhý Wagenknecht získal 401 hlasů, piráti přijali také nové stanovy, které mění některé principy, jimiž byla strana proslulá. Zbytek předsednictva jsou lidé, kteří jsou Hřibovi loajální. Adéla Šípová, která odstoupila před volbou předsedy ve prospěch Lukáše Wagenknechta, se do předsednictva nedostala. Jedno místo ale ještě zůstalo neobsazené a bude potřeba ho dovolit.

Změna fungování strany

Během volebních proslovů se v kuloárech hodně mluvilo o tom, že by strana měla projít sebereflexí a že by se mělo více probrat, jaké chyby dovedly Piráty tam, kde jsou dnes. Tedy stranou, která má strach, jestli se v příštích volbách vůbec dostane do parlamentu. Bolavým a zjevně nedostatečně diskutovaným tématem se ukázalo spojení se STANem v minulých parlamentních volbách. Několik Pirátů mi vyprávělo, jak se tehdy vehementně snažili upozorňovat vedení na možnost, že budou na svých kandidátkách STANem překroužkováni. Vedení tehdy jejich obavy bagatelizovalo nebo rovnou ignorovalo. Další stranu štěpící téma bylo následné rozhodnutí o účasti ve vládě, se kterým ale při vnitrostranickém hlasování souhlasilo 82,1 procent hlasujících. Přesto se právě o tomto rozhodnutí v kuloárech také mluvilo. Kromě toho jsem zaznamenala i hlasy, které volaly po hlubší diskuzi o ideovém směřování strany.

Lidé kolem nového předsedy Zdeňka Hřiba patří k těm, kteří měli na dosavadním směřování strany, zejména pak účasti a setrvávání ve Fialově vládě, značný podíl. Původ dosavadních neúspěchů vidí mimo jiné i v tom, že Piráti dosud nefungovali stejně jako jiné politické strany, ale na přísně demokratických principech, kdy nejvyšším orgánem bylo Celostátní fórum. To, jak byla strana postavená, v něčem kopírovalo fungování státu. Předsednictvo mělo výkonnou moc, Republikový výbor volený členy strany legislativní a Kontrolní a Rozhodčí komise představovaly třetí pilíř, tedy justici. To se nyní mění a mnohem více moci se soustředí do rukou předsednictva, jehož členové nově budou automaticky i členy Republikového výboru.

Ze strany bude nyní vylučovat Republikový výbor a vyloučený člen si sice bude moct podat odvolání k Rozhodčí komisi, ale až poté, co už bude vyloučen. Podle nových stanov si lídr kandidátky bude moct obsadit čelo kandidátky svými lidmi a místní, krajská nebo republiková členská základna pak bude hlasovat o čele kandidátní listiny jako celku. Pokud by kandidátku nepřijala, bude se hlasovat postaru o jednotlivých místech. Kritici nového způsobu tvrdí, že pod časovým tlakem i tlakem médií tyto kandidátky většinou projdou. Nejucelenější kritiku nových pravidel sepsal Michal Gill, kde zároveň vysvětlil, proč ze strany odchází.

Naopak podle Jiřího Hlavenky, který se na změnách podílel a vítá je, nebyl systém funkční a byl zbytečně byrokratický. Celý balíček byl ostatně prezentován jako cesta z marasmu, ve kterém se strana nachází. Hlavenka kvituje i přesnější ideové ukotvení „v liberálním středu (možná nepatrně středo-pravé).“

Ideová neukotvenost

Je pochopitelně otázka, jestli je jasné ideové směřování nutnou podmínkou úspěchu politické strany. V roce 2017 se Pirátům podařilo dosáhnout úspěchu, i když nebylo úplně jasné, kam je na politické mapě zařadit. Dnes je jejich největším konkurentem politicky zcela nečitelný STAN, o kterém se na rozdíl od Pirátů nedá říct ani to, že by byl liberální. Jenže STAN je pevně srostlý s komunální politikou, což mu oproti Pirátům poskytuje velkou výhodu. Ale není moc pravděpodobné, že by voličům, kteří odcházejí od Pirátů ke STANu, opravdu ze všeho nejvíc vadilo, že si u Pirátů nemohou být jistí, co vlastně volí. Ostatně označí-li se Piráti za středový nebo středopravý subjekt, bude to ještě méně vypovídající, než když strana jasně deklarovala, že je progresivní a liberální a že chce nabourávat zaběhaný systém. Mnohem nosnější by nyní byla konkrétní témata, na kterých by Piráti dokázali najít jasnou shodu. Na sjezdu se politické směřování strany neprobíralo, kromě vágních Hřibových řečí o větším důrazu na ekonomiku.

Jestli bylo na sjezdu před volbou cítit napětí, po volbě předsednictva a přijetí nových stanov se atmosféra výrazně proměnila. Část lidí v sále se zvedla a propukla v jásot, hlasitě tleskala a neskrývala nadšení. Zjevně uvěřili Hřibovým slibům, že posílení pravomocí vedení pomůže straně, aby se znovu zvedla. Ti, kdo příčinu pirátských volebních debaklů viděli spíše ve špatných rozhodnutích, jako byla koalice se STANem a účast ve Fialově vládě, a na sjezdu hlasovali většinou pro Lukáše Wagenknechta, odcházeli v těžké deziluzi. Od sobotního do nedělního večera opustily stranu na dvě desítky členů. Mezi nejznámější z nich patří Janka Michailidu a Marcel Kolaja.

Bývalý předseda strany Ivan Bartoš se před volbou odmítl vyjádřit, koho bude volit a jak on sám vidí směřování strany. Po sjezdu jsem se ho na to zeptala, když jsme na sebe narazili na chodníku před Masarykovou kolejí. Odmítl říct, koho volil, ale na otázku, zda hlasoval pro nové stanovy, nakonec odpověděl kladně. A začal vysvětlovat, že stanovy nejsou tak špatné a vnitřní demokracii tolik neomezují, zato ale zvýší akceschopnost strany. Svou otázkou jsem nechtěně vyvolala rozmíšku, kdy Bartošovi začal člen Pirátů Martin Martin vyčítat, že podobně jako ho při plavání ve škole plavčík potápěl tyčí tak, že se málem utopil, a děti to nechápaly a smály se tomu, stejně tak dnes ti, kdo odhlasovali nové stanovy, nechápou, co udělali a radují se, protože důvěřují slepě autoritám.