Ženy mají obecně mnohem méně orgasmů než muži. Tato statistika je tak výrazná, že si vysloužila dokonce i vlastní výraz – orgasmická nerovnost. Není to dané tím, že by snad ženy nemohly orgasmu dosáhnout, problém je v tom, že se o to často v rámci tradičního heterosexuálního pohlavního styku muži nesnaží. Jak popisuje starší text na Alarmu, pro mnoho mužů bývá jejich vlastní vyvrcholení koncem celého aktu nehledě na to, zda a jak byla uspokojená sexuální partnerka. Tento trend ostatně nejlépe dokazují průzkumy, podle nichž mají cis ženy mnohem častěji orgasmus se ženou (86 procent) než s mužem (65 procent). Druhá žena totiž chápe, že jen penetrace pro potěšení partnerky nestačí.
Možná by bylo pro všechny nejlepší, kdyby si daní pánové místo psaní na X popovídali o sexu se svými partnerkami a kamarádkami. Třeba bychom pak řešili úplně jiné problémy.
O ženském prožívání sexuality se většinou nemluví. Je to teprve pár let, kdy neziskové organizace začaly alespoň informovat o tom, že bychom se stykem měly vždy souhlasit a že ho jako ženy nemusíme mít, pokud nechceme. Když jsem vyrůstala, nikdo mi neřekl, že mám stejně jako muž právo určovat co, jak a kdy se bude dít. Ve škole nás maximálně naučili navléknout kondom na banán a dali nám tipy, jak neotěhotnět. A tak jsem sice neotěhotněla, ale prožila jsem, stejně jako hodně mých kamarádek, spoustu nepříjemných situací. I proto jsem vděčná za každý článek a podcast, který tyto představy o ženě jako pasivním objektu, který si sex nakonec nemusí ani užít, narušuje.
Poslední z těchto snah o osvětu je podcast Slast Lindy Bartošové vznikající pod hlavičkou Radia Wave. Slast se v příštích týdnech bude věnovat primárně ženskému prožívání sexuality, ale také třeba sexuální práci nebo historii vnímání sexu u žen. Po publikaci prvního dílu podcastu se okamžitě ukázalo, proč tu o ženské sexualitě raději skoro nikdo nemluví a proč jsou ženy odkázané k orgasmické nerovnosti a nepříjemným zážitkům nejspíš navždy. Kombinace zesměšňovaného tématu, veřejnoprávního financování a osoby novinářky, která byla před 12 lety v soutěži krásy, okamžitě vyvolala skandál. A to hlavně mezi byznysově zaměřenými muži-podcastery, kteří ve své argumentaci kombinují misogynii a vlastní finanční zájmy.
Deset korun pro rozhlas
„Ok, Linda ‚jsem-hezčí-než-vy-všichni-ostatní’ Bartošová neuspěla v soukromém médiu a jako špatně odhozený bumerang skončila v médiu veřejnoprávním,“ naváží se do autorky podcastu stand-up komik Miloš Čermák. V dlouhém příspěvku na sociální síti X naznačuje, že podcast Slast nemá existovat v rámci veřejnoprávního média, protože je téma ženské sexuality generační a není celospolečensky důležité. A vlastně že Český rozhlas vyhazuje „naše“ peníze za blbosti.
Sexistické reakce v případě Slasti hladce nasedly na politickou debatu o koncesionářských poplatcích. Ty by se měly podle novely zákona (kterou vláda nejspíš stejně nestihne projednat) zvednout o 10 korun na 55 korun měsíčně. V rámci snahy ukázat, jak Český rozhlas plýtvá financemi, došel člen Mladé ODS Martin Cvrček tak daleko, že podal „stošestku“ – pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím plánuje zjistit, kolik „veřejných peněz“ Slast stála. Jelikož sám ve veřejnoprávním médiu nejspíš nikdy nepůsobil, tak asi předpokládá, že Linda Bartošová dostala stovky tisíc a dnes už leží v pětihvězdičkovém hotelu na Bali.
Dále muži-podcasteři Čermákova typu Rozhlas napadali ještě z jiných důvodů než jen z těch, že plýtvá penězi na nedůležitá témata. Vadí jim totiž konkurence, kterou Český rozhlas představuje pro jejich vlastní pořady. Typicky se zaklínali tím, že není spravedlivé, aby se v soutěžích setkávaly podcasty veřejnoprávní a ty, které si „na sebe musely (poctivě) vydělat.“ Podle těchto mužů-podcasterů projekty podobné Slasti ohýbají volnotržní prostředí a raději by neměly vůbec existovat, aby neohrožovaly tvrdě pracující mediální byznysmeny. Český rozhlas by se podle nich měl věnovat pouze běžnému rádiovému vysílání – jenže běžným rádiím Český rozhlas vadí také.
„Víte, že Český rozhlas letos hospodaří s více než 2,3 miliardami korun? To je téměř o miliardu více, než mají všechna soukromá rádia dohromady,“ hlásá reklama Asociace provozovatelů soukromého vysílání, kterou vysílá Evropa 2, Frekvence 1, Radio Beat, Kiss, Impuls, Blaník a další. Hlas pokračuje výhružně tím, že vláda chce Českému rozhlasu ještě přidat 330 milionů. Na konci hlas vyzývá, aby posluchačky a posluchači napsali poslancům a proti zvyšování poplatků se řádně vymezili. A to v situaci, kdy nebyly koncesionářské poplatky zvýšené od roku 2005 a kdy – pokud novela zákona neprojde – hrozí Českému rozhlasu vážné finanční problémy. „Pro nás by to znamenalo například sloučení vysílání regionálních stanic a stanice Dvojka, zvýšení společného vysílání ČRo Radiožurnál a ČRo Plus,“ popisuje pro Seznam Zprávy ředitel komunikace Českého rozhlasu Jiří Hošna. Není asi třeba dodávat, že regionální stanice jsou v mediální pustině mimo velká města zcela zásadním zdrojem informací. Komerční stanice nicméně veřejný zájem hájit nemusí, jejich jediným cílem je zbavit se konkurence.
Kdo o „tom“ mluvit smí a kdo ne
Zájmy jednotlivých lidí, podcastů a stanic se nicméně v debatě o Slasti do velké míry rozmazaly a skryly. Vznikl matoucí mix argumentů o trhu, daních, důležitosti, zbytečnosti nebo – slovy Jakuba Szántóa – o tom, jak může Linda Bartošová bojovat proti objektifikaci žen, když ukáže odhalená ramena. Misogynní výpady mužů pak silně připomínají reakce, s nimiž se už před lety setkávaly autorky podcastu Vyhonit ďábla. Může to Linda Bartošová vůbec dělat? Není na to moc hezká? Nebo málo? Měla dost sexuálních partnerů? A pokud ano, co to o ní vypovídá?
Nakonec bych si v kauze muži vs. Slast položila dvě otázky. První z nich zní asi takto: Kdo má v tomto boji jaké materiální zájmy? Druhá otázka je pak náročnější: Proč muže tolik pobuřuje, když ženy mluví o tom, že si sex chtějí také užít? Máme v tom hledat čistou misogynii nebo nějaké jejich osobní nejistoty? A jak můžeme mužům vysvětlit, že to není „lifestylové“ téma, ale že je zcela zásadní pro naše prožívání? Možná by bylo pro všechny nejlepší, kdyby si daní pánové místo psaní na X popovídali o sexu se svými partnerkami a kamarádkami. Třeba bychom pak řešili úplně jiné problémy.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás